Odraz historie a proměn místní krajiny v obecních znacích

Miroslav Šifta

Každý obecní znak je nejen vizitkou, ale i „kronikou“ obce. Prostřednictvím užitých grafických prvků vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé). Pokud je znak obce zpracován podle heraldických zásad a pokud jeho ikonografie nezkresluje nebo neposouvá realitu, je cenným pramenem řady lokálních i regionálních historickogeografických informací.

Cíle

Nalezení odkazů ke krajině a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmového území.

Data a metody

Obsahová analýza znaků obcí v zájmovém území

Pro analýzu formy a obsahu grafického symbolu byla jako analytická metoda zvolena obsahová analýza (Krippendorff 2004; Rose 2007; Dvořáková 2010). Obsahová analýza byla původně zaváděna v mnoha oborech pro analýzu textů (v lingvistice, sociologii, antropologii, politologii ad.). Její jednotlivé kroky však lze velmi dobře použít i v rámci analýzy obrazových materiálů (Rose 2007), jimiž jsou i zkoumané regionální grafické symboly (znaky obcí). Znaky všech obcí v zájmovém území (k. 1. 10. 2019) jsou znázorněny v mapě (obr. 1). Ne všechny obce ale mají znak. Obecní znak mají tradičně města a městyse (dáno historickým právem měst vlastnit znak). Ostatní obce mohly začít „tvořit“ své komunální symboly až po roce 1990 (Šifta 2016). Mít komunální symbol povinností obcí není. Území obcí, které znak nemají, zůstávají v mapách na obr. 1 i 2 prázdná.

Při aplikaci obsahové analýzy je v prvním kroku zvolen typ zkoumaných materiálů, poté následuje jejich sběr. Na příkladu obsahové analýzy znaků obcí v Česku je zdrojem podkladů Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz). Ve druhém kroku je soubor znaků podroben analýze („čtení“, rozklíčování obsahu znaků) s výsledkem identifikace jednotlivých symbolů ve znaku (znak může obsahovat, a většinou obsahuje, více symbolů) a interpretace jejich významu. Ve třetím kroku je pak soubor identifikovaných symbolů rozřazen do předem stanovených kategorií (Buben 2003; Palát 2012). Pro nalezení odkazů k historii krajiny a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmových území byly do analýzy následně zařazeny pouze symboly, které se vývoje krajiny dotýkají.

Do analýzy jsou tak vybrány symboly v kategoriích: zemědělství, vodní toky a plochy, poloha obce (např. symbol polohy obce na návrší, v údolí apod.), krajinné a přírodní prvky (výskyt skalního útvaru, památného stromu apod.), lesnatost, symboly hospodářského charakteru. Do kategorie ostatní jsou zařazeny všechny ostatní kategorie symbolů znázorněných ve znacích obcí (historické, církevní, kulturní, administrativní). V dalším kroku jsou výsledky kvantifikovány (pomocí jednoduché popisné statistiky jsou analyzovány četnosti použití symbolů a porovnány rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi). Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území je znázorněno formou kartodiagramu (obr. 2). Následně jsou identifikovány prostorové vzorce ve využívání stejných či podobných symbolů ve znacích obcí v zájmovém území. Symboly využívané na více místech (ve více obecních znacích) tak často vypovídají o historii, vývoji a změnách krajiny v širším regionu.

Obr. 1: Znaky obcí v zájmovém území Hlubočepy

Zdroj dat: Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz); oficiální webové stránky obcí.

Obr. 2: Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území Hlubočepy

Zdroj dat: Obsahová analýza obecních znaků (2021).

Výsledky

Zájmové území Hlubočepy je v rámci projektu Zaniklé krajiny další oblastí, v jejímž rámci je cílem sledovat proměnu městské a příměstské krajiny. V příměstské části zájmového území (které lze definovat jako to, které leží vně administrativní hranice hlavního města Prahy) se ve znacích obcí vyskytují symboly různorodé povahy. Často však vypovídají o paměti místní krajiny a více či méně dávných způsobech jejího využívání. Mnoho znaků znázorňuje, že obce měly (nebo i stále mají) zemědělský charakter (v kartodiagramu na obr. 2 „žlutá“ kategorie). Zemědělská tradice je znázorněna žlutou tinkturou (barvou) ve znaku obce Zlatníky-Hodkovice a ve znacích obcí Dobrovíz (spolu s figurami kosy a hrábí), Kněževes a Jesenice (v obou případech včetně zobrazení obilného klasu); ve znaku Kosoře zelenou tinkturou. Zelený trávník ve znaku Ohrobce také symbolizuje zemědělství, ale zelená barva ve znaku Chotče poukazuje kromě zemědělské tradice i k místním lesům. Čistě „lesní“ symboliku (na kartodiagramu zeleně) má zelená barva ve znacích obcí Tachlovice, Třebotov a Jíloviště (kde je navíc zobrazeno i dříví).

Často obce v tomto zájmovém území ve své symbolice odkazují k vodním tokům a plochám („modrá“ kategorie). Nejvýznamnějším vodním tokem regionu je samozřejmě řeka Vltava. Vltava je znázorněna modrými vlnitými břevny ve znaku Husince, modrým štítem ve znaku Ohrobce, a vlnitou modrou patou a figurou pstruha (který značí i tradici rybolovu) ve znaku Vraného nad Vltavou. V několika znacích má své místo i řeka Berounka. Modrou barvou je symbolizována ve znacích obcí Černošice, Dobrovíz, Dobříč a Všenory. V případě znaku obce Chýnice je modrá odkazem k Radotínskému potoku a ve znaku Ořechu k Ořešskému potoku. Ve znaku obce Zvole modrá značí blízkost Vltavy, ale hlavně místní rybníky (ty jsou v tomto znaku symbolizovány i figurami leknínů). Rybníky jsou znázorněny také ve znacích obce Chrášťany (modrou tinkturou) a Jinočany (vlnité břevno je odkazem k rybníku založenému za držby Břevnovským klášterem). S vodními toky souvisí i odkazy na několik místních historických mlýnů. Ty jsou běžně znázorněny figurou mlýnského kola – to je zobrazeno ve znacích obcí Dobrovíz, Choteč a Chýnice. Jinými symboly tradičního hospodářství v oblasti („červená“ kategorie) jsou černé lamačské klíny ve znaku Tuchoměřic, které odkazují k těžbě opuky, zlaté (žluté) pole navíc symbolizuje zabarvení opuky. Ve znaku Dobříče je stříbrným (bílým) klínem a figurami mlátků symbolizována těžba vápence. Ve znacích obcí Jinočany a Nučice je poukázáno na tradici těžby železné rudy (v případě Jinočan znázorněná hornickými kladívky a u Nučic kromě hornických kladívek i černou tinkturou a figurou kahanu). Zajímavý je odkaz k tradici ptáčnictví, která je v regionu často živá dosud. Ptáčnictví je znázorněno figurami kuřat ve znaku obce Tachlovice. Figura husy ve znaku Husince je pouze takzvaným mluvícím znamením souvisejícím s názvem obce – ten je ale s velkou pravděpodobností odvozen právě od místního chovu hus z období středověku.

Další symboly ve znacích obcí v okolí Prahy odkazují k jejich poloze („oranžová“ kategorie). Skála ve znaku Kosoře vypovídá o poloze obce na skalnatém podloží (na skalním vrcholu). Zlatá (žlutá) barva ve znaku Černošic poukazuje na místní příznivé klima. K umístění na významné historické zemské stezce odkazuje kolo a trubka ve znaku Zdib. Zajímavým symbolem pro polohu obce je také zlatá poštovská trubka ve znaku Rudné, která symbolizuje postavení obce na jedné z nejstarších poštovních tras. Místo v symbolice obecních znaků mají i konkrétní krajinné a přírodní prvky (v obr. 2 fialově). Stříbrnou (bílou) tinkturou je ve znaku Ořechu symbolizována CHKO Český Kras. Černé skalnaté trojvrší ve znaku Černolic poukazuje na Čertovy skály, které jsou dominantou obce. Zelená tinktura ve znaku Třebotova má kromě odkazu k zemědělství a lesnatosti okolní krajiny i třetí význam – symbolizuje Kulivou horu. Hrot ve znaku Zvole znázorňuje Zvolskou homoli. Ve třech dalších znacích se vyskytují symboly místních památných stromů (javorový a lipový list ve znaku Dobřejovic, lipový list ve znaku Ohrobce a stříbrná vrba ve znaku obce Tachlovice).

Městská krajina Prahy

Ze znaků pražských městských částí (obr. 1) se, jak bylo zmíněno výše, dá vyčíst mnoho zajímavostí o krajině i jejím vývoji v jednotlivých oblastech města. I přesto, že se jedná o urbánní, městkou krajinu, objevují se i zde odkazy k zemědělství („žlutá“ kategorie, obr. 2), a to i v dnes centrální části města. Zemědělská tradice je zeleným trávníkem v patě znaku znázorněna ve znaku Prahy 3. Zemědělství je symbolizováno zeleným polem ve znaku Prahy 4. Zelená tinktura (barva) vypovídá o zemědělském rázu osad i ve znacích Prahy 13, Prahy 18, Lochkova, Nedvězí (společně s figurou cepu), Benic, Troji, nebo Zličína. Ve znaku Lysolají zelená tinktura symbolizuje ovocné sady (ale i lesnatost lokality). Červená tinktura ve znaku Přední Kopaniny poukazuje na místní úrodnou půdu. Tři klasy ve znaku Prahy 20 odkazují k původnímu zemědělskému rázu místních tří osad. Praha 9 má ve znaku pahorky s vinnou révou znázorňující vysočanskou vinici a částečně také vyvýšenou polohu městské části. Vinná réva se objevuje i ve znacích Petrovic (vinné listy), Troje (vinná réva), Vinoře (vinný hrozen, zároveň i mluvící znamení). Mluvícím znamením a odkazem k zajímavému typu zemědělské tradice je řepík ve znaku Řeporyjí (tradice „dobývání kořene“ této léčivky ze země).

Na území hlavního města nechybí samozřejmě ani odkazy k řece Vltavě (modré pole ve znaku Prahy 4, Prahy 7, Řeporyjí; modrý štít ve znaku Troje), nebo i k dalším vodní tokům, rybníkům a jiným vodním plochám („modrá“ kategorie). Ve znaku Prahy 8 je modrými pruhy poukázáno na Vltavu a Rokytku (ta je znázorněna jako modré vlnité břevno i ve znaku Kolodějí). Ve znaku Suchdolu je Vltava zobrazena modrými a stříbrnými (bílými) vlnitými břevny (figury labutí v tomto znaku jsou symbolem písmene S pro Suchdol a Sedlec, v lokalitě nežijí). V Petrovicích a na Praze 10 je modré pole symbolem pro Botič (a figura nástroje na chytání ryb v řece, tzv. vrš, odkazuje k tradici rybolovu na Botiči). Modrá vlnitá pata ve znaku Prahy 16 zobrazuje Berounku (ta je modrými a stříbrnými – bílými – vlnitými břevny symbolizována společně s Lipenským potokem ve znaku Lipenců). Modrá tinktura ve znaku Libuše znázorňuje Libušský potok a rybník Obecňák. Ve znaku Běchovic stříbrná (bílá) vlnitá břevna symbolizují potoky Říčanský, Rokytka a Blatovský, modré pole v tomto znaku odkazuje k rybníku Nohavička. Velký počernický rybník (největší rybník na území Prahy) je ve znaku Dolních Počernic symbolizován zlatým kaprem. Dále jsou rybníky znázorněny ve znacích Kunratic (modrá tinktura), Šeberova (kde modrá tinktura symbolizuje i dobré klima), nebo Újezdu (vlnitá břevna). Ve znaku Velké Chuchle je vlnitý modrý pruh symbolem pro malochuchelské lázně. Ve znaku Lysolají je modrý pramen odkazem k místní Zázračné studánce. Studna ve znaku Zličína značí to, že se v jeho katastru také vyskytují bohaté vodní prameny.

Ve znaku Prahy 15 modrá zeď symbolizuje Hostivařskou přehradu (která se dá považovat i za krajinný prvek – „fialová“ kategorie). Výrazným prvkem v krajině byla také původní tvrz na území Prahy 11 – ta je ve znaku symbolizována modrým polem (symbol i pro rozsáhlý vodní příkop kolem tvrze). Ve znaku Prahy 19 jsou modrá a stříbrná (bílá) břevna společně s figurou vodárenské věže symbolem pro místní vodárnu – věž samotná je také výraznou krajinnou dominantou. Znak městské části Královice zobrazuje také dominantu okolní krajiny – Královickou tvrz ležící na zeleném návrší (které symbolizuje polohu obce nad Rokytkou). Ve znaku Prahy 14 je zobrazena další významná lokální stavba – v pravé části znaku je stylizovaný pohled na západní průčelí věže kyjského tribunového kostela sv. Bartoloměje. Zajímavým přírodním prvkem je figura ulity poukazující na geologické naleziště ve znaku Lochkova. V Kolodějích je zelená tinktura odkazem k oboře u Kolodějského zámku. V křeslickém znaku je podobně znázorněn (zelená tinktura společně s lipovými listy) přírodní park Botič-Milíčov. Lipové listy se objevují také ve znacích Lipenců a Libuše – v obou případech symbolizují památné lípy. Jetelový list ve znaku Šeberova je odkazem na přírodní park Hrnčířsko-Šeberovské Louky. Znak městské části Lysolaje zobrazuje dokonce stále zde velmi rozšířený živočišný druh – lišku.

V textu výše již bylo zmíněno několik prvků ve znacích městských částí Prahy, které jsou symbolem pro jejich polohu („oranžová“ kategorie). Mezi další symboly polohy městských částí patří kosmé polcení znaku Petrovic znázorňující polohu obce v Botičském údolí. Kočár ve znaku Benic je symbolem původní císařské cesty Praha–Vídeň. Polohu na významné historické cestě zobrazuje podkova ve znaku Běchovic (konkrétně je symbolem pro zájezdní hostinec a poštu). Modrá tinktura ve znaku Štěrbohol poukazuje na původně bažinatý terén v oblasti. Zelený pahorek ve znaku Dubče je odkazem k vyšší poloze obce. Znak Dubče zobrazuje také dub, který je mluvícím znamením, ale i symbolem typického porostu v okolí (např. v Uhříněveské oboře). I ve znaku Prahy 21 a Březiněvsi znázorňuje návrší vyšší polohu městské části. V případě Prahy 21 barva tohoto návrší (zelená) společně s figurami stromů poukazují na lesnatost obce (Praha 21 – Újezd nad Lesy), konkrétně jde o symbol Klánovického lesa. Ten je znázorněn samozřejmě i ve znaku samotných Klánovic (také zelenou tinkturou a stříbrnými krokvemi – ty symbolizují jednak stromy, tak i polohu obce uvnitř lesa). Lesy, lesnatost nebo zeleň obecně mají své místo také ve znacích Prahy 10 (sekyry „širočiny“ jsou odkazem k původně zalesněnému území), Újezdu (smrk a zelená tinktura – lesnatost katastru), Dolních Počernic (lipová ratolest – symbol zeleně), Březiněvsi (břízy – mluvící znamení, pravděpodobně původní stromy v katastru). Zelená tinktura ve znaku Lipenců znázorňuje louky v okolí.

Mnoho pražských městských částí odkazuje svým znakem také k jejich poloze v rámci Prahy z administrativního hlediska. Ve znacích jsou pro tyto účely využívány fragmenty městského znaku Prahy (nejčastěji polovina štítu). Tyto případy jsou však v rámci analýzy zahrnuty mezi symboly z kategorie ostatní (v kartodiagramu šedě).

V městské krajině Prahy nejsou ojedinělé prvky hospodářského charakteru („červená“ kategorie). S výše zmiňovanými symboly vodních toků, především Vltavy, je spojen odkaz k přívozu (kotva ve znaku Prahy 7). Ve znaku Přední Kopaniny je zlatou (žlutou) tinkturou znázorněno naleziště tzv. zlaté opuky. Červená skála ve znaku Slivence poukazuje na tradici těžby mramoru. Zlaté (žluté) břevno ve znaku Benic je symbolem pro těžbu zlata v benických štolách. Ve znacích Prahy 9 a Prahy 12 je zobrazena cukrová homole – v případě Prahy 9 odkazuje k Freyově cukrovaru, na Praze 12 k cukrovaru v Modřanech. Kromě cukrovarnictví je ve znaku Prahy 9 ještě symbol tradičního strojírenství (ozubené kolo). Ozubené kolo je jako obecný symbol průmyslu umístěno také ve znaku Prahy 16. Tradiční chov ovcí je znázorněn beranem ve znaku Prahy 6. Husí krk ve znaku Libuše odkazuje k tradici chovu hus. Černý kůň na Praze 20 odkazuje k místnímu tradičnímu chovu koní (Horní Počernice-Xaverov). Podkovy ve znaku Velké Chuchle znázorňují dostihový sport.

K 1. 10. 2021 má v zájmovém území Hlubočepy obecní znak 97,1 % obcí (34 z 35 obcí včetně hl. města Prahy). Do analýzy symboliky regionu byly zařazeny i znaky městských částí hl. města Prahy – vlastním znakem disponují všechny pražské městské části (57).

Použitá literatura a zdroje

• BUBEN, M. (2003): Encyklopedie heraldiky: Světská a církevní titulatura a reálie. Libri, Praha.
• DVOŘÁKOVÁ, I. (2010): Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvantitativní obsahová analýza. AntropoWebzin, 6(2): 95–99.
• KRIPPENDORF, K. (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology. Sage, Thousand Oaks.
• PALÁT, P. (2012): Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence. Heraldická terminologická konvence. www.heraldika-terminologie.cz/mapa-terminologicky-slovnik-v-projektu-htk-428 (16. 9. 2019).
• ROSE, G. (2007): Visual Methodologies. An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. Sage, Thousand Oaks.
• ŠIFTA, M. (2016): Graphic Symbols and Local Identity: The Case of Use and Perception of Municipal Emblems in the Liberec Region (Czechia). Geografisk Tidsskrift-Danish Journal of Geography, 116(2): 147–158.
• Registr komunálních symbolů. https://rekos.psp.cz (1. 10. 2021).

Paměť krajiny představuje vztah mezi krajinou a kulturou. Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Také každý obecní znak je jakousi „kronikou“ obce a svým způsobem vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé).

Paměť krajiny

• Místa paměti a paměťové instituce
• Symbolika regionů, míst a obcí
• Kulturní památky a památková území

Místa paměti a paměťové instituce

Martina Tůmová

Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Zahrnují primárně muzea nebo samostatné stálé expozice, v širším významu pak archivy a sbírky, které obsahují a spravují související archivní dokumenty. Zejména muzea pak lze definovat jako instituce, které získávají, uchovávají a zkoumají; zprostředkují a vystavují hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, výchovy a potěšení (více viz Dolák 2013; Šobáňová 2012; Matero 2008).

Cíle

S využitím příkladu muzejních expozic vytvořit základní přehled a typologii paměťových institucí, které se nacházejí v širších hranicích zájmového území nebo se ve svých expozicích k zájmovému území vztahují.

Data a metody

Seznam paměťových institucí byl vytvořen zejména na základě rešerše elektronických informačních zdrojů. Z tohoto důvodu jej není možné považovat za zcela kompletní (existuje mnoho zejména soukromých sbírek, které se prostřednictvím internetu téměř neprezentují), avšak pro naplnění cílů projektu jej lze považovat za dostatečně validní.

V první fázi byla vytvořena databáze lokálních expozic vycházející z informací o českých muzeích poskytovaných Asociací muzeí a galerií ČR. Získané údaje byly dále doplněny informacemi dostupnými z popularizačních webových projektů „Do muzea!“ a „Muzeum.cz“. Ve druhé fázi byly expozice vyhledávány podle hlavních lokalit v zájmových územích, tedy podle větších měst s více než tisíci obyvateli. Výsledná databáze obsahuje bližší informace k jednotlivým paměťovým institucím – adresu, GPS lokalizaci, odkaz na web instituce.

Paměťové instituce (muzea a jednotlivé expozice) byly poté analyzovány s ohledem na zaměření expozic a sbírek, které jsou v nich uloženy a prezentovány veřejnosti. Expozice byly rozděleny do dvou základních kategorií:

1. podle vztahu k přeměně krajiny v zájmovém území (v mapě vyjádřeny sklonem mapové značky) na ty, které:

• se přímo vztahují k zájmovému území a prezentují minulost a proměny místní krajiny v zájmovém území;
• nepřímo, resp. pouze volně, prezentují minulost a proměny krajiny v zájmovém území (např. městská muzea, neprezentují konkrétní proměnu krajiny).

2. podle měřítkové úrovně (v mapě vyjádřeny velikostní mapové značky) na ty, které představují: 

• instituce lokálního významu;
• instituce regionálního významu.

V posledním kroku byly sbírky a expozice charakterizovány z obsahového hlediska a zaměření. Mapové značky pomocí barev zachycují maximálně tři nejtypičtější témata, kterým se expozice věnují.

Mapa: Muzejní expozice v zájmovém území Hlubočepy

Tabulka: Přehled expozic zobrazených na mapě zájmového území

Výsledky

Zájmové území Hlubočepy je příkladem typické oblasti přeměněné příměstské krajiny. Zatímco v minulosti představovalo venkovské zázemí, dnes je nedílnou součástí hlavního města Prahy. Paměťové instituce, které se váží k této oblasti, zahrnují jak velká pražská muzea, tak menší místní instituce v blízkém okolí. Expozice věnované Praze a jejímu vývoji (včetně příměstských oblastí) lze najít v Muzeu hlavního města Prahy. Okrajovým částem se pak věnuje i Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy.

Ostatní instituce se zaměřují na konkrétní témata typická pro uvedenou oblast. Dějinami regionu a archeologickými výzkumy území se zabývají instituce v Dolních Břežanech a Přední Kopanině. Typická je také problematika zemědělství prezentovaná muzeem ve Zlatníkách – Hodkovicích. Z témat věnovaných krajině pak vybočují expozice v Ořechu a Dobříči. V Dobříči se nachází muzeum věnované historickým automobilům, konkrétně Tatře. V Ořechu naopak sídlí Muzeum českých Vánoc, které přibližuje lidová řemesla, vánoční tradice a zvyky včetně expozice betlémů. Tyto výstavy se k oblasti Hlubočep váží pouze místně, tematicky se týkají celé oblasti Čech.

Archivní materiály pro zájmové území Hlubočepy je možné vyhledat v Archivu hl. města Prahy nebo také v dalších národních muzejních institucích.

Použitá literatura a zdroje

• Asociací muzeí a galerií ČR. http://www.cz-museums.cz/web/amg/titulni (20. 8. 2020)
• DOLÁK, J. (2013): Teoretická východiska muzejní prezentace. Muzeológia a kultúrne dedičstvo, 1: 21–38.
• MATERO, F. G. (2008): Heritage, Conservation, and Archaeology: An Introduction. Heritage, Conservation, and Archeology. Archeological Institute of America. Online [http://www.archeological.org/news/hca/89].
• ŠOBÁŇOVÁ, P. (2012): Muzejní edukace. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc.
• Webový portál: Do muzea! https://www.do-muzea.cz/ (20. 8. 2020)
• Webový portál: Muzeum.cz. http://www.museum.cz/ (20. 8. 2020)