Socioekonomická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Želivka: zatopená kulturní krajina hlubokých říčních údolí

Lokality Borovsko a Onšovec představují krajinu, kterou až do období po druhé světové válce můžeme označit jako tradiční venkovskou krajinu jen s nevelkými funkčními změnami. Bylo to území jednoznačně zaměřené na produkční (zemědělství a lesnictví) a obytnou funkci. Obě lokality leží v území, které je charakterizováno jako soubor povodí zásobujících vodou vodní nádrž Švihov (známější jako Želivka). Tato oblast se rozkládá na hranicích Středočeského, Jihočeského kraje a Vysočiny a zasahuje na území šesti někdejších okresů Benešov, Kutná Hora, Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov a Tábor. Jde o území, kde ke změně funkcí došlo relativně pozdě, poté co bylo rozhodnuto v roce 1963 o výstavbě vodního díla určeného primárně k zásobování vodou Prahy a dalších oblastí především středních Čech.

Specifikem tohoto modelového území jsou mosty na vodním díle Švihov–Želivka. Dva z nich, most přes údolí Sedlického potoka a most přes Sedmpanský potok se začaly stavět před druhou světovou válkou a měly být součástí dálnice napříč Československem. To bylo zajímavým impulzem pro toto území periferní polohy. Druhá světová válka stavbu přerušila, po jejím ukončení však ožil stavební ruch na obou mostech a ty byly dostavěny v 50. letech. Tehdejší vláda však s pokračováním výstavby dálnic nepočítala, a proto mosty chátraly až do 60. let, kdy bylo rozhodnuto o dostavbě dálnice. Ve stejné době ale došlo ke schválení projektu výstavby vodního díla Švihov, která měla zaplavit i obě údolí, přes které se tyto mosty klenuly. Hladina přehrady však byla plánována příliš vysoko a případné stavební úpravy mostů by byly velmi nákladné. Nakonec se rozhodlo o jiné trase dálnice. Z mostů tedy zbyla pouhá nedokončená torza, která nikdy oba břehy přehrady nespojila. Modelové území bylo tedy cca před 80 lety připraveno na výstavbu první dálnice v Československu, jejíž výstavba by toto území velmi pozměnila. Nakonec došlo přibližně ve stejném čase k rozhodnutí o výstavbě vodárenské nádrže a také dálnice, ovšem v těchto místech s jinou trasou, než bylo plánováno před válkou. Důvodem byla poměrně vysoká hladiny vodní nádrže, která by si vynutila přestavbu obou dříve vystavěných mostů. Proto bylo rozhodnuto o přesunutí tělesa připravované dálnice D1 směrem jihozápadním. V současné době je lokalita Borovsko v pozici mezi břehem vodní nádrže a z jihozápadu tělesem D1.

V 50. letech probíhaly obsáhlé průzkumy oblasti, kde byla výstavba přehrady plánována. Projekt byl schválen v roce 1964 a na přelomu roku 1065 se začalo s výstavbou. Před napouštěním vodní nádrže byl v letech 1965–1969 postaven silniční most mezi obcemi Bezděkov a Brzotice, který spojil sídla na obou březích kaňonu Želivky. Délka mostu je 306 m, šířka 13 m, most stojí na třech pilířích o výšce 65 m. Stavba přehrady trvala deset let, zkušební odběry vody však začaly již v roce 1972. Úpravna vody Želivka, vystavěná pod hrází přehrady v roce 2022 oslaví půlstoletí dodávek vody do středních Čech. Její současný maximální výkon je okolo 7 000 litrů pitné vody za sekundu. V posledních letech se objevily problémy s kvalitou vody v přehradě a byl vypsán velký projekt na retenci a jakost vody v přehradě.

Vodní nádrž Němčice je představná vodní nádrž v povodí řeky Želivky sloužící k zachycení splavenin přinášených Sedlickým potokem, které by se jinak dostaly do Švihovské nádrže a zhoršovaly tak kvalitu její vody. Tato nádrž se nachází západně od vsi Němčice v okrese Benešov.

Dnešní sídlo Borovsko představuje malou lokalitu, která je administrativně součástí území spravovaném obecním úřadem Bernartice. Tak jako i v dalších sídlech periferní polohy došlo i v Borovsku v posledních sto letech k podstatnému úbytku počtu obyvatel, z opuštěných domů se staly rekreační objekty. Z dřívější historie sídla je nutné připomenout hrad, který stával vysoko nad řekou. Vytvořením jezera jsou pozůstatky po hradu téměř v úrovni hladiny vodní nádrže Želivka u stejnojmenné obce nedaleko Zruče nad Sázavou. Hrad byl založen ve druhé polovině 13. století, r. 1350 se uvádí kostel před hradem (dodnes stojící a památkově chráněný). Koncem 15. století byl hrad připojen ke Zruči a již v roce 1569 je zmiňován jako objekt opuštěný. V počátku 19. století bylo zdivo hradu využito k výstavbě domů v blízkém okolí a část zachovaného sklepení se nachází prakticky v úrovni vodní hladiny. Celé místo je obtížně přístupné a je zde i zákaz vstupu (s ohledem na funkci přehrady v bezprostřední blízkosti).

Krajina na pomezí středních Čech a Českomoravské vrchoviny dlouho ležela mimo hlavní dopravní i hospodářské osy. Typické zde bylo polointenzivní zemědělství spojené s dojížďkou za prací do regionálních center (Vlašim, Světlá nad Sázavou), krajina byla využívána i pro rekreaci podporovanou železničními tratěmi jednak tzv. Posázavským Pacifikem z Čerčan do Světlé nad Sázavou a také lokální tratí z Vlašimi do Dolních Kralovic. Vše se změnilo na přelomu 60. a 70. let 20. století, kdy začaly dvě stavby, které toto periferní území proměnily. Kvůli nedostatku vody nejen v Praze začala výstavba přehradní nádrže Švihov na Želivce, která zatopila značnou část modelového území včetně městečka Dolní Kralovice (nové pak bylo postavena jižně od stávajícího sídla) a zkrácena byla i železnice. Rozsáhlé plochy okolo nádrže pak nemohly být využívány intenzivně kvůli ochrannému vodnímu pásmu. Byla také obnovena výstavba dálnice D1 z Prahy do Brna, která po svém dokončení dvakrát překračuje nádrž Švihov. Zatímco první stavba spíše přispěla k zakonzervování ekonomiky a odlivu turistů i možných investic, tak druhá přinesla pracovní příležitosti, zejména po vybudování střediska údržby dálnice a velkého dálničního policejního oddělení v Bernarticích. Subjektů, které zaměstnávají více jak 10 lidí je pouze 5, v Bernarticích je povrchový kamenolom a zmíněné středisko ŘSD a v Lokti u dálničního sjezdu 66 jsou tři subjekty zabývající se dopravou a logistikou včetně skladování (Loket v sousedství Bernartic, tak byl do analýzy také zařazen). Určitou raritou je pak centrum outletových obchodů, které již přes deset let stojí nedostavěné v blízkosti dálnice D1.

Vývoj počtu obyvatel 1869–2011		Vývoj počtu domů 1869–2011
Vývoj počtu obyvatel připadajících na jeden dům 1869–2011		Struktura ekonomických subjektů 2020

Metodika analýzy ekonomických subjektů

Pro hodnocení byly pro užší zájmová území z RES vybrány ekonomické subjekty s počtem pracovníků nad 10, kvůli zachycení i menší ekonomické aktivity, která může ovlivnit podobu krajiny v menších obcích modelového území. Zjišťováno bylo hlavní odvětví činnosti subjektu, jeho velikost podle kategorii, sídlo a příslušnost do modelového území, vše podle číselníku ČSÚ (viz https://www.czso.cz/csu/res/registr_ekonomickych_subjektu).

Dále bylo nutné eliminovat odvětví bez přímého vlivu na krajinu především obslužného charakteru (školství, obce, stravovací zařízení, bezpečnostní agentury apod.), které jsou zastoupeny plošně v řadě míst. Dalším problémem může být sídlo subjektu mimo zájmové území, tomu je věnována pozornost v komentářích k jednotlivým územím. Hlavní obor činnosti byl v případě nejasnosti (více činností) ověřován dále z veřejně přístupných zdrojů a místním šetřením.

Výstupem za každé území jsou výsečové grafy. Ty ukazují počet a strukturu subjektů, podle zvolených odvětví, které jsou doplněny o textový komentář (předposlední nebo poslední pasáž textu). U některých subjektů muselo dojít ke sloučení do jednotlivých kategorií a vybrány byly velkoobchod a skladovací plochy, autodoprava a logistická a manipulační centra, strojírenství, elektrotechnický a automobilový průmysl, dřevozpracující průmysl, potravinářský průmysl, zemědělská a ostatní činnost, těžba surovin, stavebnictví, výroba a rozvod energií a vody, ostatní a nerozlišený průmysl.

Metodika výpočtu indexu změny

Index změny vyjadřuje, na jakém procentuálním podílu dané územní jednotky došlo ke změnám ve využití ploch. Je definován vztahem

, kde

A_1i – rozsah plochy i kategorie v prvém roce hodnocení

A_2i – rozsah plochy i kategorie v posledním roce hodnocení

E – celková rozloha dané územní jednotky.

Index nabývá hodnot 0–100. Čím je nižší, tím je krajina dané územní jednotky stabilnější, mezi dvěma časovými horizonty v ní nastaly menší změny v rozloze jednotlivých kategorií. Tento index má vysoké hodnoty především v těch územích, kde došlo k silné urbanizaci či suburbanizaci, velkoplošným zásahům do krajiny (stavba přehrad, lomová těžba uhlí apod.) nebo také v územích silně depopulačních, kde došlo k opouštění orné půdy a poklesu intenzity zemědělského využívání, či dokonce k zániku sídel a zemědělské půdy. Index změny tedy umožňuje pomocí změn rozlohy jednotlivých kategorií dešifrovat intenzitu přeměny krajiny.

Mapy socioekonomických poměrů

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Hustota zalidnění v roce 1869	Hustota zalidnění v roce 1950	Hustota zalidnění v roce 2011
Podíl ekonomicky aktivních obyvatel v priméru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel	Podíl ekonomicky aktivních obyvatel v sekundéru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel	Podíl ekonomicky aktivních obyvatel v terciéru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel
Podíl ekonomicky aktivních obyvatel na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel	Počet obyvatel připadající na jeden dům v roce 1869	Počet obyvatel připadající na jeden dům v roce 2011
	Vyjížďka do zaměstnání

Index změny	Index změny

Fyzickogeografická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Zdeněk Lipský

Zaniklá – zatopená kulturní krajina hlubokých říčních údolí

Krajina vodní nádrže Švihov (Želivka)

Vodárenská nádrž Švihov na Želivce leží na západním okraji geomorfologické oblasti IIC Českomoravská vrchovina, v geomorfologickém celku IIC-1 Křemešnická vrchovina a podcelku IIC-1C Želivská pahorkatina. Západně od Sedlického potoka již začíná geomorfologická oblast IIA Středočeská pahorkatina. Modelové jádrové území katastrů Borovsko a Onšovec spadá do dvou geomorfologických okrsků podcelku Želivská pahorkatina, které dělí údolí Želivky, dnes vyplněné vodárenskou nádrží. Borovsko na levém břehu leží v geomorfologickém okrsku IIC-1C-1 Čechtická pahorkatina, podokrsku IIC-1C-1a Dolnokralovická vrchovina. Onšovec na pravém břehu Želivky se nachází v geomorfologickém okrsku IIC-1C-2 Zručská vrchovina, podokrsku IIC-1C-2a Onšovecká vrchovina. Geologické podloží je převážně jednotvárné, tvořené krystalickými metamorfovanými horninami moldanubika (ruly a svory). Jižně od Borovska je geologická stavba zpestřena výskytem hadců, které jsou těženy ve velkém lomu severně od Bernartic. Mladší geologické vrstvy tvoří málo mocné pokryvy spraší a sprašových hlín, svahovin a fluviálních náplavů v údolních nivách.

Mírně zvlněný erozně denudační reliéf zájmového území se rozkládá v nadmořské výšce 360 – 450 m, v širším zájmovém území až přes 500 m. Výšková členitost se pohybuje v rozpětí 50 – 100 m a typologicky odpovídá ploché až členité pahorkatině. Původní výšková členitost se snížila až o 50 m zatopením zaříznutého údolí Želivky vodami vodárenské nádrže. Pro reliéf jsou typické rozsáhlé rozvodní plošiny a mírné svahy se sklonem 2-5°. Větší sklony jsou jenom na údolních svazích zejména v erozně zaříznutých údolí Želivky a Sedlického potoka, přičemž nejprudší údolní svahy s obnaženými skalními výchozy byly zaplaveny vzdutím vodárenské nádrže. Z antropogenních forem reliéfu je nevýraznější 860 m dlouhá a přes 50 m vysoká zemní hráz vodárenské nádrže, dále komunikační zářezy a náspy dálnice D1.

Území leží v klimatické oblasti mírně teplé MT 10 s průměrnou roční teplotou 7 až 8°C a průměrným ročním úhrnem srážek 600 – 650 mm. Zima bývá mírná s nestálou sněhovou pokrývkou maximálně do výšky 210 – 30 cm. Na podzim a v zimě se vyskytují v údolí Želivky i Sedlického potoka četné mlhy. Léto bývá proměnlivé, mohou se vyskytnout suchá období.

V půdním krytu na celém území převládají hlinitopísčité kambizemě modální vyvinuté na zvětralinách krystalických hornin moldanubika.

Okolí vodárenské nádrže Želivka leží ve fytogeografickém obvodu Českomoravské mezofytikum, na východním okraji fytogeografického okresu 41 Střední Povltaví, v sousedství fytogeografického okresu Hornosázavská pahorkatina (podle Skalického a kol.). Přírodní lesní oblast (PLO) 10 Středočeská pahorkatina, lesní vegetační stupeň 3 dubovobukový (biková a/nebo jedlová doubrava podle Neuhäuslové a kol.). Na hadcovém podloží jižně od Borovska k Bernarticím roste specifické společenstvo bazifilního hadcového boru.

Současné využití krajiny a krajinný pokryv v okolí vodárenské nádrže Želivka je typickou mozaikou zemědělských a lesních ploch, což je charakteristické pro relativně harmonickou kulturní krajinu Českomoravské vrchoviny. V zaplaveném údolí Želivky k tomu navíc přistupuje rozsáhlá vodní plocha vodárenské nádrže. Bezprostřední okolí nádrže je v 1. PHO povinně zalesněné. Větší lesní plocha je také jižně od Borovska na hadcovém podloží. Lesy jsou převážně jehličnaté tvořené smrkem a borovicí, vyskytuje se i modřín a ojedinělá jedle. Smrkové monokultury jsou ovšem silně rozvrácené suchem a kůrovcovou kalamitou posledních let. V přirozené obnově se na vykácených plochách uplatňuje řada listnáčů – buk, dub, javor, lípa, osika, bříza, líska. Na plošinách a mírných svazích mimo bezprostřední okolí vodárenské nádrže převládají rozsáhlá kolektivizovaná pole. Trvalých travních porostů je málo, vyskytují se především na svažitějších pozemcích podél malých vodních toků.

V zájmovém území se vyskytuje významná národní přírodní památka Hadce u Želivky, která na ploše 34 ha chrání typické lesní společenstvo hadcových borů v podrostu s výskytem některých kriticky ohrožených druhů rostlin vázaných na hadcové podloží. Naopak rušivě působí odvrácená strana výskytu hadců, a sice jejich těžba a následné zpracování ve velikém lomu u Bernartic.