Jádrové území		Širší území

Zaniklá pastevní krajina v Českém krasu

Český kras leží ve středních Čechách jihozápadně od Prahy, jeho osu tvoří řeka Berounka. Jeho větší část leží na levém břehu Berounky zhruba mezi Berounem a Prahou. Také jádrová část modelového území, katastrální území Srbsko a Hostim, se nachází na levém břehu Berounky na sever od řeky. Území s četnými přírodními zdroji, velkou řekou a možnostmi úkrytů v jeskyních bylo odedávna osídleno a formováno činností člověka. Krajina byla od neolitu ovlivněna pastvou hospodářských zvířat. Na plošinách s hlubší půdou se k pastvě přidalo také orné zemědělství. Zemědělské vesnice vznikaly především na plošinách obklopených zemědělskou půdou, zatímco v úzkém údolí řeky pod vápencovými skalami to byly zprvu jen malé rybářské osady. Ve středověku bylo již území, jemuž od 14. století dominuje největší a nejvýznamnější český královský hrad Karlštejn, poměrně hustě osídlené a z větší části odlesněné. Zásadní změnou, která významně ovlivnila krajinu Českého krasu a přispěla k jeho dnešní podobě, byla těžba vápence od 2. poloviny 19. století. Kvalitní vápenec se těžil v množství velkých stěnových i jámových lomů, které se do jisté míry staly symbolem Českého krasu a jeho dnes již neodmyslitelnou součástí (lomy Alkazar, Velká a Malá Amerika, Čeřinka, Čertovy schody, Holý vrch, Solvayovy lomy a mnoho dalších).

Ve 2. polovině 20. století byly jednotlivé lomy až na výjimky opuštěny a částečně rekultivovány. V zemědělství došlo po roce 1950 ke kolektivizaci. S intenzifikací a mechanizací zemědělské výroby byly postupně opouštěny méně úrodné a pro těžkou mechanizaci nevhodné svažité pozemky. Spolu s uzavřením vápencových lomů a se změnou využívání krajiny došlo také k významné změně ekonomické orientace obyvatelstva. Zvýšila se dojížďka za zaměstnáním do Prahy a blízkého Berouna, část místních lidí se orientovala na služby v rostoucím cestovním ruchu. Vyhlášení chráněné krajinné oblasti Český kras v roce 1972 zvýšilo přírodoochrannou funkci krajiny. Útlum a extenzifikace zemědělství na svažitých, erodovaných a málo úrodných půdách vedl ke zvýšení podílu lesa nebo k samovolnému zarůstání opuštěných částí krajiny křovinatými porosty. Správa CHKO se s ohledem na udržení vysoké biodiverzity snaží o záchranu cenných stepních a lesostepních stanovišť. Součástí managementu krajiny, s využitím dotačních titulů, se tak stala řízená extenzivní pastva a vyřezávání náletových dřevin s cílem udržet pestrost a bohatství krajiny Českého krasu, která je výsledkem tisícileté interakce mezi člověkem a přírodou.

Vzhledem k blízkosti hlavního města Prahy je území Českého krasu vystavené turistickému a rekreačnímu tlaku, protože představuje důležité rekreační zázemí hlavního města. Důležitá je ovšem i jeho funkce pro tranzitní dopravu, protože podél Berounky vede významný železniční koridor z Prahy na Plzeň a dál do Německa a po severní hranici CHKO Český kras vede stejným směrem frekventovaná dálnice D5. Dobrá dopravní dostupnost z hlavního města učinila hlavně ze severovýchodních okrajových částí Českého krasu atraktivní lokality rezidenční i komerční suburbanizace, které jsou po roce 1990 vystaveny velkému tlaku developerů.

V modelovém území krajiny Českého krasu tak pozorujeme posun od výrobní funkce krajiny (zemědělské a průmyslové) k funkci přírodoochranné a rekreační, s posílením volnočasových aktivit a služeb. Významná je také funkce rezidenční.