Ochrana přírody

Ochrana přírody | NATURA 2000

Dušan Romportl

Cíle

Stav územní ochrany přírody a krajiny spolurozhoduje o dalším vývoji zaniklých krajin. Cílem analýzy je proto vyjádřit rozsah a prostorové rozložení hlavních kategorií zvláště chráněných území.

Data a metody

Pro vizualizaci stavu územní ochrany přírody a krajiny byla využita volně dostupná databáze zvláště chráněných území a vrstva lokalit soustavy NATURA 2000, které poskytuje AOPK ČR. Znázorněny tak byla jak velkoplošná, tak maloplošná chráněná území – národní parky a chráněné krajinné oblasti, (národní) přírodní rezervace a (národní) přírodní památky; a dále Ptačí oblasti a Evropsky významné lokality.

Výsledky

Použitá literatura a zdroje

• AOPK ČR (2018): Databáze ochrany přírody a krajiny.
• HOŠEK, M.; ŠKAPEC, L. (eds.) (2012). Příroda České republiky v mapách. Vyd. 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 36 s. ISBN 978-80-87457-26-9.

Historické změny vegetace

Jaroslav Vojta

Cíle

Cílem bylo zjistit jakému typu využití krajiny koncem 19. století odpovídají současné biotopy zjištěné mapováním NATURA 2000.

Data a metody

Stav krajiny v polovině 19. století zobrazuí data vytvořená vektorizací barevných rastrových kopií tzv. císařských povinných otisků map Stabilního katastru. Mapa aktuální vegetace je přejata z mapování NATURA 2000 (http://www.nature.cz/natura2000-design3). Obě vektorové vrstvy byly překryty (intersect). Jsou prezentovány generalizované mapy a grafy s vypočtenými podíly historického land use na současných biotopech NATURA 2000.

Výsledky: Travinná vegetace

Charakteristickou travinnou vegetací jsou teplomilné trávníky. Podle původu a ekologie, je lze rozdělit do dvou typů. Prvním typem jsou úzkolisté teplomilné trávníky (T3.3), které nalezneme zejména na místech s historií hospodaření jako louky nebo pastviny (tab. 1). Tyto plochy jsou dnes silně zarostlé dřevinami a prosty trávníků již tvoří jen malé plošky v mozaice s jinými biotopy (proto je nesoulad mezi mapou, kde zdánlivě převládají kontinuální travní porosty, a tabulkou/grafem, kde naopak převládají pole a zahrady). Druhým typem biotopů jsou širokolisté teplomilné trávníky (T3.4), které, jakožto mezofilnější a na živiny náročnější vegetace obsadily bývalá pole a zahrady. Lze předpokládat, že v minulosti byly v oblasti hojné také jiné typy bezlesí, zejména aluviální psárkové louky, rákosiny a porosty vysokých ostřic, které však zanikly se vznikem vodních nádrží.

Mapa 1: Trávníky (T3.3, T3.4) a suché bylinné lemy (T4.1) podle NATURA 2000 na podkladě historického land use.

Graf 1: Procentuelní podíl historického využití krajiny v současné vegetaci trávníků
(šrafovaně je vyznačen podíl méně reprezentativních lokalit).

Tabulka 1: Procentuelní podíl historického využití krajiny v současné vegetaci bezlesých biotopů.

Výsledky: Lesy

V lesní vegetaci zcela převládají tvrdé luhy nížinných řek (L2.3), které se dominantně vyskytují jako kontinuální lesní porosty (a jejich velká rozloha zanikla stavbou Novomlýnských nádrží). Řádově méně plochy zabírají měkké luhy (L2.4), které jsou omezené na okraje vodních ploch a většinou představují sekundární porosty na bývalých lukách a polích. Tyto polohy odpovídají ekologickým nárokům společenstva, které je náročné na vyšší hladinu podzemních vod, snáší zaplavení a jsou adaptována na časté narušení. Dřevinné patro je složeno zejména z pionýrských dřevin, které jsou schopné obsadit nově vzniklá stanoviště. 

 Mapa 2: Lesní vegetace (L5.4) podle NATURA 2000 na podkladě historického land use.

Graf 2: Procentuelní podíl historického využití krajiny v současné vegetaci mezofilních lesů
(šrafovaně je vyznačen podíl méně reprezentativních lokalit).

Tabulka 2: Procentuelní podíl historického využití krajiny v současné vegetaci lesních biotopů.

Použitá literatura a zdroje

• Guth J. (2002): Metodiky mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd (metodiky podrobného a kontextového mapování).- AOPK ČR, Praha.
• Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V., Lustyk P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky - AOPK ČR, Praha.
• Lustyk P., Guth J. (2009): Metodika aktualizace vrstvy mapování biotopů. AOPK ČR, Praha.
• Data mapování Natura 2000 AOPK ČR, Praha.

NATURA 2000 a konsolidovaná vrstva ekosystémů

Ochrana přírody | NATURA 2000

Dušan Romportl

Cíle

Mapování biotopů představuje jeden z významných podkladů popisu současného stavu prostředí studovaných lokalit. Cílem mapového vyjádření bylo proto poskytnout přehled habitatových poměrů za modelová území.

Data a metody

Vrstva mapování biotopů NATURA 2000 (dále VMB N2000) je pořizována a pravidelně aktualizována Agenturou ochrany přírody a krajiny. Stejná organizace ve spolupráci s CzechGlobe, v.v.i, také připravila na základě syntézy VMB N2000 a dalších podkladů (ZABAGED, CORINE Land Cover, LPIS, Urban Atlas) unikátní podklad zachycující stav a rozšíření jak přírodních či přírodě blízkých, tak i antropogenně podmíněných ekosystémů. Konsolidovaná vrstva ekosystémů (© AOPK ČR 2013, s využitím dat ZABAGED (© ČÚZK 2012), Corine Land Cover 2006 (© EEA 2006), Urban Atlas 2006 (© EEA 2006), DIBAVOD (© VÚV TGM 2012) byla využita pro znázornění stavu a rozložení ekosystémů v rámci širších zájmových území, Vrstva mapování biotopů NATURA 2000 pak pro vyjádření detailních habitatových poměrů.

Výsledky

Použitá literatura a zdroje

• AOPK ČR (2013). Konsolidovaná vrstva ekosystémů [elektronická geografická data]. Verze 2013. Praha. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Detailní data krajinného pokryvu v 41 definovaných třídách na území ČR.
• LUSTYK, P.; OUŠKOVÁ, V. (2011). Vrstva mapování biotopů a její aktualizace - první možnosti srovnání dat. Ochrana přírody. 66, 4, s. 20-22. ISSN 1210-258X.

Význam jednotlivých charakteristik krajinného rázu

Charakteristika krajinného rázu | Zaniklá říční krajina údolní nivy Dyje

Současný krajinný ráz | Význam charakteristik krajinného rázu | Fotogalerie

Zdeněk Lipský