Odraz historie a proměn místní krajiny v obecních znacích

Miroslav Šifta

Každý obecní znak je nejen vizitkou, ale i „kronikou“ obce. Prostřednictvím užitých grafických prvků vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé). Pokud je znak obce zpracován podle heraldických zásad a pokud jeho ikonografie nezkresluje nebo neposouvá realitu, je cenným pramenem řady lokálních i regionálních historickogeografických informací.

Cíle

Nalezení odkazů ke krajině a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmového území.

Data a metody

Obsahová analýza znaků obcí v zájmovém území

Pro analýzu formy a obsahu grafického symbolu byla jako analytická metoda zvolena obsahová analýza (Krippendorff 2004; Rose 2007; Dvořáková 2010). Obsahová analýza byla původně zaváděna v mnoha oborech pro analýzu textů (v lingvistice, sociologii, antropologii, politologii ad.). Její jednotlivé kroky však lze velmi dobře použít i v rámci analýzy obrazových materiálů (Rose 2007), jimiž jsou i zkoumané regionální grafické symboly (znaky obcí). Znaky všech obcí v zájmovém území (k. 1. 10. 2019) jsou znázorněny v mapě (obr. 1). Ne všechny obce ale mají znak. Obecní znak mají tradičně města a městyse (dáno historickým právem měst vlastnit znak). Ostatní obce mohly začít „tvořit“ své komunální symboly až po roce 1990 (Šifta 2016). Mít komunální symbol povinností obcí není. Území obcí, které znak nemají, zůstávají v mapách na obr. 1 i 2 prázdná.

Při aplikaci obsahové analýzy je v prvním kroku zvolen typ zkoumaných materiálů, poté následuje jejich sběr. Na příkladu obsahové analýzy znaků obcí v Česku je zdrojem podkladů Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz). Ve druhém kroku je soubor znaků podroben analýze („čtení“, rozklíčování obsahu znaků) s výsledkem identifikace jednotlivých symbolů ve znaku (znak může obsahovat, a většinou obsahuje, více symbolů) a interpretace jejich významu. Ve třetím kroku je pak soubor identifikovaných symbolů rozřazen do předem stanovených kategorií (Buben 2003; Palát 2012). Pro nalezení odkazů k historii krajiny a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmových území byly do analýzy následně zařazeny pouze symboly, které se vývoje krajiny dotýkají.

Do analýzy jsou tak vybrány symboly v kategoriích: zemědělství, vodní toky a plochy, poloha obce (např. symbol polohy obce na návrší, v údolí apod.), krajinné a přírodní prvky (výskyt skalního útvaru, památného stromu apod.), lesnatost, symboly hospodářského charakteru. Do kategorie ostatní jsou zařazeny všechny ostatní kategorie symbolů znázorněných ve znacích obcí (historické, církevní, kulturní, administrativní). V dalším kroku jsou výsledky kvantifikovány (pomocí jednoduché popisné statistiky jsou analyzovány četnosti použití symbolů a porovnány rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi). Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území je znázorněno formou kartodiagramu (obr. 2). Následně jsou identifikovány prostorové vzorce ve využívání stejných či podobných symbolů ve znacích obcí v zájmovém území. Symboly využívané na více místech (ve více obecních znacích) tak často vypovídají o historii, vývoji a změnách krajiny v širším regionu.

Obr. 1: Znaky obcí v zájmovém území Libavá

Zdroj dat: Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz); oficiální webové stránky obcí.

Obr. 2: Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území Libavá

Zdroj dat: Obsahová analýza obecních znaků (2021).

Výsledky

Zájmové území Libavá v rámci projektu Zaniklé krajiny zastupuje příklad oblasti s militární a postmilitární krajinou. Obecní symbolika tradičně nereflektuje takové prvky, které by přímo poukazovaly na přítomnost vojenského prostoru. Tak je tomu i v případě Libavé, ale nepřímé odkazy na to, že velkou část zájmového území vojenský újezd zabírá, se ve znacích místních obcí přece jen vyskytují. Mezi takové symboly lze zařadit velmi četné odkazy na lesnatost místní krajiny (v kartodiagramu na obr. 2 „zelená“ kategorie). Lesy (především v pohoří Nízkého Jeseníku) jsou znázorněny v mnoha případech tradiční zelenou tinkturou (barvou) – ve znacích obcí Bělkovice-Lašťany, Daskabát, Dolany, Hlubočky, Lipina, Mrsklesy, Olšovec, Partutovice, Radíkov. V několika znacích těchto nebo i dalších obcí jsou lesní porosty symbolizovány navíc i figurami stromů (Jívová, Olšovec, Radíkov). V mnoha znacích zelená barva poukazuje kromě lesnatosti krajiny i na (v několika případech jen na) zemědělský ráz daných lokalit (Bělkovice-Lašťany, Daskabát, Dolany, Dolní Újezd, Horní Loděnice, Lipina, Luboměř pod Strážnou, Mrsklesy, Norberčany, Olšovec, Přáslavice). Další prvky symbolizující zemědělský ráz obcí („žlutá“ kategorie) jsou pluh a krojidlo ve znaku Bohuňovic, radlice ve znacích obcí Daskabát, Hlušovice, Horní Loděnice a Radíkov, dále luční květy ve znaku Norberčan, snop ve znaku Olšovce, klas u obce Přáslavice, snop a kvítky ve znaku Svatoňovic, nebo zlatá tinktura a len jako typická plodina pro obci Hraničné Petrovice.

Na polohu („oranžová“ kategorie) v pohoří Nízkého Jeseníku nebo v jeho podhůří odkazují znaky obcí Šternberk (ve kterém je zobrazeno návrší), Jindřichov (trojvrší zde poukazuje konkrétně na Zlatohorskou a Jindřichovskou vrchovinu), Jívová, Spálov (v obou případech trojvrší) a Křišťanovice (návrší). Stříbrná (bílá) špice ve znaku Hluboček symbolizuje polohu obce v údolí, podobně jako stříbrný klín ve znaku Luboměře pod Strážnou. Zelená tinktura ve znaku obce Hlušovice poukazuje kromě zemědělství na umístění obce, konkrétně v Hanácké rovině. S pohořím Nízkého Jeseníku a místními lesy souvisí i mnoho symbolů odkazujících k tradičním hospodářským činnostem (v kartodiagramu červeně). Sekery ve znaku Jindřichova reprezentují dřevorubeckou tradici, zelený lem a jehličnaté stromy zobrazené ve znaku Radíkova jsou kromě lesnatosti symbolem také právě pro dřevařství. Sekery ve znaku Mrsklesů jsou kupodivu válečné, ale jde pravděpodobně jen o heraldickou chybu, protože jsou v popisu znaku označovány za symbol dřevorubectví. Znak Moravského Berouna figurami kleští a kladiva poukazují na tradici dolování a zpracování železné rudy, hornická kladívka ve znaku Budišova nad Budišovkou připomínají těžbu břidlice. Zajímavý prvek obsahuje znak Hluboček, kde je zobrazeno upravené logo místní továrny Moravia (tedy mísa, z které šlehají plameny), která se specializuje na výrobu hřebíků. Ve znaku Přáslavic figura přadena je jednak takzvaným mluvícím znamením souvisejícím s názvem obce, tak také odkazem tradičního řemesla – přadláctví. Vědro ve znaku Hraničných Petrovic symbolizuje pastevectví a tradici zpracování mléka, kůň ve znaku Lipiny značí místní hřebčíny. Ve znacích obcí Luboměř pod Strážnou a Partutovice jsou znázorněny památné větrné mlýny.

V zájmovém území Libavá je velmi málo prvků symbolizujících vodní toky a plochy („modrá“ kategorie). Pouze ve znaku Hluboček modrá tinktura odkazuje k řece Bystřici a ve znaku Svatoňovic modrá barva společně s vlnitými břevny znázorňují vodní nádrž Kružberk. Z výčtu sledovaných kategorií zbývá zmínit symboly specifických prvků zdejší krajiny a přírody. Ve znaku Lipiny jsou lipové listy mluvícím znamení i symbolem pro lípy rostoucí v obci. Figura celé lípy ve znaku obce Bílčice odkazuje na místní památnou lípu, ve znaku Křišťanovic figura jasanu značí místní památný strom, stejně jako tis ve znaku Spálova. Zajímavým prvkem je také symbol hradební věže ve znaku Budišova nad Budišovkou, která poukazuje na to, že Budišov míval v minulosti hradby. Iniciály M a W, které jsou ve znaku zobrazeny v oknech věže, připomínají probošta Martina Waclawa Olomouckého, který se zasloužil o to, že Budišov získal statut města.

K 1. 10. 2021 měly v zájmovém území Libavá obecní znak všechny obce (33 z 33 obcí).

Použitá literatura a zdroje

• BUBEN, M. (2003): Encyklopedie heraldiky: Světská a církevní titulatura a reálie. Libri, Praha.
• DVOŘÁKOVÁ, I. (2010): Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvantitativní obsahová analýza. AntropoWebzin, 6(2): 95–99.
• KRIPPENDORF, K. (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology. Sage, Thousand Oaks.
• PALÁT, P. (2012): Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence. Heraldická terminologická konvence. www.heraldika-terminologie.cz/mapa-terminologicky-slovnik-v-projektu-htk-428 (16. 9. 2019).
• ROSE, G. (2007): Visual Methodologies. An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. Sage, Thousand Oaks.
• ŠIFTA, M. (2016): Graphic Symbols and Local Identity: The Case of Use and Perception of Municipal Emblems in the Liberec Region (Czechia). Geografisk Tidsskrift-Danish Journal of Geography, 116(2): 147–158.
• Registr komunálních symbolů. https://rekos.psp.cz (1. 10. 2021).

Paměť krajiny představuje vztah mezi krajinou a kulturou. Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Také každý obecní znak je jakousi „kronikou“ obce a svým způsobem vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé).

Paměť krajiny

• Místa paměti a paměťové instituce
• Symbolika regionů, míst a obcí
• Kulturní památky a památková území

Místa paměti a paměťové instituce

Martina Tůmová

Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Zahrnují primárně muzea nebo samostatné stálé expozice, v širším významu pak archivy a sbírky, které obsahují a spravují související archivní dokumenty. Zejména muzea pak lze definovat jako instituce, které získávají, uchovávají a zkoumají; zprostředkují a vystavují hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, výchovy a potěšení (více viz Dolák 2013; Šobáňová 2012; Matero 2008).

Cíle

S využitím příkladu muzejních expozic vytvořit základní přehled a typologii paměťových institucí, které se nacházejí v širších hranicích zájmového území nebo se ve svých expozicích k zájmovému území vztahují.

Data a metody

Seznam paměťových institucí byl vytvořen zejména na základě rešerše elektronických informačních zdrojů. Z tohoto důvodu jej není možné považovat za zcela kompletní (existuje mnoho zejména soukromých sbírek, které se prostřednictvím internetu téměř neprezentují), avšak pro naplnění cílů projektu jej lze považovat za dostatečně validní.

V první fázi byla vytvořena databáze lokálních expozic vycházející z informací o českých muzeích poskytovaných Asociací muzeí a galerií ČR. Získané údaje byly dále doplněny informacemi dostupnými z popularizačních webových projektů „Do muzea!“ a „Muzeum.cz“. Ve druhé fázi byly expozice vyhledávány podle hlavních lokalit v zájmových územích, tedy podle větších měst s více než tisíci obyvateli. Výsledná databáze obsahuje bližší informace k jednotlivým paměťovým institucím – adresu, GPS lokalizaci, odkaz na web instituce.

Paměťové instituce (muzea a jednotlivé expozice) byly poté analyzovány s ohledem na zaměření expozic a sbírek, které jsou v nich uloženy a prezentovány veřejnosti. Expozice byly rozděleny do dvou základních kategorií:

1. podle vztahu k přeměně krajiny v zájmovém území (v mapě vyjádřeny sklonem mapové značky) na ty, které:

• se přímo vztahují k zájmovému území a prezentují minulost a proměny místní krajiny v zájmovém území;
• nepřímo, resp. pouze volně, prezentují minulost a proměny krajiny v zájmovém území (např. městská muzea, neprezentují konkrétní proměnu krajiny).

2. podle měřítkové úrovně (v mapě vyjádřeny velikostní mapové značky) na ty, které představují: 

• instituce lokálního významu;
• instituce regionálního významu.

V posledním kroku byly sbírky a expozice charakterizovány z obsahového hlediska a zaměření. Mapové značky pomocí barev zachycují maximálně tři nejtypičtější témata, kterým se expozice věnují.

Mapa: Muzejní expozice v zájmovém území Libavá

Tabulka: Přehled expozic zobrazených na mapě zájmového území

Výsledky

Zájmové území Libavá reprezentují pouze čtyři paměťové instituce. Militárním krajinám a tematice vojenství se přímo věnuje pouze jedna z nich – expozice posádky Hranice – která se ovšem nachází za hranicemi vymezeného zájmového území. Expozice představuje historii vojenství v této oblasti od Rakouska-Uherska až po vznik Armády České republiky. Vojenský újezd Libavá však vznikl v 50. letech 20. století a je dodnes funkční, proto se mu žádná z expozic dosud nevěnuje.

Zbylé tři expozice se nachází v širším zájmovém území, ale se sledovanou proměnou krajiny nijak přímo nesouvisejí. Expozice Potštátska představuje tradiční výstavy věnované dějinám regionu. Muzeum břidlice v Budišově nad Budišovkou se zabývá hornictvím, těžbou a geologií v této lokalitě. Zcela tematicky odlišná je pak poslední expozice ve Šternberku, která se věnuje metodám měření času a k tomu potřebným pomůckám od starověku až do dnešní doby. Jedná se o moderní naučnou expozici určenou návštěvníkům všech věkových kategorií.

Použitá literatura a zdroje

• Asociací muzeí a galerií ČR. http://www.cz-museums.cz/web/amg/titulni (20. 8. 2020)
• DOLÁK, J. (2013): Teoretická východiska muzejní prezentace. Muzeológia a kultúrne dedičstvo, 1: 21–38.
• MATERO, F. G. (2008): Heritage, Conservation, and Archaeology: An Introduction. Heritage, Conservation, and Archeology. Archeological Institute of America. Online [http://www.archeological.org/news/hca/89].
• ŠOBÁŇOVÁ, P. (2012): Muzejní edukace. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc.
• Webový portál: Do muzea! https://www.do-muzea.cz/ (20. 8. 2020)
• Webový portál: Muzeum.cz. http://www.museum.cz/ (20. 8. 2020)