Účelové (zájmové) regiony

Cíle

Tady bude umístěn text, obrázky a tabulky.

Data a metody

Tady bude umístěn text, obrázky a tabulky.

Výsledky

Tady bude umístěn text, obrázky a tabulky.

Použitá literatura a zdroje

Tady bude umístěn seznam použité literatury a zdrojů.

Místa paměti a paměťové instituce

Martina Tůmová

Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Zahrnují primárně muzea nebo samostatné stálé expozice, v širším významu pak archivy a sbírky, které obsahují a spravují související archivní dokumenty. Zejména muzea pak lze definovat jako instituce, které získávají, uchovávají a zkoumají; zprostředkují a vystavují hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, výchovy a potěšení (více viz Dolák 2013; Šobáňová 2012; Matero 2008).

Cíle

S využitím příkladu muzejních expozic vytvořit základní přehled a typologii paměťových institucí, které se nacházejí v širších hranicích zájmového území nebo se ve svých expozicích k zájmovému území vztahují.

Data a metody

Seznam paměťových institucí byl vytvořen zejména na základě rešerše elektronických informačních zdrojů. Z tohoto důvodu jej není možné považovat za zcela kompletní (existuje mnoho zejména soukromých sbírek, které se prostřednictvím internetu téměř neprezentují), avšak pro naplnění cílů projektu jej lze považovat za dostatečně validní.

V první fázi byla vytvořena databáze lokálních expozic vycházející z informací o českých muzeích poskytovaných Asociací muzeí a galerií ČR. Získané údaje byly dále doplněny informacemi dostupnými z popularizačních webových projektů „Do muzea!“ a „Muzeum.cz“. Ve druhé fázi byly expozice vyhledávány podle hlavních lokalit v zájmových územích, tedy podle větších měst s více než tisíci obyvateli. Výsledná databáze obsahuje bližší informace k jednotlivým paměťovým institucím – adresu, GPS lokalizaci, odkaz na web instituce.

Paměťové instituce (muzea a jednotlivé expozice) byly poté analyzovány s ohledem na zaměření expozic a sbírek, které jsou v nich uloženy a prezentovány veřejnosti. Expozice byly rozděleny do dvou základních kategorií:

1. podle vztahu k přeměně krajiny v zájmovém území (v mapě vyjádřeny sklonem mapové značky) na ty, které:

• se přímo vztahují k zájmovému území a prezentují minulost a proměny místní krajiny v zájmovém území;
• nepřímo, resp. pouze volně, prezentují minulost a proměny krajiny v zájmovém území (např. městská muzea, neprezentují konkrétní proměnu krajiny).

2. podle měřítkové úrovně (v mapě vyjádřeny velikostní mapové značky) na ty, které představují: 

• instituce lokálního významu;
• instituce regionálního významu.

V posledním kroku byly sbírky a expozice charakterizovány z obsahového hlediska a zaměření. Mapové značky pomocí barev zachycují maximálně tři nejtypičtější témata, kterým se expozice věnují.

Mapa: Muzejní expozice v zájmovém území Příměstská krajina Prahy

Tabulka: Přehled expozic zobrazených na mapě zájmového území

Výsledky

Zájmové území Příměstská krajina Prahy dnes patří k typickým suburbánním oblastem v okolí hlavního města. Přibližně do 80. let 20. století však měla krajina tohoto území spíše zemědělský ráz. Proměně krajiny zájmového území se dosud přímo nevěnují žádné paměťové instituce. V širším kontextu je možné ji sledovat ve třech muzeích v blízkém okolí a v dokumentech uložených ve Státním okresním archivu Praha – východ.

Všechna muzea znázorněná v mapě obsahují expozice k historii regionu a jednotlivých obcí, ve kterých se nachází. V dalších náplních expozic se však vzájemně velmi odlišují. Říčanské muzeum se věnuje paleontologii, geologii a také historii lesnictví a roli lesa v životech místních obyvatel. Pyšelské muzeum se zabývá drobnými lidovými řemesly a významnými osobnostmi regionu. Muzeum v Jílovém u Prahy pak patří mezi muzea většího, resp. regionálního významu. Prezentuje především historii těžby a zpracování zlata na Říčansku. V neposlední řadě se také věnuje historii trampingu, který se právě v jižním okolí Prahy začal po roce 1918 významně rozvíjet.

Použitá literatura a zdroje

• Asociací muzeí a galerií ČR. http://www.cz-museums.cz/web/amg/titulni (20. 8. 2018)
• DOLÁK, J. (2013): Teoretická východiska muzejní prezentace. Muzeológia a kultúrne dedičstvo, 1: 21–38.
• MATERO, F. G. (2008): Heritage, Conservation, and Archaeology: An Introduction. Heritage, Conservation, and Archeology. Archeological Institute of America. Online [http://www.archeological.org/news/hca/89].
• ŠOBÁŇOVÁ, P. (2012): Muzejní edukace. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc.
• Webový portál: Do muzea! https://www.do-muzea.cz/ (20. 8. 2018)
• Webový portál: Muzeum.cz. http://www.museum.cz/ (20. 8. 2018)

Odraz historie a proměn místní krajiny v obecních znacích

Miroslav Šifta

Každý obecní znak je nejen vizitkou, ale i „kronikou“ obce. Prostřednictvím užitých grafických prvků vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé). Pokud je znak obce zpracován podle heraldických zásad a pokud jeho ikonografie nezkresluje nebo neposouvá realitu, je cenným pramenem řady lokálních i regionálních historickogeografických informací.

Cíle

Nalezení odkazů ke krajině a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmového území.

Data a metody

Obsahová analýza znaků obcí v zájmovém území

Pro analýzu formy a obsahu grafického symbolu byla jako analytická metoda zvolena obsahová analýza (Krippendorff 2004; Rose 2007; Dvořáková 2010). Obsahová analýza byla původně zaváděna v mnoha oborech pro analýzu textů (v lingvistice, sociologii, antropologii, politologii ad.). Její jednotlivé kroky však lze velmi dobře použít i v rámci analýzy obrazových materiálů (Rose 2007), jimiž jsou i zkoumané regionální grafické symboly (znaky obcí). Znaky všech obcí v zájmovém území (k. 1. 9. 2018) jsou znázorněny na mapě 1. Ne všechny obce ale mají znak. Obecní znak mají tradičně města a městyse (dáno historickým právem měst vlastnit znak). Ostatní obce mohly začít „tvořit“ své komunální symboly až po roce 1990 (Šifta 2016). Mít komunální symbol povinností obcí není. Území obcí, které znak nemají, zůstávají v mapách 1 i 2 prázdná.

Při aplikaci obsahové analýzy je v prvním kroku zvolen typ zkoumaných materiálů, poté následuje jejich sběr. Na příkladu obsahové analýzy znaků obcí v Česku je zdrojem podkladů Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz). Ve druhém kroku je soubor znaků podroben analýze („čtení“, rozklíčování obsahu znaků) s výsledkem identifikace jednotlivých symbolů ve znaku (znak může obsahovat, a většinou obsahuje, více symbolů) a interpretace jejich významu. Ve třetím kroku je pak soubor identifikovaných symbolů rozřazen do předem stanovených kategorií (Buben 2003; Palát 2012). Pro nalezení odkazů k historii krajiny a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmových území byly do analýzy následně zařazeny pouze symboly, které se vývoje krajiny dotýkají.

Do analýzy jsou tak vybrány symboly v kategoriích: zemědělství, vodní toky a plochy, poloha obce (např. symbol polohy obce na návrší, v údolí apod.), krajinné a přírodní prvky (výskyt skalního útvaru, památného stromu apod.), lesnatost, symboly hospodářského charakteru. Do kategorie ostatní jsou zařazeny všechny ostatní kategorie symbolů znázorněných ve znacích obcí (historické, církevní, kulturní, administrativní). V dalším kroku jsou výsledky kvantifikovány (pomocí jednoduché popisné statistiky jsou analyzovány četnosti použití symbolů a porovnány rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi). Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území je znázorněno formou kartodiagramu na mapě 2. Následně jsou identifikovány prostorové vzorce ve využívání stejných či podobných symbolů ve znacích obcí v zájmovém území. Symboly využívané na více místech (ve více obecních znacích) tak často vypovídají o historii, vývoji a změnách krajiny v širším regionu.

Mapa 1: Znaky obcí v zájmovém území Příměstská krajina Prahy

Mapa 2: Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území Příměstská krajina Prahy

Výsledky

Nejhojnějšími symboly, které jsou zobrazovány ve znacích obcí v zájmovém území Příměstská krajina Prahy, jsou symboly odkazující na zemědělskou tradici v regionu a zemědělský ráz místní krajiny. Zemědělský ráz regionu se objevuje ve znacích napříč celým zájmovým územím. Nejčastěji je symbolizován žlutou a zelenou tinkturou (např. Zlatníky-Hodkovice, Psáře, Světice, Březí ad.). Časté jsou i figury zemědělských plodin (obilný klas ve znaku Jesenice, Sibřiny, Tehovce) a nástrojů (ruční stoupa s tloukem taktéž ve znaku Tehovce; figura pluhu s radlicí, krojidlem a plazem ve znaku Libeře). Často je symbol zemědělství stále aktuálně platným symbolem obcí. V mnoha obcích v Příměstské krajině Prahy byla, je a bude stále větší část zemědělské půdy využívána k výstavbě, především rodinných domů, ale i ke komerční suburbanizaci, tedy k výstavbě skladových a výrobních hal apod.

V regionu jsou početně zastoupeny i odkazy k vodním tokům (bílé břevno – Libeř, modrá tinktura – Nupaky, Babice, Kunice, Dobročovice ad.) a mlýnům, které na nich historicky stály (figura mlýnského kola (Všestary, Struhařov).

Z obecních znaků ve východní části území je patrná lesnatost oblasti (figury stromů – Mukařov, Tehovec, Svojetice; zelená tinktura – Babice; figura pořízu ke zpracování dřeva – Struhařov). V území se také objevují odkazy k chráněným stromům (figury lipových listů ve znaku obce Kunice – památné lípy před kostelem v obci, Dobřejovice – památné lípy v obci) a alejím (figury lipových listů – Kamenice). Ve znaku obce Modletice figura kaštanovníku odkazuje k tomu, že v obci rostou kaštanovníky s jedlými kaštany.

Ojedinělým symbolem, který se ve znacích obcí v regionu objevuje, je odkaz k tradičnímu pivovarnictví ve Velkých Popovicích (přímo ve znaku obce figura limpy – dřevěného nástroje, který sloužil k shrnování kvasných pokrývek po kvašení a k přehazování sladu). Figura žernovu ve znaku Mukařova je tzv. mluvícím znamením vyjadřujícím název Žernovka (místní část obce) a současně připomíná těžbu kamene na území obce. Ve znaku Mukařova se objevuje také symbol vozového kola, které představuje odkaz k tranzitní poloze obce na křižovatce historických cest.

K 1. 9. 2018 má v zájmovém území Příměstská krajina Prahy obecní znak 72,7 % obcí (32 z 44 obcí).

Použitá literatura a zdroje

• BUBEN, M. (2003): Encyklopedie heraldiky: Světská a církevní titulatura a reálie. Libri, Praha.
• DVOŘÁKOVÁ, I. (2010): Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvantitativní obsahová analýza. AntropoWebzin, 6, 2, 95–99.
• KRIPPENDORF, K. (2004): Content analysis: an introduction to its methodology. Sage, Thousand Oaks.
• PALÁT, P. (2012): Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence. Heraldická terminologická konvence. http://www.heraldika-terminologie.cz/mapa-terminologicky-slovnik-v-projektu-htk-428 (16. 9. 2018).
• ROSE, G. (2007): Visual Methodologies. An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. Sage, Thousand Oaks.
• ŠIFTA, M. (2016): Graphic symbols and local identity: the case of use and perception of municipal emblems in the Liberec Region (Czechia). Geografisk Tidsskrift-Danish Journal of Geography, 116, 2, 147–158.
• Registr komunálních symbolů. https://rekos.psp.cz (8. 10. 2018).

Paměť krajiny představuje vztah mezi krajinou a kulturou. Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Také každý obecní znak je jakousi „kronikou“ obce a svým způsobem vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé).

Paměť krajiny

• Místa paměti a paměťové instituce
• Symbolika regionů, míst a obcí
• Kulturní památky a památková území