Odraz historie a proměn místní krajiny v obecních znacích

Miroslav Šifta

Každý obecní znak je nejen vizitkou, ale i „kronikou“ obce. Prostřednictvím užitých grafických prvků vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé). Pokud je znak obce zpracován podle heraldických zásad a pokud jeho ikonografie nezkresluje nebo neposouvá realitu, je cenným pramenem řady lokálních i regionálních historickogeografických informací.

Cíle

Nalezení odkazů ke krajině a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmového území.

Data a metody

Obsahová analýza znaků obcí v zájmovém území

Pro analýzu formy a obsahu grafického symbolu byla jako analytická metoda zvolena obsahová analýza (Krippendorff 2004; Rose 2007; Dvořáková 2010). Obsahová analýza byla původně zaváděna v mnoha oborech pro analýzu textů (v lingvistice, sociologii, antropologii, politologii ad.). Její jednotlivé kroky však lze velmi dobře použít i v rámci analýzy obrazových materiálů (Rose 2007), jimiž jsou i zkoumané regionální grafické symboly (znaky obcí). Znaky všech obcí v zájmovém území (k. 1. 10. 2019) jsou znázorněny v mapě (obr. 1). Ne všechny obce ale mají znak. Obecní znak mají tradičně města a městyse (dáno historickým právem měst vlastnit znak). Ostatní obce mohly začít „tvořit“ své komunální symboly až po roce 1990 (Šifta 2016). Mít komunální symbol povinností obcí není. Území obcí, které znak nemají, zůstávají v mapách na obr. 1 i 2 prázdná.

Při aplikaci obsahové analýzy je v prvním kroku zvolen typ zkoumaných materiálů, poté následuje jejich sběr. Na příkladu obsahové analýzy znaků obcí v Česku je zdrojem podkladů Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz). Ve druhém kroku je soubor znaků podroben analýze („čtení“, rozklíčování obsahu znaků) s výsledkem identifikace jednotlivých symbolů ve znaku (znak může obsahovat, a většinou obsahuje, více symbolů) a interpretace jejich významu. Ve třetím kroku je pak soubor identifikovaných symbolů rozřazen do předem stanovených kategorií (Buben 2003; Palát 2012). Pro nalezení odkazů k historii krajiny a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmových území byly do analýzy následně zařazeny pouze symboly, které se vývoje krajiny dotýkají.

Do analýzy jsou tak vybrány symboly v kategoriích: zemědělství, vodní toky a plochy, poloha obce (např. symbol polohy obce na návrší, v údolí apod.), krajinné a přírodní prvky (výskyt skalního útvaru, památného stromu apod.), lesnatost, symboly hospodářského charakteru. Do kategorie ostatní jsou zařazeny všechny ostatní kategorie symbolů znázorněných ve znacích obcí (historické, církevní, kulturní, administrativní). V dalším kroku jsou výsledky kvantifikovány (pomocí jednoduché popisné statistiky jsou analyzovány četnosti použití symbolů a porovnány rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi). Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území je znázorněno formou kartodiagramu (obr. 2). Následně jsou identifikovány prostorové vzorce ve využívání stejných či podobných symbolů ve znacích obcí v zájmovém území. Symboly využívané na více místech (ve více obecních znacích) tak často vypovídají o historii, vývoji a změnách krajiny v širším regionu.

Obr. 1: Znaky obcí v zájmovém území Čáslavsko

Obr. 2: Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území Čáslavsko

Výsledky

V zájmovém území Čáslavsko se v symbolice obecních znaků (obr. 1) objevuje nejčastěji odkaz k vodním tokům a plochám (modrá, obr. 2). Především ve střední a východní části regionu je odkazováno k místní (často zaniklé) krajině rybničních soustav. Rybníky jsou symbolizovány modrou tinkturou (barvou) ve znaku obce Břehy, figurou ryby (Strašov, Tupadly, Jedousov, Řečany nad Labem), nebo vlnitými modrými a bílými (heraldicky stříbrnými) břevny (Litošice). Bílé (stříbrné) a zelené vlnité břevno společně s figurou čápa ve znaku obce Vlačice symbolizují místní rybníky, mokřady a louky. Ve znaku Strašova se kromě výše zmíněné figury ryby vyskytuje figura orobince, který odkazuje k místním mokřadům a slatinným loukám.

V severní části území však v „modré“ kategorii převažují symboly určené řece Labi, která oblastí protéká, nebo jejím přítokům. Modrá tinktura symbolizuje Labe ve znacích obcí Konárovice, Týnec nad Labem, Záboří nad Labem, Kojice, Chvaletice, Labské Chrčice nebo Řečany nad Labem (kde je řeka znázorněna i vlnitým bílým – stříbrným – břevnem). Labe je zobrazeno i jako modré vlnité dělení štítu znaku (Starý Kolín) nebo jako modrá vlnitá pata (Kladruby nad Labem). Zajímavá je figura mostu ve znaku Týnce nad Labem, která také poukazuje na přítomnost řeky. Vlnitá břevna v modrém štítu znaku Mokošína odkazují k artézským studním v katastru obce. Z přítoků Labe se v regionu vyskytuje např. odkaz na říčku Klejnárku (modrá tinktura ve znaku obce Církvice). Městský znak Čáslavi modrou patou znázorňuje říčku Brslenku, která je přítokem Doubravy – ta se vlévá do Labe v Záboří nad Labem (figura dubu a žaludu v jeho znaku symbolizuje jednak lesnatost v okolí, tak je i mluvícím znamení právě pro řeku Doubravu). Krajinu typickou pro břehy kolem řeky Doubravy odráží i znak obce Vrdy (vrbové pruty).

S řekou Labe se významně pojí druhý nejčetnější typ symbolů vyskytujících se ve znacích obcí na Čáslavsku – odkazy k zemědělství („žlutá“ kategorie, obr. 2). Úrodnost oblasti symbolizuje např. zlatá hříva na koňské hlavě ve znaku obce Konárovice („zlatý pruh Polabí“). Na úrodné údolí Labe odkazuje zelená (ve znacích obcí Bílé Podolí, Krakovany) nebo žlutá (zlatá) tinktura (Semín). Zelená a zlatá tinktura společně symbolizuje úrodnost krajiny ve znaku obce Trnávka. Ve znaku obcí Litošice, Žehušice a Křesetice zelenou tinkturu ve smyslu odkazu na úrodnou oblast doplňují figury obilných klasů. Ve znaku obce Horka I se společně s obilnými klasy navíc vyskytuje figura kosy. Ústředním symbolem znaku obce Mokošín je bohyně Mokoša (jedná se tedy i o tzv. mluvící znamení, kdy grafický symbol koresponduje i s názvem obce). Mokoša je staroslovanskou bohyní země (půdy) – společně se zlatými klasy její figura symbolizuje úrodné Polabí. Specifickým symbolem zemědělství je figura křenu, která se vyskytuje ve znaku obce Hlízov a odkazuje k místní tradici pěstování této plodiny. Název i symboly použité ve znaku obce Vinaře (vinný hrozen a vinařské nože) zase symbolizují tradici pěstování vinné révy (sylvánské zelené).

V jihovýchodní části zájmového území je ze znaků města Kutná Hora a obce Křesetice (v obou figura mlátku a želízka) patrné, že jde o oblast historické těžby cenných kovů a rud. K tradici těžby rud a zpracování železa odkazuje také podkova a ocílka ve znaku obce Zdechovice (typickým produktem železářské výroby minulé doby byla podkova, která ale ve znaku Zdechovic může symbolizovat také zemědělský charakter obce).

Pařez a plamen ve znaku obce Hlavečník odkazuje k výrobě dřevěného uhlí. „Moderní průmysl“ se objevuje ve znaku města Chvaletice (půl ozubeného a půl oběžného kola turbíny odkazuje k místní elektrárně (s nejvyšším komínem v rámci celého Česka, 305 m), která byla postavena na místě, kde se do roku 1975 těžil pyrit – uprostřed znaku symbol černých hornických kladívek). Unikátní figurou mezi znaky obcí na Čáslavsku je také bílý kůň ve znaku Kladrub nad Labem. Na rozdíl od výše zmiňované hlavy koně se zlatou hřívou ve znaku Konárovic (mluvící znamení a „zlatý pruh Polabí“) zde bílý kůň odkazuje k tradičnímu hřebčínu.

I přes rovinatou krajinu se v několika obecních znacích odkazuje k poloze obce na kopci (právě proto, že je taková poloha pro celou oblast ojedinělá) – Třebonín, Horka I, Suchdol (zelené návrší). Krokve ve znaku obce Jedousov symbolizují polohu obce v podhůří Železných hor.

K 1. 10. 2019 má v zájmovém území Čáslavsko obecní znak 71,4 % obcí (45 z 63 obcí).

Použitá literatura a zdroje

• BUBEN, M. (2003): Encyklopedie heraldiky: Světská a církevní titulatura a reálie. Libri, Praha.
• DVOŘÁKOVÁ, I. (2010): Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvantitativní obsahová analýza. AntropoWebzin, 6(2): 95–99.
• KRIPPENDORF, K. (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology. Sage, Thousand Oaks.
• PALÁT, P. (2012): Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence. Heraldická terminologická konvence. www.heraldika-terminologie.cz/mapa-terminologicky-slovnik-v-projektu-htk-428 (16. 9. 2019).
• ROSE, G. (2007): Visual Methodologies. An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. Sage, Thousand Oaks.
• ŠIFTA, M. (2016): Graphic Symbols and Local Identity: The Case of Use and Perception of Municipal Emblems in the Liberec Region (Czechia). Geografisk Tidsskrift-Danish Journal of Geography, 116(2): 147–158.
• Registr komunálních symbolů. https://rekos.psp.cz (1. 10. 2019).

Paměť krajiny představuje vztah mezi krajinou a kulturou. Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Také každý obecní znak je jakousi „kronikou“ obce a svým způsobem vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé).

Paměť krajiny

• Místa paměti a paměťové instituce
• Symbolika regionů, míst a obcí
• Kulturní památky a památková území

Místa paměti a paměťové instituce

Martina Tůmová

Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Zahrnují primárně muzea nebo samostatné stálé expozice, v širším významu pak archivy a sbírky, které obsahují a spravují související archivní dokumenty. Zejména muzea pak lze definovat jako instituce, které získávají, uchovávají a zkoumají; zprostředkují a vystavují hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, výchovy a potěšení (více viz Dolák 2013; Šobáňová 2012; Matero 2008).

Cíle

S využitím příkladu muzejních expozic vytvořit základní přehled a typologii paměťových institucí, které se nacházejí v širších hranicích zájmového území nebo se ve svých expozicích k zájmovému území vztahují.

Data a metody

Seznam paměťových institucí byl vytvořen zejména na základě rešerše elektronických informačních zdrojů. Z tohoto důvodu jej není možné považovat za zcela kompletní (existuje mnoho zejména soukromých sbírek, které se prostřednictvím internetu téměř neprezentují), avšak pro naplnění cílů projektu jej lze považovat za dostatečně validní.

V první fázi byla vytvořena databáze lokálních expozic vycházející z informací o českých muzeích poskytovaných Asociací muzeí a galerií ČR. Získané údaje byly dále doplněny informacemi dostupnými z popularizačních webových projektů „Do muzea!“ a „Muzeum.cz“. Ve druhé fázi byly expozice vyhledávány podle hlavních lokalit v zájmových územích, tedy podle větších měst s více než tisíci obyvateli. Výsledná databáze obsahuje bližší informace k jednotlivým paměťovým institucím – adresu, GPS lokalizaci, odkaz na web instituce.

Paměťové instituce (muzea a jednotlivé expozice) byly poté analyzovány s ohledem na zaměření expozic a sbírek, které jsou v nich uloženy a prezentovány veřejnosti. Expozice byly rozděleny do dvou základních kategorií:

1. podle vztahu k přeměně krajiny v zájmovém území (v mapě vyjádřeny sklonem mapové značky) na ty, které:

• se přímo vztahují k zájmovému území a prezentují minulost a proměny místní krajiny v zájmovém území;
• nepřímo, resp. pouze volně, prezentují minulost a proměny krajiny v zájmovém území (např. městská muzea, neprezentují konkrétní proměnu krajiny).

2. podle měřítkové úrovně (v mapě vyjádřeny velikostní mapové značky) na ty, které představují: 

• instituce lokálního významu;
• instituce regionálního významu.

V posledním kroku byly sbírky a expozice charakterizovány z obsahového hlediska a zaměření. Mapové značky pomocí barev zachycují maximálně tři nejtypičtější témata, kterým se expozice věnují.

Mapa: Muzejní expozice v zájmovém území Čáslavsko

Tabulka: Přehled expozic zobrazených na mapě zájmového území

Výsledky

Zaniklé krajině rybničních soustav na Čáslavsku se přímo nevěnují žádné dohledané muzejní expozice. Území Čáslavska je reprezentováno především expozicemi k zemědělství – tvořenými pobočkami Národního zemědělského muzea v Čáslavi i na zámku Kačina. Historií regionu (zejména období středověku), osobnostmi i drobnými lidovými řemesly této oblasti se zabývá Městské muzeum v Čáslavi. To nejvíce přibližuje dnešní charakter a minulé proměny Čáslavska a jeho historický vývoj. Tento region vzdáleně také přibližuje Regionální muzeum v Kolíně, a to představením minulosti regionu nebo i expozicemi zaměřenými na lidovou architekturu.

Do zájmového území Čáslavska územně spadají i expozice v Kutné Hoře, které se věnují montánnímu dědictví Kutnohorska nebo samotnému městu Kutná Hora jako lokalitě zapsané v seznamu kulturního dědictví UNESCO. Tyto expozice se však přímo nevztahují k proměně krajiny Čáslavska, proto v mapě nejsou zobrazeny (viz zájmové území Kutná Hora).

Archivní dokumenty k tomuto zájmovému území nalezneme ve Státním oblastním archivu v Kutné Hoře. K proměně krajiny vlivem zániku rybniční soustavy je pak možné studovat také staré mapy, především I. vojenské mapování, které je dostupné na internetu.

Použitá literatura a zdroje

• Asociací muzeí a galerií ČR. http://www.cz-museums.cz/web/amg/titulni (20. 8. 2018)
• DOLÁK, J. (2013): Teoretická východiska muzejní prezentace. Muzeológia a kultúrne dedičstvo, 1: 21–38.
• MATERO, F. G. (2008): Heritage, Conservation, and Archaeology: An Introduction. Heritage, Conservation, and Archeology. Archeological Institute of America. Online [http://www.archeological.org/news/hca/89].
• ŠOBÁŇOVÁ, P. (2012): Muzejní edukace. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc.
• Webový portál: Do muzea! https://www.do-muzea.cz/ (20. 8. 2018)
• Webový portál: Muzeum.cz. http://www.museum.cz/ (20. 8. 2018)