Jádrové území		Širší území

Čáslavsko – zaniklá rybniční krajina v dolním Podoubraví

Současná zemědělsky intenzivně využívaná krajina Čáslavské kotliny v dolním Podoubraví prodělala v minulých stoletích velké změny v makrostruktuře využívaných ploch i v mikrostruktuře krajinného pokryvu.

Rybniční soustava, tvořená 6 velkými a několika menšími rybníky, zde vznikla pravděpodobně již v 2. polovině 15. století, nejpozději v 1. polovině 16. století (Babický rybník je písemně zmiňován již v r. 1470). Celková plocha rybníků zde dosáhla více než 500 ha, největší Horecký rybník měřil více než 123 ha. Vzhledem k velikosti toku Doubravy žádný z rybníků neležel přímo na řece. Všechny se nacházely v údolní nivě Doubravy, rybník Kravinec vlevo od řeky, všechny ostatní na pravobřeží Doubravy. Všechny rybníky ale byly napájené vodou z Doubravy, kanálem, který vycházel z řeky a podchytil i drobné místní vodoteče.  

Většina rybníků zanikla během několika desítek let na konci 18. a v 1. polovině 19. století, jak názorně ukazují mapy 2. vojenského mapování (1836-1852). Mezi 1. a 2. vojenským mapováním, tj. cca mezi roky 1780 a 1850, zaniklo asi 80 procent výměry rybníků. Zbývající rybníky pak bez výjimky zanikly do roku 1880, jak ukazuje mapa 3. vojenského mapování.

Krajina modelového území v dolním Podoubraví, především v široké údolní nivě řeky Doubravy, tak prodělala vlastně dvojí významnou změnu. Nejprve to byl vznik rybniční soustavy v 15. – 16. století, který znamenal zásadní změnu krajinného rázu a vznik nového typu kulturní krajiny – rybniční krajiny s významným podílem vodních ploch. Druhou změnou bylo rychlé a hromadné rušení rybníků po přibližně 300 letech jejich trvání na konci 18. a na počátku 19. století.

Pestrá krajina rybniční soustavy s vysokým podílem vlhkých a zamokřených luk, drobných lesíků a remízků byla nahrazena intenzivně využívanou zemědělskou krajinou s dominancí orné půdy organizované ve velkých půdních blocích. Proměna krajinné struktury se však neodehrála najednou, nýbrž trvala více než 100 let. Po zrušení rybníků převládaly na jejich místě v údolní nivě aluviální louky. V 19. století se v krajině údolní nivy udržovala pestrá krajinná mikrostruktura, i když už bez rybníků. K dalším významným změnám dochází ve 20. století v souvislosti s regulací řeky Doubravy a další intenzifikací zemědělství. Tento vývoj je charakterizován trvalým úbytkem až úplnou likvidací aluviálních luk trvalých travních porostů) a postupně naprostou převahou orné půdy, využité především k pěstování obilnin. Vlivem regulace, napřímení a umělého zahloubení koryta Doubravy došlo k významnému snížení hladiny podzemní vody a odstranění rozlivů řeky Doubravy při 20leté a menší vodě. V údolní nivě, která v minulých stoletích trpěla zamokřením a častými záplavami, tak musely být dokonce vybudovány umělé závlahy.

Bývalé velké rybníky v krajině dodnes připomínají jejich dlouhé hráze, které se staly historickými krajinnými strukturami a jsou dokladem dřívějšího odlišného využívání krajiny.