Fyzickogeografická charakteristika
Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů
Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika
Modelové území příměstské krajiny velkoměsta na jihovýchodním okraji Prahy a jihovýchodně od Prahy leží v širším vymezení na rozhraní na dvou rozdílných geomorfologických jednotek: severní část na okraji Prahy zaujímá Poberounská podprovincie (V), reprezentovaná zde geomorfologickým celkem VA-2 Pražská plošina, podcelkem VA-2A Říčanská plošina a okrskem VA-2A-2 Uhříněveská plošina. Jižní a východní část patří k podprovincii Česko-moravské (II), geomorfologické oblasti IIA Středočeská pahorkatina, geomorfologickém celku IIa-1 Benešovská pahorkatina, podcelku IIA-1A Dobříšská pahorkatina, která se dále člení na řadu menších okrsků a podokrsků. Obě podprovincie jsou od sebe odděleny zřetelným terénním stupněm, kterým se Středočeská pahorkatina směrem k jihu zvedá nad Pražskou plošinou. Jádrové území katastrů Nupaky, Modletice a Čestlice leží pouze na území Pražské plošiny (geomorfologický okrsek VA-2A-2 Uhříněveská plošina).
Geologické podloží Říčanské plošiny tvoří proterozoické jílovité břidlice a droby východního křídla Barrandienu. Rozsáhlé zarovnané povrchy a mírné svahy pokrývají spraše a sprašové hlíny, údolní nivy potoků vyplňují holocénní fluviální náplavy a na nich vytvořené nivní hlíny. V oblasti Benešovské pahorkatiny na jihu a východě (mimo jádrové území) tvoří na Říčansku až po Škvorec na severu a Mirošovice a Mnichovice na jihu hrubozrnná říčanská žula s výskytem žilného aplitu a pegmatitu. V jižní části směrem do Posázaví se vyskytují tělesa gabra. Oblast jílovského pásma je tvořena starými proterozoickými vyvřelinami (vulkanity) – bazalty, andezity, dacity, ryolity, tufy, do nichž později během variského vrásnění pronikly granodiority středočeského plutonu. Horniny jílovského pásma jsou na styku s plutonem kontaktně metamorfovány. Jílovské pásmo se historicky proslavilo dobýváním zlata v okolí Jílového u Prahy.
Reliéf Uhříněveské plošiny je jenom slabě rozčleněný, typologicky odpovídá ploché pahorkatině s výškovými rozdíly 30-75 m. Převládají rozsáhlé zarovnané povrchy se sprašovým pokryvem a sprašovými závějemi na mírných svazích. Údolí potoků jsou většinou mělká, široká a málo zahloubená. Ve sprašových závějích byly v minulosti založeny četné místní malé i větší (Uhříněves) cihelny. Současný reliéf je stále více pozměněný antropogenní, především urbánní činností, významné jsou ale i dopravní tvary reliéfu (těleso a zářezy dálnice D1, Pražský okruh).
Reliéf Středočeské pahorkatiny (podcelek Dobříšská pahorkatina) je mnohem pestřejší a členitější, leží však mimo jádrové území. Členitý reliéf typologicky odpovídá členité pahorkatině nebo ploché vrchovině s převládajícími výškovými rozdíly 100-200 m. Nejvyšší polohy přesahují nadmořskou výšku 500 m. Strukturní erozně denudační reliéf je výrazně ovlivněn různou odolností hornin. Tvrdé horniny tvoří morfologicky výrazné suky, na nichž se objevují balvany hlubinných vyvřelin.
Jádrové území na okraji Prahy leží v klimatické oblasti teplé, podle staršího Quittova členění v klimatické oblasti mírně teplé MT10. Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 8-9°C. Průměrný roční úhrn srážek dosahuje 550-600 mm. Širší zájmové území na jihu a východě leží v klimatické oblasti mírně teplé MT9 s průměrnou roční teplotou kolem 8°C a ročním úhrnem srážek přes 600 mm.
Území leží ve fytogeografickém obvodu České mezofytikum, fytogeografický okres 64 Říčanská plošina. Potenciální přirozenou vegetaci podle Neuhäuslové tvoří na území Pražské plošiny lipová doubrava nebo černýšová dubohabřina, v oblasti Dobříšské pahorkatiny acidofilní biková a/nebo jedlová doubrava a acidofilní lipová nebo biková bučina.
V současném využití krajiny Pražské plošiny převládá orná půda, která ale ustupuje v okolí Prahy nové urbánní a suburbánní zástavbě. Vznikají zde nové sídelní celky rezidenční zástavby i komerční objekty obslužné a logistické infrastruktury, posledně jmenované zejména v pásu podél dálnice D1. Krajina je fragmentovaná také mnoha novými dopravními stavbami. Lesní porosty mají velmi malé rozšíření, malé plochy převážně listnatých lesíků a křovinatých porostů se vyskytují jen fragmentárně na údolních svazích nebo podél potoků. Oázu zeleně představuje Průhonický park situovaný na ploše 250 ha v členitém údolí Botiče, který byl vyhlášen národní kulturní památkou a od roku 2012 je zaspán na Seznamui světového dědictví UNESCO.
Území Dobříšské pahorkatiny na jižním a jihozápadním okraji širšího zájmového území je mnohem lesnatější a výrazně méně zastavěné. Krajina je mozaikou lesů, zemědělské půdy, menších sídel a rekreačních objektů a plní významnou roli jako rekreační zázemí hlavního města.