Odraz historie a proměn místní krajiny v obecních znacích

Miroslav Šifta

Každý obecní znak je nejen vizitkou, ale i „kronikou“ obce. Prostřednictvím užitých grafických prvků vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé). Pokud je znak obce zpracován podle heraldických zásad a pokud jeho ikonografie nezkresluje nebo neposouvá realitu, je cenným pramenem řady lokálních i regionálních historickogeografických informací.

Cíle

Nalezení odkazů ke krajině a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmového území.

Data a metody

Obsahová analýza znaků obcí v zájmovém území

Pro analýzu formy a obsahu grafického symbolu byla jako analytická metoda zvolena obsahová analýza (Krippendorff 2004; Rose 2007; Dvořáková 2010). Obsahová analýza byla původně zaváděna v mnoha oborech pro analýzu textů (v lingvistice, sociologii, antropologii, politologii ad.). Její jednotlivé kroky však lze velmi dobře použít i v rámci analýzy obrazových materiálů (Rose 2007), jimiž jsou i zkoumané regionální grafické symboly (znaky obcí). Znaky všech obcí v zájmovém území (k. 1. 10. 2019) jsou znázorněny v mapě (obr. 1). Ne všechny obce ale mají znak. Obecní znak mají tradičně města a městyse (dáno historickým právem měst vlastnit znak). Ostatní obce mohly začít „tvořit“ své komunální symboly až po roce 1990 (Šifta 2016). Mít komunální symbol povinností obcí není. Území obcí, které znak nemají, zůstávají v mapách na obr. 1 i 2 prázdná.

Při aplikaci obsahové analýzy je v prvním kroku zvolen typ zkoumaných materiálů, poté následuje jejich sběr. Na příkladu obsahové analýzy znaků obcí v Česku je zdrojem podkladů Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz). Ve druhém kroku je soubor znaků podroben analýze („čtení“, rozklíčování obsahu znaků) s výsledkem identifikace jednotlivých symbolů ve znaku (znak může obsahovat, a většinou obsahuje, více symbolů) a interpretace jejich významu. Ve třetím kroku je pak soubor identifikovaných symbolů rozřazen do předem stanovených kategorií (Buben 2003; Palát 2012). Pro nalezení odkazů k historii krajiny a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmových území byly do analýzy následně zařazeny pouze symboly, které se vývoje krajiny dotýkají.

Do analýzy jsou tak vybrány symboly v kategoriích: zemědělství, vodní toky a plochy, poloha obce (např. symbol polohy obce na návrší, v údolí apod.), krajinné a přírodní prvky (výskyt skalního útvaru, památného stromu apod.), lesnatost, symboly hospodářského charakteru. Do kategorie ostatní jsou zařazeny všechny ostatní kategorie symbolů znázorněných ve znacích obcí (historické, církevní, kulturní, administrativní). V dalším kroku jsou výsledky kvantifikovány (pomocí jednoduché popisné statistiky jsou analyzovány četnosti použití symbolů a porovnány rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi). Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území je znázorněno formou kartodiagramu (obr. 2). Následně jsou identifikovány prostorové vzorce ve využívání stejných či podobných symbolů ve znacích obcí v zájmovém území. Symboly využívané na více místech (ve více obecních znacích) tak často vypovídají o historii, vývoji a změnách krajiny v širším regionu.

Obr. 1: Znaky obcí v zájmovém území Šumava

Obr. 2: Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území Šumava

Výsledky

Zájmové území Šumava je jednou z oblastí, ve kterých se projekt Zaniklé krajiny zabývá krajinou horskou. Ve znacích vybraných obcí (obr. 1) na Šumavě se však žádný odkaz k zemědělství neobjevuje. Jiné symboly týkající se krajiny a přírody spojené především s horskou polohou, ale i odkazy k tradičním hospodářským činnostem v oblasti, hrají v grafické symbolice na Šumavě důležitou roli.

Nejčetnějšími prvky zobrazenými ve znacích obcí v zájmovém území Šumava jsou odkazy k lesnatosti („zelená“ kategorie, obr. 2) a k horské poloze oblasti („oranžovo-hnědá“ kategorie). Ve znaku Čachrova zelené trojvrší se smrky symbolizuje lesnatost v okolí obce a právě i polohu v šumavském pohoří. Zelená tinktura (barva) je symbolem pro hory a lesy ve znaku Hamrů, Kvildy, Modravy, Železné Rudy, Prášil (společně s figurou smrku), Srní a Petrovic u Sušice (v obou případech je horská poloha zvýrazněna navíc symbolem návrší). I ve znaku Horské Kvildy je zobrazena lesnatost oblasti – figurou vykořeněného smrku. Zelená pata ve znaku Hartmanic odkazuje k poloze města na Šumavských pláních (Hamižná hora). Lomené břevno ve znaku Čachrova má významů více – hory a rozvodí Úhlavy a Otavy.

Z tradičních hospodářských činností („červená“ kategorie) má své místo v symbolice vybraných šumavských obcí hornictví. Ve znaku Kašperských hor se vyskytuje symbol hornických kladívek (těžba zlata a rud). Rejštejn má ve znaku kromě kladívek i paži horníka (těžba zlata). O těžbě drahých kovů vypovídá i stříbrný kámen a zlatá koruna ve znaku Kvildy, ve znaku Horské Kvildy je zobrazena rýžovací pánev a zlatá hornina, ve znaku Hartmanic je těžba zlata symbolizována zlatým pohárem. Palečné kolo tradičně používané pro zpracování rudy je figurou ve znaku Hamrů. Železná ruda je znázorněna červenou tinkturou, a zároveň je mluvícím znamením, také ve znaku obce Železná Ruda. Tradičně rozšířením hospodářským odvětvím na Šumavě bylo sklářství. Ve znaku Modravy je symbolizována sklářskou píšťalou a sklovinou sklárna Filipova huť. Ve znaku Prášil je odkazem ke sklářské tradici červený kruh.

Na Šumavě pramenící vodní toky jsou znázorněny ve znacích Kvildy (vlnitá břevna symbolizují pramen Vltavy) a Železné Rudy (stříbrná břevna znázorňují potoky Řezná, Jezerní potok a Železný potok). Zlatá vlnitá břevna ve znaku Otavy odkazují ke stejnojmenné „zlatonosné“ řece.

Zlatý lev ve znaku Hamrů je symbolem pro místní královský hvozd. Srnčí paroží ve znaku Srní plní roli mluvícího znamení, ale i odkazu k hojnému výskytu lesní zvěře. Stejný význam může mít i jelení paroží ve znaku Železné Rudy (jde ale také o erbovní znamení).

K 1. 10. 2019 má v zájmovém území Šumava obecní znak 93,8 % obcí (15 z 16 obcí).

Použitá literatura a zdroje

• BUBEN, M. (2003): Encyklopedie heraldiky: Světská a církevní titulatura a reálie. Libri, Praha.
• DVOŘÁKOVÁ, I. (2010): Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvantitativní obsahová analýza. AntropoWebzin, 6(2): 95–99.
• KRIPPENDORF, K. (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology. Sage, Thousand Oaks.
• PALÁT, P. (2012): Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence. Heraldická terminologická konvence. www.heraldika-terminologie.cz/mapa-terminologicky-slovnik-v-projektu-htk-428 (16. 9. 2019).
• ROSE, G. (2007): Visual Methodologies. An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. Sage, Thousand Oaks.
• ŠIFTA, M. (2016): Graphic Symbols and Local Identity: The Case of Use and Perception of Municipal Emblems in the Liberec Region (Czechia). Geografisk Tidsskrift-Danish Journal of Geography, 116(2): 147–158.
• Registr komunálních symbolů. https://rekos.psp.cz (1. 10. 2019).

Paměť krajiny představuje vztah mezi krajinou a kulturou. Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Také každý obecní znak je jakousi „kronikou“ obce a svým způsobem vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé).

Paměť krajiny

• Místa paměti a paměťové instituce
• Symbolika regionů, míst a obcí
• Kulturní památky a památková území

Místa paměti a paměťové instituce

Martina Tůmová

Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Zahrnují primárně muzea nebo samostatné stálé expozice, v širším významu pak archivy a sbírky, které obsahují a spravují související archivní dokumenty. Zejména muzea pak lze definovat jako instituce, které získávají, uchovávají a zkoumají; zprostředkují a vystavují hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, výchovy a potěšení (více viz Dolák 2013; Šobáňová 2012; Matero 2008).

Cíle

S využitím příkladu muzejních expozic vytvořit základní přehled a typologii paměťových institucí, které se nacházejí v širších hranicích zájmového území nebo se ve svých expozicích k zájmovému území vztahují.

Data a metody

Seznam paměťových institucí byl vytvořen zejména na základě rešerše elektronických informačních zdrojů. Z tohoto důvodu jej není možné považovat za zcela kompletní (existuje mnoho zejména soukromých sbírek, které se prostřednictvím internetu téměř neprezentují), avšak pro naplnění cílů projektu jej lze považovat za dostatečně validní.

V první fázi byla vytvořena databáze lokálních expozic vycházející z informací o českých muzeích poskytovaných Asociací muzeí a galerií ČR. Získané údaje byly dále doplněny informacemi dostupnými z popularizačních webových projektů „Do muzea!“ a „Muzeum.cz“. Ve druhé fázi byly expozice vyhledávány podle hlavních lokalit v zájmových územích, tedy podle větších měst s více než tisíci obyvateli. Výsledná databáze obsahuje bližší informace k jednotlivým paměťovým institucím – adresu, GPS lokalizaci, odkaz na web instituce.

Paměťové instituce (muzea a jednotlivé expozice) byly poté analyzovány s ohledem na zaměření expozic a sbírek, které jsou v nich uloženy a prezentovány veřejnosti. Expozice byly rozděleny do dvou základních kategorií:

1. podle vztahu k přeměně krajiny v zájmovém území (v mapě vyjádřeny sklonem mapové značky) na ty, které:

• se přímo vztahují k zájmovému území a prezentují minulost a proměny místní krajiny v zájmovém území;
• nepřímo, resp. pouze volně, prezentují minulost a proměny krajiny v zájmovém území (např. městská muzea, neprezentují konkrétní proměnu krajiny).

2. podle měřítkové úrovně (v mapě vyjádřeny velikostní mapové značky) na ty, které představují: 

• instituce lokálního významu;
• instituce regionálního významu.

V posledním kroku byly sbírky a expozice charakterizovány z obsahového hlediska a zaměření. Mapové značky pomocí barev zachycují maximálně tři nejtypičtější témata, kterým se expozice věnují.

Mapa: Muzejní expozice v zájmovém území Šumava

Tabulka: Přehled expozic zobrazených na mapě zájmového území

Výsledky

Zájmovému území Šumava, jeho kulturnímu i přírodnímu dědictví, se z mnoha různých úhlů pohledu věnuje velké množství muzeí i jednotlivých expozic. Nejvýznamnější regionální muzeum této oblasti je Muzeum Šumavy, které tvoří hned několik poboček. Sledované proměně krajiny horského zemědělství se věnuje zejména pobočka v Sušici a Kašperských Horách.

Společně s Muzeem Dřevák v Modravě, Muzeem Hory Matky Boží i expozicí na Kvildě prezentují nejen dějiny regionu v širších souvislostech, ale zejména lidová řemesla pěstovaná v horských oblastech, dřevařství a sirkařství i trochu vzdálenější, avšak také pro Šumavu typické, odvětví hornictví. Hornictví, hutnictví, ale i sklářství jsou hlavními tématy expozic další pobočky Muzea Šumavy – v Železné Rudě. Poslední pobočka tohoto muzea – Muzeum Dr. Šimona Adlera v Dobré Vodě se zabývá například náboženskou tematikou – židovskou komunitou v oblasti Šumavy. Toto téma je typické i pro několik dalších expozic. Nepřímo se pak oblasti Šumavy věnuje mnoho dalších institucí.

Zajímavé jsou například výstavy historických motocyklů a jízdních kol (cyklistika je dnes nejvýznamnější formou rekreace pěstovanou právě na Šumavě), starých železnic, expozice k vojenství (v podobě lehkého opevnění pohraničí) nebo osobnostem regionu (nejvíce je zastoupen básník a spisovatel Karel Klostermann). Mimo zájmovou oblast Šumava se pak nachází Muzeum starých řemesel v Rabí, které však také přináší unikátní obrazové i řemeslné artefakty z šumavské oblasti a k ostatním institucím bezpochyby patří.

Archivní dokumenty k zájmovému území Šumava je možné najít ve Státním okresním archivu v Klatovech. Za pozornost stojí i návštěvnická centra na Kvildě a Srní věnovaná především fauně a floře Národního parku Šumava.

Použitá literatura a zdroje

• Asociací muzeí a galerií ČR. http://www.cz-museums.cz/web/amg/titulni (20. 8. 2018)
• DOLÁK, J. (2013): Teoretická východiska muzejní prezentace. Muzeológia a kultúrne dedičstvo, 1: 21–38.
• MATERO, F. G. (2008): Heritage, Conservation, and Archaeology: An Introduction. Heritage, Conservation, and Archeology. Archeological Institute of America. Online [http://www.archeological.org/news/hca/89].
• ŠOBÁŇOVÁ, P. (2012): Muzejní edukace. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc.
• Webový portál: Do muzea! https://www.do-muzea.cz/ (20. 8. 2018)
• Webový portál: Muzeum.cz. http://www.museum.cz/ (20. 8. 2018)