Fyzickogeografická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Zdeněk Lipský

Postmontánní krajina Karviná – Doly

Modelové území Karviná – Doly leží v geomorfologickém celku VIIIB–1 Ostravská pánev, která je součástí Vněkarpatských sníženin. Nízký reliéf podél řeky Olše v nadmořské výšce cca 215 – 250 m zaujímá geomorfologický okrsek VIIIB–1A–1 Novobělská rovina, západní mírně vyvýšená část v nadmořské výšce cca 250 – 290 m patří geomorfologickému okrsku VIIIB-1B-1 Orlovská plošina.

Geologické podloží Ostravské pánve tvoří třetihorní mořské sedimenty, uložené na zpevněných karbonských sedimentech, obsahujících sloje černého uhlí. V nadloží se nacházejí různě mocná souvrství štěrků, písků, spraše a sprašových hlín glacigenního, fluviálního a eolického původu. Širokou nivu řeky Olše vyplňují mladé holocénní štěrkopískové náplavy. Na povrchu celého území se vyskytují četné haldy, násypy, navážky a další materiály antropogenního původu.

Rovinatý akumulační reliéf široké Ostravské pánve s výškovými rozdíly do 30 m je přemodelován antropogenní činností. Na povrchu tak převládají antropogenní tvary reliéfu, jako jsou četné ploché haldy, antropogenní industriální a sídelní plošiny, násypy, valy, komunikační a litorální tvary reliéfu. Ploché deprese vzniklé poklesy poddolovaného území jsou vyplněné četnými antropogenními jezery. Řeka Olše je ohrázovaná masivními protipovodňovými hrázemi.  

Podle staršího Quittova členění se Ostravsko nachází v klimatické oblasti mírně teplé MT10. Podle klimatického členění uveřejněného v Atlasu krajiny ČR leží již v oblasti teplé, na srážky poměrně bohaté. Průměrná roční teplota se blíží 9°C, průměrný roční úhrn srážek dosahuje téměř 800 mm. Vzhledem k pánevní poloze se hlavně v zimní polovině roku vyskytují četné inverzní situace se zhoršenými rozptylovými podmínkami. V minulosti trpělo celé území Ostravska silným znečištěním ovzduší, pocházejícím z těžkého průmyslu a energetiky. Současný stav je mnohem příznivější, ale při nepříznivých rozptylových podmínkách se nárazově vyskytují nadlimitní koncentrace prachu v ovzduší.

Zájmové území je odvodňované řekou Olší a jejím přítokem Stonávkou. Oba toky pramení v Beskydech a v Ostravské pánvi ukládají množství hrubozrnných stěrkopískových sedimentů. V pánvi přemodelované antropogenní, především hornickou činností včetně masivního poddolování je původní vodní síť s výjimkou těchto dvou hlavních toků zcela setřená a změněná. Na povrchu se vyskytují četné vodní plochy vzniklé jednak samovolně v bezodtokých depresích vzniklých poklesy poddolovaného reliéfu, dále rozsáhlé ohrázované plochy průmyslových odkališť.

Původní půdní kryt tvořily převládající luvizemě a hnědozemě luvické, místy oglejené, vytvořené na spraši a z polygenetických hlín. V nivě Olše a Stonávky pak fluvizemě modální a oglejené, vytvořené na nivních uloženinách. V současném půdním pokryvu připadá značný podíl na antroposoly na místech přemodelovaných antropogenní činností, jako jsou haldy, násypy, důlní odvaly, zaniklá odkaliště a další antropogenně vzniklé plochy.

Podle fytogeografického členění leží celé zájmové území ve fytogeografickém obvodu Karpatské mezofytikum a fytogeografickém okresu 83 Ostravská pánev. Lesní vegetační stupeň je 3 dubobukový, přírodní lesní oblast 39 – Podbeskydská pahorkatina. Potenciální přirozenou vegetaci by podle Neuhäuslové a kol. tvořila na většině území kyselá podmáčená dubová bučina, v údolní nivě Olše a Stonávky lužní lesní porost typu střemchové jaseniny v komplexu s mokřadními olšinami.

V současném krajinném pokryvu jádrového území převládají zelené lesní plochy druhotně rozšířených výhradně listnatých lesů a křovin zatím bez hospodářského využití. Na části území se spontánně rozšířily husté křovinaté porosty nové divočiny, přecházející do lesních porostů a působící jako území nikoho. Nová divočina typu mokré divočiny, rákosových porostů, zamokřených vrbin a olšin se rozšířila také v okolí vodních ploch v zamokřených terénních depresích. V lesích rostou různé druhy listnatých stromů, častý je dub, topol, habr, v pionýrských stádiích sukcese bříza a osika, na mokrých stanovištích vrby a olše. Na haldách je častá bříza. Hojný je také invazní trnovník akát, místy javor jasanolistý. Z invazních bylin jsou nejvíce, místy masivně rozšířené křídlatka a zlatobýl.

V listnatých, zejména lužních lesních porostech je mimořádně rozšířené parazitické jmelí bílé. Kromě jedinečných lesních porostů typu nové divočiny, které zde tvoří zelené srdce a plíce postmontánní a postindustriální krajiny, se místy vyskytují extenzivně sečené travní porosty. Zemědělské využití v jádrovém území Karviná – Doly prakticky chybí. Část území podél řeky Olše má rekreačně sportovní využití  - loděnice, cyklostezky, pláž, vodní plocha Karvinské moře. Na levém břehu Olše na území zaniklé osady Lipiny vzniklo v roce 2012 na zrekultivovaném území mezi šachtami rozsáhlé golfové hřiště OKD (Golf Resort Lipiny), ekonomické ztráty jeho provozu jsou ovšem ročně do milionů. Nemalou část území dosud pokrývají areály bývalých dolů a další artefakty, které je doprovázejí.  

Ochrana přírody nemá zatím v území, které bylo v minulosti zcela pozměněné antropogenní činností a kde se  nezachovala původní příroda, žádné zvláštní zájmy, které by vedly k návrhu na vyhlášení zvláště chráněných území. Lesní porosty a vodní plochy však působí jako přirozené ekostabilizační segmenty krajiny a měly by se stát základními stavebními kameny ekologické sítě.

Mapy socioekonomických poměrů

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Hustota zalidnění v roce 1869	Hustota zalidnění v roce 1950	Hustota zalidnění v roce 2011
Podíl ekonomicky aktivních obyvatel v priméru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel	Podíl ekonomicky aktivních obyvatel v sekundéru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel	Podíl ekonomicky aktivních obyvatel v terciéru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel
Podíl ekonomicky aktivních obyvatel na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel	Počet obyvatel připadající na jeden dům v roce 1869	Počet obyvatel připadající na jeden dům v roce 2011
	Vyjížďka do zaměstnání

Index změny	Index změny

Socioekonomická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Karvinsko: postmontánní a postindustriální krajina česko-polského pomezí

Karviná je statutárním městem Moravskoslezského kraje a přirozeným centrem historického Těšínského Slezska. Město je zajímavé v mnoha ohledech. Především jako historické centrum na řece Olši a staré komunikaci mezi Uhrami a Baltem. Olše rozděluje oblouk Bekyd na Moravsko slezské Beskydy a polské Biescady za hranicí. Jeho specifikem je, že byl zdejší hrad téměř tři století (do roku 1572) sídlem slezských knížat královského rodu Piastovců a následně i sídlem slezské a německé aristokracie. Třetím specifikem je jeho poloha na okraji ostravské průmyslové konurbace založené na těžbě černého uhlí a rozvoji průmyslu, což bylo hlavní příčinou jeho prudkého rozvoje ve 20. století. Čtvrtým významným znakem Karvinska je poloha na hranici s Polskem a nově i se Slovenskem na jedné z významných železničních tratí propojujících Česko a Slovensko. Přes jeho hraniční polohu lze Karvinsko označit jako jádrové území, a to vzhledem k jeho provázanosti na ostravskou aglomeraci a v širším pohledu jako součást Hornoslezské průmyslové aglomerace. Ta byla jedním z nejvýznamnějších jader průmyslového rozvoje Evropy a někdejšího Rakousko–Uherska.

Karviná má v současnosti asi 53 tisíc obyvatel, z nichž asi pětinu tvoří obyvatelé polské a slovenské národnosti. Modelové území Karvinska je specifické tím, že jeho krajina je silně poznamenaná aktivitami společnosti a místy je dokonce zdevastovaná. Tato skutečnost se stala důvodem několikerého pohybu jádra města ve sledovaném území. Současné město vzniklo administrativním sloučením města Fryštát (staré historické centrum oblasti s vyznačenou městskou památkovou zónou), staré Karvinné zcela zničené důlní činností a jejími následky, dále Darkova, Ráje a Starého Města. Nová Karviná byla vystavěna na bývalém Horním předměstí Fryštátu intenzivně rostoucího od konce 19. století, kdy byl Fryštát napojen na železniční síť (Severní dráha císaře Ferdinanda). Nově administrativně vytvořené město mělo v době komunistické vlády v tehdejším Československu všechny předpoklady růstu (těžbu uhlí, těžký průmysl, polohu na pomezí Česka a Slovenska, národnostní mix populace aj.) a bylo velkoryse koncipováno jako další velkoměsto státu s plánovanými až 120 tisíci obyvateli. Toho nebylo dosaženo oslabením významu těžby uhlí (maximum v konci 80. let minulého století, a to necelých 90 tisíc).

Impulzem pro rozvoj Karvinska byl nález ložisek černého uhlí ve druhé polovin 18. století. Až do poloviny 19. století se udržel tradiční způsob života založený na samozásobitelském zemědělství a tržním hospodaření panství hraběcí rodiny Larisch–Mönnich, které bylo soustředěno na pastevní chov ovcí merino, proslulé vysokou kvalitou střižní vlny (v roce 1840 až 40 tisíc kusů). Larisch–Mönnichové zastávali vysoké úřady na císařském dvoře ve Vídni a z toho do jisté míry vyplynuly i problémy s pozdějším vedením hranice mezi Polskem a Československem po první i druhé světové válce. Rozvoj území byl ovlivněn ložisky černého uhlí a jejich postupně stále zvětšovanou těžbou Po roce 1850 zahájily těžbu doly Larisch–Mönnichů a Těšínské komory (doly Františka, Gabriela, Jindřich, Jan Karel a další). Ložiska se nacházela v hloubkách 300–500 m a vytěžené uhlí vyváženo do hutí a dalších továren Ostravska. Rozvoj těžby a navazujícího průmyslu a služeb vedla k významnému populačnímu rozvoji území, kdy se Karviná do roku 1890 zvětšila během 40 let pětinásobně (7 746) a do roku 1930 až na 21 tisíc. Tento populační rozvoj byl po roce 1870 ovlivněn rozsáhlým přistěhovalectvím spíše ze vzdálenějších oblastí rakouského Slezska, Haliče a Moravy. Tento populační boom a intenzivní proměna průmyslové krajiny ovlivnily i kolísání názvu města kdy se v různých dobách používalo až sedm různých jmen (Karwin, Karvinná, Karviná, Karvín, Karviná–doly, Karviná 2– Doly, Doly).

Z hlediska vývoje obyvatelstva je charakteristická vysoká hustota zalidnění v modelovém území již v roce 1869. Většina obcí v tomto roce měla hustotu nad 120 obyvatel/km², což bylo tehdy na průměrné hodnotě lidnatosti Česka. V roce 1950 byla hustota zalidnění nad 225 obyvateli/km² na většině modelového území (mimo jižní horskou část), což byl zhruba dvojnásobek průměru Česka. Podobná byla situace i v roce 2011, kdy na stejné úrovni lidnatosti byly i obce ležící v beskydských údolích. Zaměstnanost obyvatelstva v primárním sektoru je v tomto území téměř zanedbatelná, na většině území zemědělství zcela ztratilo svoji funkci (do 1 % EA). Možná poněkud překvapivé je zjištění, že v sekundéru je zaměstnáno „jen“ 29–40 % ekonomicky aktivních obyvatel a podstatně významnější ve většině obcí je zaměstnanost v terciéru (od 30–50 %). Dokumentuje to situaci, kdy toto „ocelové srdce republiky“ se nachází podobně jako celé Česko v období postindustriálním.

V dobách před rokem 1989 došlo ke sjednocení těžby v území a dnes se zde nacházejí tři velké doly nazvané Důl ČSA, Darkov a Důl ČSM. Dnes jsou posledními, které v ostravské aglomeraci ještě těží černé uhlí. Karviná byla hlavním dodavatelem bytových jader a sklolaminátových materiálu v tehdejším Československu. Po roce 2000 byla založena průmyslová zóna, kde se nacházejí objekty řady firem převážně strojírenského průmyslu (Sejong, Shimano, Gates, Robe Lighting aj.), existují plány na výstavbu velkokapacitní spalovny odpadů (Karviná-Doly) proti nimž vystupují občanské iniciativy, neboť Karviná je jedním z měst Česka nejvíce postižených znečištěním ovzduší. Důležitou a do budoucna asi ještě významnější je lázeňská funkce města, kdy byly navrtány zdroje jodobromových vod využívané v Lázních Darkov a Karviné–Hranicích.

Karvinsko svoji dlouhou historií a bouřlivým rozvojem v industriálním období představuje na území Česka krajinu, kde došlo k opakovaným změnám funkcí a tím k hlubokým a nevratným dopadům na původní krajinu. Jde o rozsáhlou zástavbu, poddolování, lokace skládek hlušiny a následné opuštění intenzivně využívaného a na více místech i zdevastovaného území, které se místy proměnilo na novou divočinu.

Karvinsko z pohledu změn krajiny představuje mimořádné území. Okres Karviná vykázal mezi roky 1948 a 1990 území s největším indexem změny (13). To znamená, že se změnila kategorie využití ploch z hlediska okresu jako celku (tedy bilančně) mezi uvedenými dvěma roky na 13 % území. Ve skutečnosti při detailním pohledu do území byla změna podstatně větší (vývoj v mnohých částech byl protichůdný). Lze odhadnout, že případným překryvem podrobných map z roku 1948 a dnes, bychom zjistili změny ve využití jednotlivých kategorií na úrovni 50 % nejméně u poloviny katastrů zájmového území.

Jednou z posledních oblastí těžby surovin v Česku je Ostravsko-Karvinská pánev v Moravskoslezském kraji. V poslední době dochází k výraznému útlumu těžby černého uhlí a dalších aktivit s ní spojených. Tyto ekonomické aktivity jsou nahrazovány především podniky z automobilového, elektrotechnického a strojírenského průmyslu a výroby plastických hmot, které vznikly částečně tzv. na zelené louce (výrobce kol a cyklistických komponentů Shimano) a částečně navazují na dosavadní průmysl, který sloužil jako servisní průmysl pro těžbu uhlí. Ekonomickou strukturu doplňují služby (doprava, velkoobchod, logistika) a stavebnictví (často specializované na důlní stavitelství), doplněné o služby městského charakteru. Celkem je v Karviné zastoupeno pouze 61 ekonomických subjektů s více jak 10 zaměstnanci. Tento počet je poloviční oproti srovnatelnému Kladnu (121 subjektů) i proti Mostu (105 subjektů), transformace ekonomiky tak má zpoždění právě za těmito oblastmi původně s podobnou ekonomickou strukturou ovlivněnou těžbou uhlí. Největším zaměstnavatel na Karvinsku stále zůstávají i přes svůj útlum OKD, dnes již ve vlastnictví státu, s více jak osmi tisíci zaměstnanci. O koncentraci těžby svědčí i to, že jsou z tohoto odvětví zastoupeno pouze tři subjekty. Ostatní průmysl zastupuje 25 podniků (8 strojírenský a automobilový, 7 ostatní a nerozlišený, 6 chemický a výroba plastických hmot, 2 hutnický a dále 1 dřevozpracující a pouze karvinský pivovar zastupuje potravinářský průmysl). 13 je subjektů ve stavebnictví, 11 zastupuje velkoobchod a 6 dopravu a logistiku. Těžba a s ní spojený těžký průmysl ovlivnily výrazně podobu krajiny Karviné a okolí, kde probíhá rozsáhlá rekultivační a zabezpečovací činnost. Jistou výjimkou v rámci ekonomické struktury je pak lázeňské zařízení Darkov, jeden z největších zaměstnavatelů na Karvinsku.

Vzhledem k totální přeměně, místy až devastaci krajiny Karvinska, je nutné zbylé artefakty přírodního prostředí z dob tradiční společnosti stejně jako kulturní a technické pamětihodnosti území důsledně chránit a taková území v ochraně podporovat. Je ovšem otázkou, zda taková ochrana a podpora bude stačit. Pro budoucnost města by oblasti lázeňství a cestovního ruchu na trojmezí tří sousedních středoevropských států měly být jedním ze stabilizačních prvků hospodářství města a celé oblasti.

Vývoj počtu obyvatel 1869–2011		Vývoj počtu domů 1869–2011
Vývoj počtu obyvatel připadajících na jeden dům 1869–2011		Struktura ekonomických subjektů 2020

Metodika analýzy ekonomických subjektů

Pro hodnocení byly pro užší zájmová území z RES vybrány ekonomické subjekty s počtem pracovníků nad 10, kvůli zachycení i menší ekonomické aktivity, která může ovlivnit podobu krajiny v menších obcích modelového území. Zjišťováno bylo hlavní odvětví činnosti subjektu, jeho velikost podle kategorii, sídlo a příslušnost do modelového území, vše podle číselníku ČSÚ (viz https://www.czso.cz/csu/res/registr_ekonomickych_subjektu).

Dále bylo nutné eliminovat odvětví bez přímého vlivu na krajinu především obslužného charakteru (školství, obce, stravovací zařízení, bezpečnostní agentury apod.), které jsou zastoupeny plošně v řadě míst. Dalším problémem může být sídlo subjektu mimo zájmové území, tomu je věnována pozornost v komentářích k jednotlivým územím. V případě Českého krasu musel být z metodických důvodů zařazeno celé území Berouna a nikoli jen jeho část v jádrovém území. U Liberecka se tento problém nemusel řešit, protože údaje za statutární města jsou k dispozici po jednotlivých obvodech. Hlavní obor činnosti byl v případě nejasnosti (více činností) ověřován dále z veřejně přístupných zdrojů a místním šetřením. Celkem se nachází v rámci 10 modelových území přes 350 ekonomických subjektů s více jak 10 pracovníky. Do dalšího zpracování jich podle výše vymezených kritérií bylo vybráno celkem 215.

Výstupem za každé území s výjimkou Vírska a Českého lesa (žádný významný zaměstnavatel se sídlem v zájmovém území) jsou výsečové grafy. Ty ukazují počet a strukturu subjektů, podle zvolených odvětví, které jsou doplněny o textový komentář (předposlední odstavec textu). U některých subjektů muselo dojít ke sloučení do jednotlivých kategorií a vybrány byly velkoobchod a skladovací plochy, autodoprava a logistická a manipulační centra, strojírenství, elektrotechnický a automobilový průmysl, dřevozpracující průmysl, potravinářský průmysl, zemědělská a ostatní činnost, těžba surovin, stavebnictví, výroba a rozvod energií a vody, ostatní a nerozlišený průmysl.

Metodika výpočtu indexu změny

Index změny vyjadřuje, na jakém procentuálním podílu dané územní jednotky došlo ke změnám ve využití ploch. Je definován vztahem

, kde

A_1i – rozsah plochy i kategorie v prvém roce hodnocení

A_2i – rozsah plochy i kategorie v posledním roce hodnocení

E – celková rozloha dané územní jednotky.

Index nabývá hodnot 0–100. Čím je nižší, tím je krajina dané územní jednotky stabilnější, mezi dvěma časovými horizonty v ní nastaly menší změny v rozloze jednotlivých kategorií. Tento index má vysoké hodnoty především v těch územích, kde došlo k silné urbanizaci či suburbanizaci, velkoplošným zásahům do krajiny (stavba přehrad, lomová těžba uhlí apod.) nebo také v územích silně depopulačních, kde došlo k opouštění orné půdy a poklesu intenzity zemědělského využívání, či dokonce k zániku sídel a zemědělské půdy. Index změny tedy umožňuje pomocí změn rozlohy jednotlivých kategorií dešifrovat intenzitu přeměny krajiny.