Socioekonomická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Vírská přehrada na Svratce

Modelové území se nachází ve výrazně periferní poloze na pomezí Čech a Moravy ležící ve vyšší nadmořské výšce 550–700 m mezi dvěma přírodními parky – Svrateckou hornatinou a Údolím Křetínky. Ty jsou součástí Hornosvrateké vrchoviny. Na západě v těsné blízkosti modelového území se nachází CHKO Ždárské vrchy. Celé území leží v oblasti vnitřní periferie, což bylo ovlivněno nejen nadmořskou výškou ale i přírodními podmínkami pro zemědělství. Jde o mírně chladnou oblast, kde je sněhová pokrývka pravidlem nejméně na jeden a půl až dva měsíce v roce. Krajina je poměrně vertikálně členitá a řeky, které zde pramení, se z této vyšší polohy dostávají jak na jih (Svratka s přítoky) tak na severozápad (Doubrava) nebo na západ (Sázava s přítoky). Krajinný pokryv představují z poloviny lesy, v současné době značnou plochu zaujímají i trvalé travní porosty – především na svažitých polohách.

Nejbližším centrem pro modelové území se značným významem pro cestovní ruch je Nové Město na Moravě, kde se nachází i nejbližší železniční trať. Na severu na lokální trati se nachází Polička. Většina sídel v zázemí modelového území jsou málo lidnaté obce s řadou územně oddělených osad, které se dlouhodobě vylidňují a jejich napojení na ostatní území Česka je pouze silnicemi 3. třídy. Sídla nacházející se v jádru analyzovaného území byla silně ovlivněna výstavbou Vírské přehrady na řece Svratce. Přehradní jezero vystavěné pro zásobování vzdálenějších měst pitnou vodou ovšem pro některé z malých sídel podstatně zhoršilo dostupnost služeb (Nové Město na Moravě). V roce 1958 byla přehrada dostavěna a nejvíce byla postižena obec Korouhvice, z níž se část obyvatel přesunula do vyšší polohy, část byla usídlena na Znojemsku. Výstavba ovlivnila rekreační potenciál území. Sídla, která tvoří modelové území, měla historii poměrně pohnutou. V minulosti byla často prodávána mezi jednotlivými šlechtickými rody, později byla opakovaně přiřazována k různým okolním sídlům, v nichž se v daném období zrovna nacházel obecní úřad.

Modelové území tvoří katastry Dalečína, Veselí, Korouhvice a Hluboké u Dalečína a nachází se na levé straně nad jezerem Vírské přehrady v kraji Vysočina. Jde vesměs o malá sídla spadající pod obecní úřady v Dalečíně a Korouhvici. Území má nadmořskou výšku nad 600 metrů a ze zvlněné krajiny zemědělsky využívané se prudkými zalesněnými svahy sklání k přehradnímu jezeru (výška cca 550 m). Celé území si dlouho podrželo statut tradičního samozásobitelského zemědělství s velkým objemem lidské práce a jednoduché mechanizace za potahem. Kdysi se i zde rolníci zapojili do JZD, která ovšem hospodařila ve velmi nepříznivých podmínkách. Kromě menších farem se v území nachází pouze několik malých firem lokálního významu zaměřených na základní služby pro trvale bydlící obyvatele vesnic, případně v sezóně pro rekreanty a chalupáře. Nenachází se zde žádný významnější větší průmyslový podnik. Určitou zajímavostí je pravidelné setkávání obyvatel několika obcí názvu Veselí ke sportovním utkáním družstev (Veselský pohár konaný ve čtyřech sportech: fotbal, volejbal, nohejbal, střelba) konané vždy v jednom z Veselí. Jde o určitou atrakci, která vždy, když se setkání za dva roky uskuteční, významně se pozvedá kulturní a společenský život pořádající obce.

Z grafů vyplývá, že počet obyvatel v území dlouhodobě ubýval. To odpovídá periferní poloze území a poměrně vysoké nadmořské výšce. Navíc se obyvatelstvo koncentrovalo do největšího sídla, jehož podíl obyvatel v území podstatně narostl. Je to záležitostí také někdejších plánů přeměny sídelní struktury, směřující k podpoře sídel trvalého významu jakož i výstavby Vírské přehrady po roce 1950, což nejvíce dopadlo na jedno sídlo modelového území – Korouhvici.

Zájmové území leží na východním okraji Českomoravské Vrchoviny u Vírské přehradní nádrže na řece Svratce. Původní krajinu údolí Svratky změnila v 50. letech 20. století výstavby přehradní nádrže Vír I a vyrovnávací nádrže Vír II. Do té doby bylo hlavním odvětvím zemědělství a lesnictví a rozvíjel se také cestovní ruch. V současnosti většina obyvatel za prací dojíždí do převážně do Bystřice nad Perštejnem nebo pracuje ve službách (řada rekreačních zařízení). Největším průmyslovým podnikem je firma ROTTER–Vír, s. r. o., která provozuje vodní elektrárnu na řece Svratce pod přehradou Vír I spolu s průmyslovým areálem a novou fotovoltaickou elektrárnu na jižním okraji Víru, sídlo firmy je v Praze, elektrárna pod nádrží Vír II ve vlastnictví E.ON, a. s. a úpravna vody Svazu vodovodů a kanalizací Žďárska. Největším zaměstnavatelem v obci Vír je obec, jako jediná má více jak 10 zaměstnanců.

Modelové území Vírská přehrada má výrazně periferní polohu na pomezí tří krajů, v území s velmi nízkou úrovní hustoty zalidnění. Jestliže v minulosti dominovaly zdejší krajině především zemědělsko-obytná funkce, je toto funkční zaměření platné i dnes, navíc je rozšířené o stále narůstající funkci rekreační. Ta je realizovaná především v teplejší části roku a současná tendence je dlouhodobý nárůst této funkce. Vyplývá to jak z reliéfu zdejší pahorkatiny se střídáním lesů a trvalých travních porostů, poměrně značného množství vodních ploch a v neposlední řadě i zajímavými atraktivními kulturními památkami (Pernštejn, Jimramov, Nové Město na Moravě, Žďár nad Sázavou aj.). Perspektiva dalšího vývoje tohoto území by měla být založena na využití rekreačního potenciálu krajiny a na údržbě a rekonstrukci přírodních i stavebních pamětihodností krajiny. Malý hospodářský význam a dlouhodobé vylidňování tohoto území pro takovou funkci vytváří dobré předpoklady, ovšem rozvoj zaměření by měl být založen spíš na kvalitativním rozvoji rekreačních funkcí, a nikoliv na přehnaném rozšiřování rekreačních kapacit. Zatímco v domácím cestovním ruchu má tato krajina funkci nadregionální, v mezinárodním cestovním ruchu je spíše okrajová.

Vývoj počtu obyvatel 1869–2011		Vývoj počtu domů 1869–2011

Vývoj počtu obyvatel připadajících na jeden dům 1869–2011

Metodika výpočtu indexu změny

Index změny vyjadřuje, na jakém procentuálním podílu dané územní jednotky došlo ke změnám ve využití ploch. Je definován vztahem

, kde

A_1i – rozsah plochy i kategorie v prvém roce hodnocení

A_2i – rozsah plochy i kategorie v posledním roce hodnocení

E – celková rozloha dané územní jednotky.

Index nabývá hodnot 0–100. Čím je nižší, tím je krajina dané územní jednotky stabilnější, mezi dvěma časovými horizonty v ní nastaly menší změny v rozloze jednotlivých kategorií. Tento index má vysoké hodnoty především v těch územích, kde došlo k silné urbanizaci či suburbanizaci, velkoplošným zásahům do krajiny (stavba přehrad, lomová těžba uhlí apod.) nebo také v územích silně depopulačních, kde došlo k opouštění orné půdy a poklesu intenzity zemědělského využívání, či dokonce k zániku sídel a zemědělské půdy. Index změny tedy umožňuje pomocí změn rozlohy jednotlivých kategorií dešifrovat intenzitu přeměny krajiny.

Mapy socioekonomických poměrů

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Hustota zalidnění v roce 1869	Hustota zalidnění v roce 1950	Hustota zalidnění v roce 2011
Podíl ekonomicky aktivních obyvatel v priméru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel	Podíl ekonomicky aktivních obyvatel v sekundéru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel	Podíl ekonomicky aktivních obyvatel v terciéru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel
Podíl ekonomicky aktivních obyvatel na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel	Počet obyvatel připadající na jeden dům v roce 1869	Počet obyvatel připadající na jeden dům v roce 2011
	Vyjížďka do zaměstnání

Index změny	Index změny

Fyzickogeografická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Zdeněk Lipský

Vírská přehrada na Svratce: zaniklá krajina hlubokého říčního údolí

Vírská přehrada leží na Českomoravské vrchovině (geomorfologická oblast IIC) na řece Svratce, v geomorfologickém celku IIC-4 Hornosvratecká vrchovina, ve dvou geomorfologických podcelcích: IIC-4A Žďárské vrchy a IIC-4B Nedvědická vrchovina. Hranice mezi nimi prochází právě hlubokým údolím řeky Svratky. Geologické podloží tvoří metamorfované krystalické horniny moldanubika – svory, ruly a migmatity. Mělký kvartérní pokryv tvoří málo mocné fluviální náplavy v údolní nivě řeky Svratky a jejích příkrovů a zvětralinový plášť, svahoviny se skeletem a kamenné sutě na příkrých svazích.

Svratka zde v oblasti Svratecké klenby vytvořila nad Vírem nejhlubší údolní zářez na Českomoravské vrchovině, dnes zčásti zatopený vodami Vírské přehradní nádrže. Erozní údolí Svratky představuje dominantní makroformu reliéfu celého zájmového území. Reliéf je velmi členitý, výškové rozdíly mezi dnem údolí a okolními vrchy dosahují až 300 m a typologicky odpovídají členité vrchovině, místy dokonce až ploché hornatině. Nadmořská výška se pohybuje v rozpětí od 380 m (hladina Svratky ve Víru) až po 774 m (Horní les jako nejvyšší bod Nedvědické vrchoviny). V údolí Svratky a jejích přítoků převládají příkře ukloněné svahy se sklonem 15 – 25°až srázy se sklonem přes 25°. Na nich v údolí Svratky vystupují četné erozí vypreparované skalní útvary. Přímo v obci Vír je to nejvyšší skála Klubačica, která se zvedá do výšky téměř 100 m nad hladinou řeky, a na ni navazující celé skalní defilé na levém břehu řeky, dále nižší skály Vířina, Horymírka, skalní defilé a Knížecí stolec na levém břehu pod vyrovnávací nádrží a další. Některé skály jsou horolezecky využívané a přímo v obci Vír pod přehradní hrází na nich byly vybudované dvě zajištěné ferraty.

Další skály v údolí Svratky byly zaplavené vodami Vírské přehrady, jiné se zvedají nad její hladinou, např. Kobylina na pravém břehu, skalní výběžek s Chudobínskou borovicí (Evropský strom roku 2000) nebo skalnatý výběžek mezi Chlumskou a Korouhvickou zátokou na levém břehu přehrady. Méně četné jsou vrcholové skály typu tor nebo skalní hradby na některých výrazných vrcholech – např. na Karasínském kopci (712 m) nebo na Ostražce (680 m). Skalní výchozy nesou četné kryogenní formy periglaciálního mrazového zvětrávání, vyskytují se mrazové sruby a srázy, pseudokary, kamenná moře a kamenné sutě. Ve skalách na levém břehu přehrady pod Ostrážnou se vytvořila i menší puklinová jeskyně Padouška. S členitým svažitým reliéfem zaříznutého údolí Svratky a jejích přítoků kontrastuje zvlněný, ale celkově méně svažitý reliéf rozvodních plošin, které jsou také méně zalesněné a vzhledem k menší svažitosti využité převážně jako zemědělská půda.

Antropogenní formy reliéfu reprezentují, kromě mohutné hráze Vírské přehrady a regulace řeky Svratky v obci Vír, především staré agrární formy reliéfu, jako jsou kamenné snosy, hromady a řady kamení vysbíraného z polí a zbytky agrárních teras. Často se tyto agrární tvary reliéfu nacházejí v lese, což svědčí o tom, že v minulých staletích byla krajina více zemědělsky využívaná a od té doby došlo k výraznému plošnému rozšíření lesních porostů. Poměrně četné jsou také dopravní (komunikační) formy reliéfu, jako jsou zářezy silnic a starých cest, náspy komunikací apod. Ve svažitém terénu v údolích jsou komunikace často zaříznuté do skal, ohrožované padáním kamenů, a proto i povrch zářezem obnaženého skalního podloží bývá uměle upraven.

Vírská přehrada leží na rozhraní klimatické oblasti mírně teplé a chladné. Údolí Svratky pod Vírem je mírně teplé, zatímco samotná přehrada a zejména okolní výše položené kopce leží již v klimatické oblasti chladné. Průměrná roční teplota se pohybuje podle nadmořské výšky v rozpětí 6 až 7 °C, průměrný roční úhrn srážek kolísá mezi 600 mm v údolí Svratky na jihovýchodě a 700 mm nad Vírskou přehradou. Výše položené oblasti nad 600 m nad mořem jsou mnohem chladnější, vlhčí a celkově drsnější. Na podzim a v zimě se vyskytují četné inverze s mlhavým počasím. Sněhová pokrývka v nižších polohách (údolí Svratky u Víru) bývá nepravidelná s výškou max. do 20 cm, ve vyšších polohách nad přehradou je mnohem více dnů se sněhovou pokrývkou, která může výjimečně dosáhnout výšky až 40 cm. V posledních dekádách je však vlivem celkového oteplení klimatu sněhová pokrývka i zde velmi nestálá.  

Převládajícím půdním typem jsou v celém území kambizemě modální, případně kambizemě dystrické vytvořené na zvětralinách krystalických hornin. Na příkrých svazích jsou půdy mělké a silně skeletovité, místy až rankery. Půdy jsou vesměs kyselé s nízkou minerální sílou.

Zájmové území leží ve fytogeografickém obvodu Českomoravské mezofytikum, fytogeografický obvod 67 Českomoravská vrchovina (podle Skalického a kol.). Přírodní lesní oblast (PLO) 16 Českomoravská vrchovina, lesní vegetační stupeň 4 bukový, ve vyšších polohách až 5 jedlovobukový. Potenciální přirozenou vegetaci by podle Neuhäuslové a kol. tvořila kyselá, místy květnatá bučina s kyčelnicí). Na skalách v údolí Svratky se fragmentovaně vyskytuje reliktní borovice a na suchých slunných svazích v údolí Svratky pod přehradou ostrůvkovitě vyznívají prvky teplomilné vegetace společenstva dubohabřin, která sem zasahuje z jižní Moravy. V posledních dekádách toto pronikání teplomilných druhů flóry i fauny vlivem globálního oteplení zesiluje. Celkové oteplení se projevuje také zvýšeným podílem dubu v přirozené skladbě lesa a jeho postupem do vyšší nadmořské výšky. V přirozené obnově lesa však dominuje buk, který zde má velmi dobré přírodní růstové podmínky.

V současném využití krajiny v zaříznutém údolí Svratky v nejbližším okolí přehradní nádrže dominují lesní porosty smíšených lesů s převahou buku a smrku, z dalších dřevin je hojná bříza, borovice, habr, modřín a javor klen. V celém řešeném území je krajinný pokryv mozaikou lesních a zemědělských ploch. Podíl lesa se od poloviny 20. století významně zvýšil. V lesích je převažující dřevinou stále smrk, ale v posledních letech smrkové monokultury usychají vlivem kůrovce i nepříznivých klimatických podmínek a jsou alespoň zčásti nahrazovány listnatými a smíšenými porosty, v nichž převládá buk. V rámci zemědělské půdy došlo po roce 1990 vlivem extenzifikace využívání krajiny k rozsáhlému zatravnění svažitých pozemků a celkově ke zvýšení rozlohy trvalých travních porostů na úkor orné půdy.

Celé zájmové území je součástí rozsáhlého přírodního parku Svratecká hornatina, jehož název (hornatina) odkazuje na velmi členitý reliéf. Na severozápadě již mimo zájmové území, navazuje na tento přírodní park chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy. Přírodní hodnoty Svratecké hornatiny jsou s touto známou CHKO srovnatelné, členitostí a rozmanitostí přírodních podmínek včetně biodiverzity ji dokonce převyšují. O tom svědčí také celá řada maloplošných zvláště chráněných území přírody, která zde byla vyhlášena.

V nejbližším okolí Vírské přehrady je to např. přírodní rezervace Vírská skalka přímo v obci Vír, dále přírodní památka Javorův kopec, přírodní památka Na Ostrážné, přírodní památka Nyklovický potok a přírodní památka Ostražka. V území rostou některé ohrožené druhy rostlin, především vstavače, bledule jarní, tolita lékařská, měsíčnice vytrvalá, na kalách hnízdí např. výr velký. Údolí Svratky tvoří funkční biokoridor nadregionálního významu, v okolí Vírské přehrady byla vyhlášena významná biocentra v rámci ÚSES. Vyskytují se zde také vyhlášené památné stromy. Chudobínská borovice u Vírské přehrady, nad zatopenou vesničkou Chudobín, se stala Stromem roku v České republice 2019 a Evropským stromem roku 2020.