Fyzickogeografická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Zdeněk Lipský

Vírská přehrada na Svratce: zaniklá krajina hlubokého říčního údolí

Vírská přehrada leží na Českomoravské vrchovině (geomorfologická oblast IIC) na řece Svratce, v geomorfologickém celku IIC-4 Hornosvratecká vrchovina, ve dvou geomorfologických podcelcích: IIC-4A Žďárské vrchy a IIC-4B Nedvědická vrchovina. Hranice mezi nimi prochází právě hlubokým údolím řeky Svratky. Geologické podloží tvoří metamorfované krystalické horniny moldanubika – svory, ruly a migmatity. Mělký kvartérní pokryv tvoří málo mocné fluviální náplavy v údolní nivě řeky Svratky a jejích příkrovů a zvětralinový plášť, svahoviny se skeletem a kamenné sutě na příkrých svazích.

Svratka zde v oblasti Svratecké klenby vytvořila nad Vírem nejhlubší údolní zářez na Českomoravské vrchovině, dnes zčásti zatopený vodami Vírské přehradní nádrže. Erozní údolí Svratky představuje dominantní makroformu reliéfu celého zájmového území. Reliéf je velmi členitý, výškové rozdíly mezi dnem údolí a okolními vrchy dosahují až 300 m a typologicky odpovídají členité vrchovině, místy dokonce až ploché hornatině. Nadmořská výška se pohybuje v rozpětí od 380 m (hladina Svratky ve Víru) až po 774 m (Horní les jako nejvyšší bod Nedvědické vrchoviny). V údolí Svratky a jejích přítoků převládají příkře ukloněné svahy se sklonem 15 – 25°až srázy se sklonem přes 25°. Na nich v údolí Svratky vystupují četné erozí vypreparované skalní útvary. Přímo v obci Vír je to nejvyšší skála Klubačica, která se zvedá do výšky téměř 100 m nad hladinou řeky, a na ni navazující celé skalní defilé na levém břehu řeky, dále nižší skály Vířina, Horymírka, skalní defilé a Knížecí stolec na levém břehu pod vyrovnávací nádrží a další. Některé skály jsou horolezecky využívané a přímo v obci Vír pod přehradní hrází na nich byly vybudované dvě zajištěné ferraty.

Další skály v údolí Svratky byly zaplavené vodami Vírské přehrady, jiné se zvedají nad její hladinou, např. Kobylina na pravém břehu, skalní výběžek s Chudobínskou borovicí (Evropský strom roku 2000) nebo skalnatý výběžek mezi Chlumskou a Korouhvickou zátokou na levém břehu přehrady. Méně četné jsou vrcholové skály typu tor nebo skalní hradby na některých výrazných vrcholech – např. na Karasínském kopci (712 m) nebo na Ostražce (680 m). Skalní výchozy nesou četné kryogenní formy periglaciálního mrazového zvětrávání, vyskytují se mrazové sruby a srázy, pseudokary, kamenná moře a kamenné sutě. Ve skalách na levém břehu přehrady pod Ostrážnou se vytvořila i menší puklinová jeskyně Padouška. S členitým svažitým reliéfem zaříznutého údolí Svratky a jejích přítoků kontrastuje zvlněný, ale celkově méně svažitý reliéf rozvodních plošin, které jsou také méně zalesněné a vzhledem k menší svažitosti využité převážně jako zemědělská půda.

Antropogenní formy reliéfu reprezentují, kromě mohutné hráze Vírské přehrady a regulace řeky Svratky v obci Vír, především staré agrární formy reliéfu, jako jsou kamenné snosy, hromady a řady kamení vysbíraného z polí a zbytky agrárních teras. Často se tyto agrární tvary reliéfu nacházejí v lese, což svědčí o tom, že v minulých staletích byla krajina více zemědělsky využívaná a od té doby došlo k výraznému plošnému rozšíření lesních porostů. Poměrně četné jsou také dopravní (komunikační) formy reliéfu, jako jsou zářezy silnic a starých cest, náspy komunikací apod. Ve svažitém terénu v údolích jsou komunikace často zaříznuté do skal, ohrožované padáním kamenů, a proto i povrch zářezem obnaženého skalního podloží bývá uměle upraven.

Vírská přehrada leží na rozhraní klimatické oblasti mírně teplé a chladné. Údolí Svratky pod Vírem je mírně teplé, zatímco samotná přehrada a zejména okolní výše položené kopce leží již v klimatické oblasti chladné. Průměrná roční teplota se pohybuje podle nadmořské výšky v rozpětí 6 až 7 °C, průměrný roční úhrn srážek kolísá mezi 600 mm v údolí Svratky na jihovýchodě a 700 mm nad Vírskou přehradou. Výše položené oblasti nad 600 m nad mořem jsou mnohem chladnější, vlhčí a celkově drsnější. Na podzim a v zimě se vyskytují četné inverze s mlhavým počasím. Sněhová pokrývka v nižších polohách (údolí Svratky u Víru) bývá nepravidelná s výškou max. do 20 cm, ve vyšších polohách nad přehradou je mnohem více dnů se sněhovou pokrývkou, která může výjimečně dosáhnout výšky až 40 cm. V posledních dekádách je však vlivem celkového oteplení klimatu sněhová pokrývka i zde velmi nestálá.  

Převládajícím půdním typem jsou v celém území kambizemě modální, případně kambizemě dystrické vytvořené na zvětralinách krystalických hornin. Na příkrých svazích jsou půdy mělké a silně skeletovité, místy až rankery. Půdy jsou vesměs kyselé s nízkou minerální sílou.

Zájmové území leží ve fytogeografickém obvodu Českomoravské mezofytikum, fytogeografický obvod 67 Českomoravská vrchovina (podle Skalického a kol.). Přírodní lesní oblast (PLO) 16 Českomoravská vrchovina, lesní vegetační stupeň 4 bukový, ve vyšších polohách až 5 jedlovobukový. Potenciální přirozenou vegetaci by podle Neuhäuslové a kol. tvořila kyselá, místy květnatá bučina s kyčelnicí). Na skalách v údolí Svratky se fragmentovaně vyskytuje reliktní borovice a na suchých slunných svazích v údolí Svratky pod přehradou ostrůvkovitě vyznívají prvky teplomilné vegetace společenstva dubohabřin, která sem zasahuje z jižní Moravy. V posledních dekádách toto pronikání teplomilných druhů flóry i fauny vlivem globálního oteplení zesiluje. Celkové oteplení se projevuje také zvýšeným podílem dubu v přirozené skladbě lesa a jeho postupem do vyšší nadmořské výšky. V přirozené obnově lesa však dominuje buk, který zde má velmi dobré přírodní růstové podmínky.

V současném využití krajiny v zaříznutém údolí Svratky v nejbližším okolí přehradní nádrže dominují lesní porosty smíšených lesů s převahou buku a smrku, z dalších dřevin je hojná bříza, borovice, habr, modřín a javor klen. V celém řešeném území je krajinný pokryv mozaikou lesních a zemědělských ploch. Podíl lesa se od poloviny 20. století významně zvýšil. V lesích je převažující dřevinou stále smrk, ale v posledních letech smrkové monokultury usychají vlivem kůrovce i nepříznivých klimatických podmínek a jsou alespoň zčásti nahrazovány listnatými a smíšenými porosty, v nichž převládá buk. V rámci zemědělské půdy došlo po roce 1990 vlivem extenzifikace využívání krajiny k rozsáhlému zatravnění svažitých pozemků a celkově ke zvýšení rozlohy trvalých travních porostů na úkor orné půdy.

Celé zájmové území je součástí rozsáhlého přírodního parku Svratecká hornatina, jehož název (hornatina) odkazuje na velmi členitý reliéf. Na severozápadě již mimo zájmové území, navazuje na tento přírodní park chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy. Přírodní hodnoty Svratecké hornatiny jsou s touto známou CHKO srovnatelné, členitostí a rozmanitostí přírodních podmínek včetně biodiverzity ji dokonce převyšují. O tom svědčí také celá řada maloplošných zvláště chráněných území přírody, která zde byla vyhlášena.

V nejbližším okolí Vírské přehrady je to např. přírodní rezervace Vírská skalka přímo v obci Vír, dále přírodní památka Javorův kopec, přírodní památka Na Ostrážné, přírodní památka Nyklovický potok a přírodní památka Ostražka. V území rostou některé ohrožené druhy rostlin, především vstavače, bledule jarní, tolita lékařská, měsíčnice vytrvalá, na kalách hnízdí např. výr velký. Údolí Svratky tvoří funkční biokoridor nadregionálního významu, v okolí Vírské přehrady byla vyhlášena významná biocentra v rámci ÚSES. Vyskytují se zde také vyhlášené památné stromy. Chudobínská borovice u Vírské přehrady, nad zatopenou vesničkou Chudobín, se stala Stromem roku v České republice 2019 a Evropským stromem roku 2020.