Zemědělský půdní fond
Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák
Zemědělský půdní fond (zemědělská půda) je jedna ze základních kategorií struktury půdního fondu každého území. Dalšími kategoriemi jsou lesní plochy (lesy) a ostatní (zastavěné plochy, vodní plochy, komunikace apod.) Zemědělský půdní fond, tedy souhrn všech zemědělsky využívaných ploch, tvoří orná půda, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a trvalé kultury (chmelnice, vinice, ovocné sady). Zastoupení jednotlivých složek zemědělského půdního fondu je ovlivněno přírodními podmínkami daného území.
Rozdíly ve vnitřní struktuře půdního fondu, jakož i jeho vývojové proměny, jsou způsobeny jednak přírodními podmínkami daného území, jednak působením člověka, tedy způsobem, jakým dané území využívá. Struktura půdního fondu tak vypovídá o vzájemném vlivu přírodní a socioekonomické sféry v území.
Cíle
Cílem je dokumentovat vývojové změny v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu v modelových územích. Hodnoceny jsou zejména změny v rozloze dvou hlavních kategorií zemědělského půdního fondu, tedy orné půdy a trvalých travních porostů.
Data a metody
Pro hodnocení změn v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu byla použita databáze LUCC Czechia, která byla vytvořena na Geografické sekci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlov v Praze.
Výsledky
Struktura půdního fondu odpovídá kvalitě potenciálu pro zemědělské využití krajiny. Index změny má na většině území hodnoty mírně nad 15, což představuje relativně velmi stabilní využívání krajiny mezi lety 1845 a 2010. Intenzivní změny (zánik rybníků a rozorání trvalých travních porostů) vykazuje perioda 1845–1896 a také 1948–1990 (opouštění orné půdy a proměna na trvalé travní porosty, zástavba zemědělskými objekty a obytnými domy). Lesnatost je v modelovém území vyšší v severovýchodní polovině (většinou podíl lesů nad 50 %) než v jihozápadní části (do 7–8 %). Rozsah trvalých travních porostů v území dlouhodobě klesá, v jihozápadní části jsou v rozsahu do 5 %, zatímco v roce 1845 to bylo až 15 %. Na severovýchodě je podíl trvalých travních porostů vyšší, v minulosti převážně nad 24 % dnes v rozsahu 6–14 %. Orná půda představuje v modelovém území největší bohatství. Proto na jihozápadě, kde jsou nejúrodnější půdy dosahovala v minulosti rozoranost 80 % a více, dnes od 50 do 80 %.
Podíl orné půdy na výměře |
Podíl trvalých travních porostů |
Podíl lesních ploch na celkové |
Literatura
- BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
- BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
- Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.