Jádrové území		Širší území

Šumava - Prášily a Hůrka

Modelové území Prášily a Hůrka je typickým příkladem zaniklé kulturní krajiny v sudetském českém pohraničí. Horská ves Prášily (německy Stubenbach) vznikla v polovině 18. století při sklářské huti. Po skončení sklářské výroby v r. 1824 byl areál sklárny přebudován na výrobnu ručního papíru, který se do roku 1933, kdy papírna vyhořela, dodával i do prezidentské kanceláře. Okolní horská krajina byla využívána především k těžbě dřeva (kníže Schwarzenberg), na odlesněných plochách místní obyvatelé provozovali zemědělství pro své samozásobení. Od počátku 20. století se rozvíjel turistický ruch a rekreace a do popředí se stále více dostávala rekreační funkce krajiny. Prášily měly dva hostince, studentskou noclehárnu, četnickou stanici, českou a německou školu, lékařskou ordinaci, koupaliště.

Do roku 1945 žilo v Prášilech více než 1000 obyvatel, z nichž 96 procent se hlásilo k německé národnosti. Po odsunu německých obyvatel v roce 1945 a začlenění Prášil do vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda někdejší významné středisko rekreace a turistiky takřka zaniklo. V obci zůstalo jen pár hajných a několik lesních dělníků, počet obyvatel klesl pod 50. Podél státní hranice byl vybudován drátěný zátaras, obec byla pro veřejnost uzavřena a značně se ztížil i pohyb místních obyvatel. Na okolních stráních byly vybudovány dráhy pro obrněné transportéry a tankové střelnice. Okolní opuštěné osady posloužily jako dělostřelecké cíle a postupně byly srovnány se zemí. Beze stopy tak zanikly osady a samoty Dolní a Horní Steindlberg (později Horní a Dolní Kamenec), Gsenget (Pomezí), Horní Huť, Formberg, Liščí Díra, Grunbergrova Huť, Neubrunn, Seeberg, Seckerberg (Horky), Sonnberg (Slunečná), Gruberg. Jako sídlo se zachovaly pouze Prášily a Nová Hůrka, ale jejich rozloha se výrazně zmenšila. V Prášilech z původních 190 domů zbylo asi 25. Kostel Sv. Prokopa byl přestavěn na kulturní dům, poté sloužil jako tělocvična a v roce 1979 byl pro havarijní stav odstřelen. Zanikl také kostel v Hůrce, na jejímž místě se zachovala pouze hřbitovní kaple sv. Kříže, která v havarijním stavu přečkala jenom proto, že se hodila jako dělostřelecká pozorovatelna.

V 90. letech 20. století byl vojenský prostor zrušen a oblast byla opět zpřístupněna. V Prášilech dnes žije asi 150 obyvatel. Obec Prášily je s katastrální výměrou činí 112,28 km² největší obcí v České republice, která není městem. Obec nemá školu ani kostel, ale po 50 letech se opět stala významným centrem zimní i letní rekreace a turistiky. V Prášilech funguje několik penzionů, restaurace, cukrárna, byla obnovena chata Klubu českých turistů, rekonstruuje se bývalý panský zámeček. V obci je informační středisko, byly vyznačeny četné turistické trasy a cyklotrasy hlavně k jezeru Laka a k Prášilskému jezeru, na Poledník (1315 m) s rozhlednou i na další místa. V Prášilech byla vybudovaná soukromá botanická zahrada, která je návštěvníkům volně přístupná. Penzion k ubytování turistů funguje také v Nové Hůrce.

Bývalé střelnice dnes zarůstají, dodnes v řadě míst najdeme cedule upozorňující na možnou přítomnost nevybuchlé munice. Náklady na odstranění munice z celého prostoru se odhadují na 15 až 30 miliard Kč. V místech bývalé osady Hůrky se rozkládají louky, bývalé osídlení a kulturní krajinu připomíná jen opravená kaple a chráněné stromořadí 116 javorů a lip (Hůrecká alej). Na kapli je umístěna tabule informující o historii obce a pamětní deska obětem zabitým v době komunismu na státní hranici – úseku Šumava. Okolní louky na pláních v nadmořské výšce kolem 900 – 1000 m nad mořem jsou z menší části sklízené na seno nebo vypásané ovcemi, z větší části leží ladem a podléhají samovolnému sukcesnímu vývoji. Postupně tak zarůstají dřevinami a mění se v les. Na četných zamokřených plochách je ale sukcesní vývoj a zarůstání dřevinami brzděné a zůstávají tak stále jako plochy bezlesí. Po vzniku Šumavského národního parku se celé území obce Prášily stalo součástí národního parku. Poválečným vývojem se v krajině zvýšil podíl lesa, který tvoří krajinnou matrici a v krajinném pokryvu území významně převládá. Řada přírodně hodnotných ploch lesa i bezlesí se nachází v 1. bezzásahové zóně národního parku. Ani na ostatním území není hospodaření intenzivní a v lese se uplatňuje jeho přirozená obnova. Smrkové monokultury byly počátkem 21. století katastrofálně rozvráceny orkánem Kiryll a kůrovcovou kalamitou, na celém území však dochází k přirozené obnově jak smrkového, tak i smíšeného lesa. Rozsáhlé zbytky starých bukojedlových porostů např. mezi Prášily a Gsengetem v nadmořské výšce kolem 900 – 1000 m s přirozenou obnovou buku a jedle dokazují, že Šumava nebyla a nemusí být ani v budoucnu jenom smrková.

Na plochách bývalých střelnic převládá nálet pionýrských listnáčů bříza, osika a jíva, na vlhčích místech olše a vrby, v jejich podrostu se ale uplatňuje i smrk.

Krajina okolí Prášil je krásným příkladem několikeré změny krajinné funkce:

• nejprve při horské kolonizaci a vzniku skláren v 18. století změna z přírodní lesní krajiny na kulturní krajinu s těžbou dřeva a doprovodnou zemědělskou produkcí pro samozásobení
• postupně v 1. polovině 20. století rostoucí funkce rekreační při trvajícím zemědělském a lesnickém využívání
• po druhé světové válce po odsunu německého obyvatelstva, uzavření pohraničního pásma a zřízení vojenského výcvikového prostoru zánik horské kulturní krajiny, konec zemědělského a rekreačního využívání a vznik militární krajiny
• po pádu „železné opony“, vzniku národního parku a zpřístupnění pohraničního pásma nedošlo až na malé výjimky k obnovení zemědělského využívání krajiny, ale rychle se obnovilo rekreační a turistické využívání a na významu získala její prvořadá přírodoochranná funkce.