Jádrové území |
Širší území |
|
Zahrádky u České Lípy: zaniklá feudální krajina
Zahrádecko reprezentuje typ zaniklé feudální krajiny, která zde vznikala jako komponovaná, cíleně esteticky upravená krajina během dlouhého období od 17. do 19. století. Krajinářské úpravy vycházely od reprezentačního panského sídla, zámku v Zahrádkách, o němž je první zmínka v roce 1556. Původně renesanční zámek z 16. století vlastnili Vartenberkové, po nich Albrecht z Valdštejna a po jeho smrti byli vlastníky po dlouhou dobu Kounicové, kteří nechali zámek výrazně barokně upravit. Již v 1. polovině 17. století byl kolem zámku založen rozsáhlý park, který byl později barokně upraven a obohacen o zděný gloriet. Park se rozkládá převážně západně až severozápadně od zámku na pískovcové terase nad zaříznutým údolím Robečského potoka. V 18. a 19. století se parkové krajinářské úpravy rozšířily od zahrádeckého zámku daleko do okolní krajiny. Zahrnuly např. rozsáhlý Novozámecký rybník založený již ve 14. století v době Karla IV., na němž byla postavena rybářská bašta, hudební pavilon a přístaviště lodí.
Rovinatou krajinu jižně od Zahrádek proťaly a esteticky obohatily přímé linie stromořadí. Nejznámější je téměř 2 km dlouhá tzv. Valdštejnská lipová alej, která vede od zámku v Zahrádkách k Novozámecké bažantnici a oboře Vřísek. Obora i bažantnice patří k nejstarším v Čechách, jsou uváděny již v 16. století. Součástí obory Vřísek byl renesanční lovecký zámeček zvaný Žižkův hrad, bažantnici v 19. století obohatil kruhový letohrádek.
Tradicí a určitou zvláštností zahrádeckých krajinářských úprav jsou jabloňové aleje. Nejstarší jabloňová alej byla založena v roce 1799 a vedla ze Zahrádek k o samotě stojícímu kostelu sv. Barbory. Od počátku 19. století pak krajinářské úpravy zahrnuly i romantické kaňonovité údolí Peklo vymodelované v pískovcových skalách. Se zámkem je spojuje kaštanová alej. Údolí Peklo bylo počátkem 19. století upravené v romantickém stylu, který využil atraktivní přírodní scenérie pískovcových skal v kontrastu s protékající vodou. Byla zde vybudována umělá jeskyně, výletní hostinec či letohrádek Nový dvůr na pískovcové skále s efektní vyhlídkou do údolí. Robečský potok byl v celém údolí splavný a plavba na člunu údolím Peklo patřila k oblíbené zábavě panstva ze zámku.
Tato dlouhodobě budovaná a udržovaná esteticky upravená krajina zanikla v důsledku politických a společenských změn po roce 1945. Kromě zestátnění zahrádeckého zámku a dalšího majetku bylo Zahrádecko postižené také odsunem německého obyvatelstva. Nebylo to však absolutní zpustnutí krajiny a zánik sídel jako v pohraničí, např. v Českém lese, protože německé obyvatelstvo zde nemělo tak výraznou většinu a nejednalo se o pohraniční pásmo. Změnil se způsob hospodaření v krajině. Na rovinatých plochách v jižním okolí Zahrádek vznikly socialistickou kolektivizací rozsáhlé půdní bloky orné půdy, obdělávané postupně s rostoucí intenzitou. Naopak na svažitých, méně úrodných, případně zamokřených pozemcích došlo k extenzifikaci a útlumu obdělávání, zvýšil se podíl lesních, křovin a rákosin.
Údržba prvků v minulých staletích vytvořené feudální krajiny se omezila na údržbu zámeckého parku v nejbližším okolí zámku. Ostatní prvky feudální komponované krajiny se zachovaly jenom ve fragmentech. Jedním z nich je cenná Valdštejnská lipová alej, která byla vyhlášena jako přírodní památka evropsky významná lokalita soustavy NATURA 2000. zachovaná zůstala také obora Vřísek, která je ale veřejnosti zcela nepřístupná. Zpustly a zanikly naopak obě bažantnice, z kruhového letohrádku je bizarní zřícenina. Zpustlo a proměnilo se také celé údolí Peklo, které je hustě zarostlé, s výjimkou značené turistické stezky neprůchodné. Robečský potok, kdysi splavný, je zcela zanesený a zarostlý bujnou vegetací.
Po roce 2000 byla s pomocí dotací v rámci krajinotvorných programů obnovena jabloňová alej ze Zahrádek ke kostelu sv. Barbory a kolmo na ni byla vysázena další alej ovocných stromů. Komponovaná feudální krajina Zahrádecka jako celek však patří nenávratně minulosti.