Zemědělský půdní fond

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Zemědělský půdní fond (zemědělská půda) je jedna ze základních kategorií struktury půdního fondu každého území. Dalšími kategoriemi jsou lesní plochy (lesy) a ostatní (zastavěné plochy, vodní plochy, komunikace apod.) Zemědělský půdní fond, tedy souhrn všech zemědělsky využívaných ploch, tvoří orná půda, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a trvalé kultury (chmelnice, vinice, ovocné sady). Zastoupení jednotlivých složek zemědělského půdního fondu je ovlivněno přírodními podmínkami daného území.

Rozdíly ve vnitřní struktuře půdního fondu, jakož i jeho vývojové proměny, jsou způsobeny jednak přírodními podmínkami daného území, jednak působením člověka, tedy způsobem, jakým dané území využívá. Struktura půdního fondu tak vypovídá o vzájemném vlivu přírodní a socioekonomické sféry v území. 

Vývoj rozlohy orné půdy v Česku v období 1845–2010 Index vývoje orné půdy, stav v roce 1845 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.	Vývoj rozlohy lesních ploch v Česku v období 1845–2010 Index vývoje lesních ploch, stav v roce 1845 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.
Vývoj rozlohy trvalých travních porostů (TTP) v Česku v období 1845–2010 Index vývoje TTP, stav v roce 1990 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.

Cíle

Cílem je dokumentovat vývojové změny v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu v modelových územích. Hodnoceny jsou zejména změny v rozloze dvou hlavních kategorií zemědělského půdního fondu, tedy orné půdy a trvalých travních porostů.

Data a metody

Pro hodnocení změn v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu byla použita databáze LUCC Czechia, která byla vytvořena na Geografické sekci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlov v Praze.

Výsledky

Nízká úrodnost zdejší zemědělské půdy ovlivnila v minulosti snahu o získání další rozlohy zemědělské půdy na úkor lesních ploch, resp. orné půdy na úkor trvalých travních porostů. Od počátku 20. století orná půda v modelovém území ubývala, po roce 1948 poměrně výrazně. Proto je index změny poměrně vysoký pohybuje se i nad 40, což představuje již velmi podstatné změny využívání krajiny. Po roce 1990 se index změny významně snížil (převážně 2–4). Do určité míry to ovšem ovlivnilo nehlášené opouštění orné půdy. Ta se měnila na trvalé travní porosty, které po roce 1990 vzrostly o 5–10 %. Část zemědělské půdy byla přeměněna na lesní plochy, částečně s využitím dotačních systémů na zalesňování. Z hlediska změn rozsahu zastavěných ploch území charakterizuje jen malý nárůst rozlohy zastavěných ploch, mezi roky 1845–2010 cca o 20–50 % mezi roky 1845 a 2010, což je podstatně méně než byl průměr Česka v této periodě. Jde tedy hlavně o nárůst vyvolaný výstavbou přehrady, výstavbou nových komunikací v modelovém území a také výstavbou nových rekreačních objektů volné rekreace a výstavbou objektů individuální rekreace.

Podíl orné půdy na výměře zemědělského půdního fondu (v %)	Podíl trvalých travních porostů na výměře zeměděl. půdního fondu (v %)	Podíl lesních ploch na celkové výměře katastru (v %)

Literatura

• BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
• BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
• Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.