Socioekonomická charakteristika
Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů
Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika
Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák
Želivka: zatopená kulturní krajina hlubokých říčních údolí
Lokality Borovsko a Onšovec představují krajinu, kterou až do období po druhé světové válce můžeme označit jako tradiční venkovskou krajinu jen s nevelkými funkčními změnami. Bylo to území jednoznačně zaměřené na produkční (zemědělství a lesnictví) a obytnou funkci. Obě lokality leží v území, které je charakterizováno jako soubor povodí zásobujících vodou vodní nádrž Švihov (známější jako Želivka). Tato oblast se rozkládá na hranicích Středočeského, Jihočeského kraje a Vysočiny a zasahuje na území šesti někdejších okresů Benešov, Kutná Hora, Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov a Tábor. Jde o území, kde ke změně funkcí došlo relativně pozdě, poté co bylo rozhodnuto v roce 1963 o výstavbě vodního díla určeného primárně k zásobování vodou Prahy a dalších oblastí především středních Čech.
Specifikem tohoto modelového území jsou mosty na vodním díle Švihov–Želivka. Dva z nich, most přes údolí Sedlického potoka a most přes Sedmpanský potok se začaly stavět před druhou světovou válkou a měly být součástí dálnice napříč Československem. To bylo zajímavým impulzem pro toto území periferní polohy. Druhá světová válka stavbu přerušila, po jejím ukončení však ožil stavební ruch na obou mostech a ty byly dostavěny v 50. letech. Tehdejší vláda však s pokračováním výstavby dálnic nepočítala, a proto mosty chátraly až do 60. let, kdy bylo rozhodnuto o dostavbě dálnice. Ve stejné době ale došlo ke schválení projektu výstavby vodního díla Švihov, která měla zaplavit i obě údolí, přes které se tyto mosty klenuly. Hladina přehrady však byla plánována příliš vysoko a případné stavební úpravy mostů by byly velmi nákladné. Nakonec se rozhodlo o jiné trase dálnice. Z mostů tedy zbyla pouhá nedokončená torza, která nikdy oba břehy přehrady nespojila. Modelové území bylo tedy cca před 80 lety připraveno na výstavbu první dálnice v Československu, jejíž výstavba by toto území velmi pozměnila. Nakonec došlo přibližně ve stejném čase k rozhodnutí o výstavbě vodárenské nádrže a také dálnice, ovšem v těchto místech s jinou trasou, než bylo plánováno před válkou. Důvodem byla poměrně vysoká hladiny vodní nádrže, která by si vynutila přestavbu obou dříve vystavěných mostů. Proto bylo rozhodnuto o přesunutí tělesa připravované dálnice D1 směrem jihozápadním. V současné době je lokalita Borovsko v pozici mezi břehem vodní nádrže a z jihozápadu tělesem D1.
V 50. letech probíhaly obsáhlé průzkumy oblasti, kde byla výstavba přehrady plánována. Projekt byl schválen v roce 1964 a na přelomu roku 1065 se začalo s výstavbou. Před napouštěním vodní nádrže byl v letech 1965–1969 postaven silniční most mezi obcemi Bezděkov a Brzotice, který spojil sídla na obou březích kaňonu Želivky. Délka mostu je 306 m, šířka 13 m, most stojí na třech pilířích o výšce 65 m. Stavba přehrady trvala deset let, zkušební odběry vody však začaly již v roce 1972. Úpravna vody Želivka, vystavěná pod hrází přehrady v roce 2022 oslaví půlstoletí dodávek vody do středních Čech. Její současný maximální výkon je okolo 7 000 litrů pitné vody za sekundu. V posledních letech se objevily problémy s kvalitou vody v přehradě a byl vypsán velký projekt na retenci a jakost vody v přehradě.
Vodní nádrž Němčice je představná vodní nádrž v povodí řeky Želivky sloužící k zachycení splavenin přinášených Sedlickým potokem, které by se jinak dostaly do Švihovské nádrže a zhoršovaly tak kvalitu její vody. Tato nádrž se nachází západně od vsi Němčice v okrese Benešov.
Dnešní sídlo Borovsko představuje malou lokalitu, která je administrativně součástí území spravovaném obecním úřadem Bernartice. Tak jako i v dalších sídlech periferní polohy došlo i v Borovsku v posledních sto letech k podstatnému úbytku počtu obyvatel, z opuštěných domů se staly rekreační objekty. Z dřívější historie sídla je nutné připomenout hrad, který stával vysoko nad řekou. Vytvořením jezera jsou pozůstatky po hradu téměř v úrovni hladiny vodní nádrže Želivka u stejnojmenné obce nedaleko Zruče nad Sázavou. Hrad byl založen ve druhé polovině 13. století, r. 1350 se uvádí kostel před hradem (dodnes stojící a památkově chráněný). Koncem 15. století byl hrad připojen ke Zruči a již v roce 1569 je zmiňován jako objekt opuštěný. V počátku 19. století bylo zdivo hradu využito k výstavbě domů v blízkém okolí a část zachovaného sklepení se nachází prakticky v úrovni vodní hladiny. Celé místo je obtížně přístupné a je zde i zákaz vstupu (s ohledem na funkci přehrady v bezprostřední blízkosti).
Krajina na pomezí středních Čech a Českomoravské vrchoviny dlouho ležela mimo hlavní dopravní i hospodářské osy. Typické zde bylo polointenzivní zemědělství spojené s dojížďkou za prací do regionálních center (Vlašim, Světlá nad Sázavou), krajina byla využívána i pro rekreaci podporovanou železničními tratěmi jednak tzv. Posázavským Pacifikem z Čerčan do Světlé nad Sázavou a také lokální tratí z Vlašimi do Dolních Kralovic. Vše se změnilo na přelomu 60. a 70. let 20. století, kdy začaly dvě stavby, které toto periferní území proměnily. Kvůli nedostatku vody nejen v Praze začala výstavba přehradní nádrže Švihov na Želivce, která zatopila značnou část modelového území včetně městečka Dolní Kralovice (nové pak bylo postavena jižně od stávajícího sídla) a zkrácena byla i železnice. Rozsáhlé plochy okolo nádrže pak nemohly být využívány intenzivně kvůli ochrannému vodnímu pásmu. Byla také obnovena výstavba dálnice D1 z Prahy do Brna, která po svém dokončení dvakrát překračuje nádrž Švihov. Zatímco první stavba spíše přispěla k zakonzervování ekonomiky a odlivu turistů i možných investic, tak druhá přinesla pracovní příležitosti, zejména po vybudování střediska údržby dálnice a velkého dálničního policejního oddělení v Bernarticích. Subjektů, které zaměstnávají více jak 10 lidí je pouze 5, v Bernarticích je povrchový kamenolom a zmíněné středisko ŘSD a v Lokti u dálničního sjezdu 66 jsou tři subjekty zabývající se dopravou a logistikou včetně skladování (Loket v sousedství Bernartic, tak byl do analýzy také zařazen). Určitou raritou je pak centrum outletových obchodů, které již přes deset let stojí nedostavěné v blízkosti dálnice D1.
Vývoj počtu obyvatel 1869–2011 | Vývoj počtu domů 1869–2011 | |
Vývoj počtu obyvatel připadajících na jeden dům 1869–2011 | Struktura ekonomických subjektů 2020 | |
Metodika analýzy ekonomických subjektů
Pro hodnocení byly pro užší zájmová území z RES vybrány ekonomické subjekty s počtem pracovníků nad 10, kvůli zachycení i menší ekonomické aktivity, která může ovlivnit podobu krajiny v menších obcích modelového území. Zjišťováno bylo hlavní odvětví činnosti subjektu, jeho velikost podle kategorii, sídlo a příslušnost do modelového území, vše podle číselníku ČSÚ (viz https://www.czso.cz/csu/res/registr_ekonomickych_subjektu).
Dále bylo nutné eliminovat odvětví bez přímého vlivu na krajinu především obslužného charakteru (školství, obce, stravovací zařízení, bezpečnostní agentury apod.), které jsou zastoupeny plošně v řadě míst. Dalším problémem může být sídlo subjektu mimo zájmové území, tomu je věnována pozornost v komentářích k jednotlivým územím. Hlavní obor činnosti byl v případě nejasnosti (více činností) ověřován dále z veřejně přístupných zdrojů a místním šetřením.
Výstupem za každé území jsou výsečové grafy. Ty ukazují počet a strukturu subjektů, podle zvolených odvětví, které jsou doplněny o textový komentář (předposlední nebo poslední pasáž textu). U některých subjektů muselo dojít ke sloučení do jednotlivých kategorií a vybrány byly velkoobchod a skladovací plochy, autodoprava a logistická a manipulační centra, strojírenství, elektrotechnický a automobilový průmysl, dřevozpracující průmysl, potravinářský průmysl, zemědělská a ostatní činnost, těžba surovin, stavebnictví, výroba a rozvod energií a vody, ostatní a nerozlišený průmysl.
Metodika výpočtu indexu změny
Index změny vyjadřuje, na jakém procentuálním podílu dané územní jednotky došlo ke změnám ve využití ploch. Je definován vztahem
, kde
A1i – rozsah plochy i kategorie v prvém roce hodnocení
A2i – rozsah plochy i kategorie v posledním roce hodnocení
E – celková rozloha dané územní jednotky.
Index nabývá hodnot 0–100. Čím je nižší, tím je krajina dané územní jednotky stabilnější, mezi dvěma časovými horizonty v ní nastaly menší změny v rozloze jednotlivých kategorií. Tento index má vysoké hodnoty především v těch územích, kde došlo k silné urbanizaci či suburbanizaci, velkoplošným zásahům do krajiny (stavba přehrad, lomová těžba uhlí apod.) nebo také v územích silně depopulačních, kde došlo k opouštění orné půdy a poklesu intenzity zemědělského využívání, či dokonce k zániku sídel a zemědělské půdy. Index změny tedy umožňuje pomocí změn rozlohy jednotlivých kategorií dešifrovat intenzitu přeměny krajiny.