Fyzickogeografická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Zdeněk Lipský

Postmontánní krajina Karviná – Doly

Modelové území Karviná – Doly leží v geomorfologickém celku VIIIB–1 Ostravská pánev, která je součástí Vněkarpatských sníženin. Nízký reliéf podél řeky Olše v nadmořské výšce cca 215 – 250 m zaujímá geomorfologický okrsek VIIIB–1A–1 Novobělská rovina, západní mírně vyvýšená část v nadmořské výšce cca 250 – 290 m patří geomorfologickému okrsku VIIIB-1B-1 Orlovská plošina.

Geologické podloží Ostravské pánve tvoří třetihorní mořské sedimenty, uložené na zpevněných karbonských sedimentech, obsahujících sloje černého uhlí. V nadloží se nacházejí různě mocná souvrství štěrků, písků, spraše a sprašových hlín glacigenního, fluviálního a eolického původu. Širokou nivu řeky Olše vyplňují mladé holocénní štěrkopískové náplavy. Na povrchu celého území se vyskytují četné haldy, násypy, navážky a další materiály antropogenního původu.

Rovinatý akumulační reliéf široké Ostravské pánve s výškovými rozdíly do 30 m je přemodelován antropogenní činností. Na povrchu tak převládají antropogenní tvary reliéfu, jako jsou četné ploché haldy, antropogenní industriální a sídelní plošiny, násypy, valy, komunikační a litorální tvary reliéfu. Ploché deprese vzniklé poklesy poddolovaného území jsou vyplněné četnými antropogenními jezery. Řeka Olše je ohrázovaná masivními protipovodňovými hrázemi.  

Podle staršího Quittova členění se Ostravsko nachází v klimatické oblasti mírně teplé MT10. Podle klimatického členění uveřejněného v Atlasu krajiny ČR leží již v oblasti teplé, na srážky poměrně bohaté. Průměrná roční teplota se blíží 9°C, průměrný roční úhrn srážek dosahuje téměř 800 mm. Vzhledem k pánevní poloze se hlavně v zimní polovině roku vyskytují četné inverzní situace se zhoršenými rozptylovými podmínkami. V minulosti trpělo celé území Ostravska silným znečištěním ovzduší, pocházejícím z těžkého průmyslu a energetiky. Současný stav je mnohem příznivější, ale při nepříznivých rozptylových podmínkách se nárazově vyskytují nadlimitní koncentrace prachu v ovzduší.

Zájmové území je odvodňované řekou Olší a jejím přítokem Stonávkou. Oba toky pramení v Beskydech a v Ostravské pánvi ukládají množství hrubozrnných stěrkopískových sedimentů. V pánvi přemodelované antropogenní, především hornickou činností včetně masivního poddolování je původní vodní síť s výjimkou těchto dvou hlavních toků zcela setřená a změněná. Na povrchu se vyskytují četné vodní plochy vzniklé jednak samovolně v bezodtokých depresích vzniklých poklesy poddolovaného reliéfu, dále rozsáhlé ohrázované plochy průmyslových odkališť.

Původní půdní kryt tvořily převládající luvizemě a hnědozemě luvické, místy oglejené, vytvořené na spraši a z polygenetických hlín. V nivě Olše a Stonávky pak fluvizemě modální a oglejené, vytvořené na nivních uloženinách. V současném půdním pokryvu připadá značný podíl na antroposoly na místech přemodelovaných antropogenní činností, jako jsou haldy, násypy, důlní odvaly, zaniklá odkaliště a další antropogenně vzniklé plochy.

Podle fytogeografického členění leží celé zájmové území ve fytogeografickém obvodu Karpatské mezofytikum a fytogeografickém okresu 83 Ostravská pánev. Lesní vegetační stupeň je 3 dubobukový, přírodní lesní oblast 39 – Podbeskydská pahorkatina. Potenciální přirozenou vegetaci by podle Neuhäuslové a kol. tvořila na většině území kyselá podmáčená dubová bučina, v údolní nivě Olše a Stonávky lužní lesní porost typu střemchové jaseniny v komplexu s mokřadními olšinami.

V současném krajinném pokryvu jádrového území převládají zelené lesní plochy druhotně rozšířených výhradně listnatých lesů a křovin zatím bez hospodářského využití. Na části území se spontánně rozšířily husté křovinaté porosty nové divočiny, přecházející do lesních porostů a působící jako území nikoho. Nová divočina typu mokré divočiny, rákosových porostů, zamokřených vrbin a olšin se rozšířila také v okolí vodních ploch v zamokřených terénních depresích. V lesích rostou různé druhy listnatých stromů, častý je dub, topol, habr, v pionýrských stádiích sukcese bříza a osika, na mokrých stanovištích vrby a olše. Na haldách je častá bříza. Hojný je také invazní trnovník akát, místy javor jasanolistý. Z invazních bylin jsou nejvíce, místy masivně rozšířené křídlatka a zlatobýl.

V listnatých, zejména lužních lesních porostech je mimořádně rozšířené parazitické jmelí bílé. Kromě jedinečných lesních porostů typu nové divočiny, které zde tvoří zelené srdce a plíce postmontánní a postindustriální krajiny, se místy vyskytují extenzivně sečené travní porosty. Zemědělské využití v jádrovém území Karviná – Doly prakticky chybí. Část území podél řeky Olše má rekreačně sportovní využití  - loděnice, cyklostezky, pláž, vodní plocha Karvinské moře. Na levém břehu Olše na území zaniklé osady Lipiny vzniklo v roce 2012 na zrekultivovaném území mezi šachtami rozsáhlé golfové hřiště OKD (Golf Resort Lipiny), ekonomické ztráty jeho provozu jsou ovšem ročně do milionů. Nemalou část území dosud pokrývají areály bývalých dolů a další artefakty, které je doprovázejí.  

Ochrana přírody nemá zatím v území, které bylo v minulosti zcela pozměněné antropogenní činností a kde se  nezachovala původní příroda, žádné zvláštní zájmy, které by vedly k návrhu na vyhlášení zvláště chráněných území. Lesní porosty a vodní plochy však působí jako přirozené ekostabilizační segmenty krajiny a měly by se stát základními stavebními kameny ekologické sítě.