Odraz historie a proměn místní krajiny v obecních znacích

Miroslav Šifta

Každý obecní znak je nejen vizitkou, ale i „kronikou“ obce. Prostřednictvím užitých grafických prvků vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé). Pokud je znak obce zpracován podle heraldických zásad a pokud jeho ikonografie nezkresluje nebo neposouvá realitu, je cenným pramenem řady lokálních i regionálních historickogeografických informací.

Cíle

Nalezení odkazů ke krajině a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmového území.

Data a metody

Obsahová analýza znaků obcí v zájmovém území

Pro analýzu formy a obsahu grafického symbolu byla jako analytická metoda zvolena obsahová analýza (Krippendorff 2004; Rose 2007; Dvořáková 2010). Obsahová analýza byla původně zaváděna v mnoha oborech pro analýzu textů (v lingvistice, sociologii, antropologii, politologii ad.). Její jednotlivé kroky však lze velmi dobře použít i v rámci analýzy obrazových materiálů (Rose 2007), jimiž jsou i zkoumané regionální grafické symboly (znaky obcí). Znaky všech obcí v zájmovém území (k. 1. 10. 2019) jsou znázorněny v mapě (obr. 1). Ne všechny obce ale mají znak. Obecní znak mají tradičně města a městyse (dáno historickým právem měst vlastnit znak). Ostatní obce mohly začít „tvořit“ své komunální symboly až po roce 1990 (Šifta 2016). Mít komunální symbol povinností obcí není. Území obcí, které znak nemají, zůstávají v mapách na obr. 1 i 2 prázdná.

Při aplikaci obsahové analýzy je v prvním kroku zvolen typ zkoumaných materiálů, poté následuje jejich sběr. Na příkladu obsahové analýzy znaků obcí v Česku je zdrojem podkladů Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz). Ve druhém kroku je soubor znaků podroben analýze („čtení“, rozklíčování obsahu znaků) s výsledkem identifikace jednotlivých symbolů ve znaku (znak může obsahovat, a většinou obsahuje, více symbolů) a interpretace jejich významu. Ve třetím kroku je pak soubor identifikovaných symbolů rozřazen do předem stanovených kategorií (Buben 2003; Palát 2012). Pro nalezení odkazů k historii krajiny a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmových území byly do analýzy následně zařazeny pouze symboly, které se vývoje krajiny dotýkají.

Do analýzy jsou tak vybrány symboly v kategoriích: zemědělství, vodní toky a plochy, poloha obce (např. symbol polohy obce na návrší, v údolí apod.), krajinné a přírodní prvky (výskyt skalního útvaru, památného stromu apod.), lesnatost, symboly hospodářského charakteru. Do kategorie ostatní jsou zařazeny všechny ostatní kategorie symbolů znázorněných ve znacích obcí (historické, církevní, kulturní, administrativní). V dalším kroku jsou výsledky kvantifikovány (pomocí jednoduché popisné statistiky jsou analyzovány četnosti použití symbolů a porovnány rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi). Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území je znázorněno formou kartodiagramu (obr. 2). Následně jsou identifikovány prostorové vzorce ve využívání stejných či podobných symbolů ve znacích obcí v zájmovém území. Symboly využívané na více místech (ve více obecních znacích) tak často vypovídají o historii, vývoji a změnách krajiny v širším regionu.

Obr. 1: Znaky obcí v zájmovém území Šumava

Obr. 2: Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území Šumava

Výsledky

Zájmové území Šumava je jednou z oblastí, ve kterých se projekt Zaniklé krajiny zabývá krajinou horskou. Ve znacích vybraných obcí (obr. 1) na Šumavě se však žádný odkaz k zemědělství neobjevuje. Jiné symboly týkající se krajiny a přírody spojené především s horskou polohou, ale i odkazy k tradičním hospodářským činnostem v oblasti, hrají v grafické symbolice na Šumavě důležitou roli.

Nejčetnějšími prvky zobrazenými ve znacích obcí v zájmovém území Šumava jsou odkazy k lesnatosti („zelená“ kategorie, obr. 2) a k horské poloze oblasti („oranžovo-hnědá“ kategorie). Ve znaku Čachrova zelené trojvrší se smrky symbolizuje lesnatost v okolí obce a právě i polohu v šumavském pohoří. Zelená tinktura (barva) je symbolem pro hory a lesy ve znaku Hamrů, Kvildy, Modravy, Železné Rudy, Prášil (společně s figurou smrku), Srní a Petrovic u Sušice (v obou případech je horská poloha zvýrazněna navíc symbolem návrší). I ve znaku Horské Kvildy je zobrazena lesnatost oblasti – figurou vykořeněného smrku. Zelená pata ve znaku Hartmanic odkazuje k poloze města na Šumavských pláních (Hamižná hora). Lomené břevno ve znaku Čachrova má významů více – hory a rozvodí Úhlavy a Otavy.

Z tradičních hospodářských činností („červená“ kategorie) má své místo v symbolice vybraných šumavských obcí hornictví. Ve znaku Kašperských hor se vyskytuje symbol hornických kladívek (těžba zlata a rud). Rejštejn má ve znaku kromě kladívek i paži horníka (těžba zlata). O těžbě drahých kovů vypovídá i stříbrný kámen a zlatá koruna ve znaku Kvildy, ve znaku Horské Kvildy je zobrazena rýžovací pánev a zlatá hornina, ve znaku Hartmanic je těžba zlata symbolizována zlatým pohárem. Palečné kolo tradičně používané pro zpracování rudy je figurou ve znaku Hamrů. Železná ruda je znázorněna červenou tinkturou, a zároveň je mluvícím znamením, také ve znaku obce Železná Ruda. Tradičně rozšířením hospodářským odvětvím na Šumavě bylo sklářství. Ve znaku Modravy je symbolizována sklářskou píšťalou a sklovinou sklárna Filipova huť. Ve znaku Prášil je odkazem ke sklářské tradici červený kruh.

Na Šumavě pramenící vodní toky jsou znázorněny ve znacích Kvildy (vlnitá břevna symbolizují pramen Vltavy) a Železné Rudy (stříbrná břevna znázorňují potoky Řezná, Jezerní potok a Železný potok). Zlatá vlnitá břevna ve znaku Otavy odkazují ke stejnojmenné „zlatonosné“ řece.

Zlatý lev ve znaku Hamrů je symbolem pro místní královský hvozd. Srnčí paroží ve znaku Srní plní roli mluvícího znamení, ale i odkazu k hojnému výskytu lesní zvěře. Stejný význam může mít i jelení paroží ve znaku Železné Rudy (jde ale také o erbovní znamení).

K 1. 10. 2019 má v zájmovém území Šumava obecní znak 93,8 % obcí (15 z 16 obcí).

Použitá literatura a zdroje

• BUBEN, M. (2003): Encyklopedie heraldiky: Světská a církevní titulatura a reálie. Libri, Praha.
• DVOŘÁKOVÁ, I. (2010): Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvantitativní obsahová analýza. AntropoWebzin, 6(2): 95–99.
• KRIPPENDORF, K. (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology. Sage, Thousand Oaks.
• PALÁT, P. (2012): Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence. Heraldická terminologická konvence. www.heraldika-terminologie.cz/mapa-terminologicky-slovnik-v-projektu-htk-428 (16. 9. 2019).
• ROSE, G. (2007): Visual Methodologies. An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. Sage, Thousand Oaks.
• ŠIFTA, M. (2016): Graphic Symbols and Local Identity: The Case of Use and Perception of Municipal Emblems in the Liberec Region (Czechia). Geografisk Tidsskrift-Danish Journal of Geography, 116(2): 147–158.
• Registr komunálních symbolů. https://rekos.psp.cz (1. 10. 2019).