Jádrové území |
Širší území |
|
Zaniklá feudální komponovaná krajina: Kuks
Feudální cílevědomě utvářená, tzv. komponovaná krajina v okolí východočeského Kuksu vznikala od konce 17. století, kdy si Kuks vybral za své letní sídlo hrabě František Antonín Špork, významná osobnost tehdejší doby a mecenáš umění. Jeho zásluhou zde vznikl ostrov barokního umění, inspirovaný mnoha evropskými vzory, obraz ideálního světa, jehož součástí je kromě života kypícího v hraběcí rezidenci a lázních také duchovní a charitativní složka v podobě kláštera s hospitálem, korunovaným hrobkou svého zakladatele a hřbitovem špitálních chovanců, věčností a smrtí. Smrt a život, zábava a rozjímání v důmyslné scenérii, tak jak to vidělo baroko. Na Kuksu zásluhou hraběte Šporka působili nejlepší umělci své doby (sochař Matyáš Bernard Braun, rytec Michael Heinrich Rentz či architekt Giovanni Battista Alliprandi a malíř Petr Brandl), i s evropským přesahem (Johann Sebastian Bach).
Na levém břehu Labe vyrostly Šporkovy lázně se zámeckou rezidencí, na osluněném jižním svahu byla založena vinice. Na protilehlém mírném svahu na pravém břehu Labe se Špork rozhodl vybudovat slavný Hospital – domov pro přestárlé vojenské veterány. Podle plánů italského architekta Alliprandiho vznikl kostel Nejsvětější Trojice, jehož krypta sloužila jako hraběcí hrobka. Současně s kostelem se stavěly také budovy po obou stranách chrámu - špitál a křídlo určené pro chovance hospitálu. Zároveň se zřizovala špitální zahrada, za kterou později vznikl ještě hřbitov s kaplí. Celý výraz monumentální budovy podtrhují jedinečné barokní plastiky alegorií Ctností a Neřestí z dílny Matyáše Bernarda Brauna, umístěné na terasu před hospitálem v roce 1720.
Ve stejné době začaly rozsáhlé krajinářské úpravy, které se z areálu vytvořeného v Kuksu na obou březích Labe rozbíhají do volné krajiny. Byly tvořené promyšleným systémem cest lemovaných alejemi, průhledy v lesích doplněných četnými drobnými sakrálními prvky. Jedinečnou zvláštností Kuksu je množství barokních sochařských děl vytvořených z místního pískovce. Pocházejí vesměs z dílny vynikajícího barokního umělce Matyáše Brauna, který působil na panství hraběte Šporka po několik desetiletí. Vrcholem jeho tvorby, kromě soch alegorií Neřestí a Ctností, je tzv. Braunův Betlém, monumentální reliéf v rostlé pískovcové skále, zobrazující biblickou scénu Narození Páně. V okolí Betlému vznikly další skalní plastiky, např. Vidění svatého Huberta a Marie Magdalena nebo Jákobova studna. K důležitým krajinářským prvkům, které tvořily vybavení a zastávky podél trasy lázeňských hostů z údolí Kuksu k Braunovu Betlému, patřila např. Alej sedmi fontán s vodotryskem nebo z pískovce vytesaná kaple Nejsvětější Trojice. Vzniklo zde několik pousteven, silný pramen napájel Jákobovu studnu atd.
Mnoho prvků zaniklo nebo je pozdější zásahy do krajiny setřely. Například železniční trať protíná původní směr již zaniklé křížové cesty z Žirče a novodobá křížová cesta návštěvníka odvádí pryč z cesty mezi Kuksem a Braunovým Betlémem.
Hospital fungoval až do roku 1938, kdy po Mnichovské dohodě museli milosrdní bratři se svými chovanci budovu špitálu opustit. Po druhé světové válce se využití budovy několikrát měnilo. Postupně začala zdlouhavá cesta k záchraně celého barokního areálu na Kuksu, která byla završena až v roce 2015. Kuks je dnes hojně navštěvovanou památkou, slouží jako školící badatelské a výukové centrum. Opravený Hospital tvoří jedinečnou krajinnou dominantu kukského „Krásného oudolí“.
Z velkolepých krajinářských úprav se však zachovala jenom část, a i ta je většinou skrytá v bujné zeleni lesa a křovin. Současná krajina je jiná, především v labském údolí mnohem více zarostlá a vizuálně uzavřená. Pozitivně je třeba hodnotit vysázení nové aleje podél tzv. Hraběcí cesty z Kuksu do Stanovic a vytvoření úplně nové křížové cesty. Křížová cesta 21. století s podtitulem Příběh utrpení a nadějí člověka, dílo předních českých sochařů několika generací, navazuje na zaniklou křížovou cestu, má ovšem současně jiný myšlenkový náboj než v době baroka.
V kulturní krajině okolí Kuksu tedy najdeme spíše jednotlivé prvky barokních krajinářských úprav, které přispívají k její návštěvnosti a atraktivitě pro současného člověka, barokní komponovaná krajina jako celek však již nenávratně patří minulosti. Současná návštěvnost a pobyt v krajině má také již jiný cíl a smysl, kombinuje vlastivědné, historické a umělecké poznání se sportovními výkony a zážitky (turistické značené cesty, cyklotrasy a vodácké sjíždění řeky).
Toto modelové území bylo uměle vytvořeno na počátku 18. Století. Tehdy byla realizována přeměna intenzivně využívané zemědělské krajiny na krajinu s funkcí duchovní a rekreační. Dvacáté století pak ve druhé polovině zaznamenalo zpustnutí této krajiny a v současnosti dochází k další proměně krajiny tedy s dominantní funkcí rekreační.