podboransko

Historické změny vegetace

Jaroslav Vojta

Cíle

Cílem bylo zjistit jakému typu využití krajiny koncem 19. století odpovídají současné biotopy zjištěné mapováním NATURA 2000.

Data a metody

Stav krajiny v polovině 19. století zobrazuí data vytvořená vektorizací barevných rastrových kopií tzv. císařských povinných otisků map Stabilního katastru. Mapa aktuální vegetace je přejata z mapování NATURA 2000 (http://www.nature.cz/natura2000-design3). Obě vektorové vrstvy byly překryty (intersect). Jsou prezentovány generalizované mapy a grafy s vypočtenými podíly historického land use na současných biotopech NATURA 2000.

Výsledky: Travinná vegetace

Modelové území se nachází v oblasti velmi vhodné pro zemědělství a hustě osídlené již od neolitu. V důsledku toho zde nenajdeme mnoho přirozených lesních porostů a nejcennějšími typy vegetace jsou společenstva bezlesí svým vznikem i trváním úzce spjatá s lidskou činností. V suchém a teplém klimatu Podbořanska jsou to zejména teplomilné trávníky třídy Festuco-Brometea. Na jižně orientovaných strmých svazích v okolí Soběchleb, Siřemi i Blšan zaznamenal Kolbek (1979) v roce 1977 několik zachovalých lokalit teplomilných trávníků s velmi typickými druhy stepní květeny. Velmi významný je výskyt dominant úzkolistých teplomilných trávníků kontinentálního rozšíření, které ve Střední Evropě dosahují západního okraje svého areálu. Jsou to například dva druhy kavylů (Stipa capillata, Stipa pennata) nebo ostřice nízká (Carex humilis) i některé druhy bylin (pelyněk ladní – Artemisia campestris). Jsou to trávníky extrémních suchých stanovišť, které jsou však v této oblasti vázány na obhospodařování člověkem, všechna tato stanoviště byla v minulosti spásána. Dnes však většinou leží mimo jakýkoliv hospodářský zájem a pro pastvu jsou v oblasti využívána zejména bývalá pole. V důsledku toho lokality zarůstají křovinami (hlohy, trnkou a svídou) a dalšími dřevinami.

Všechny lokality zaznamenané Kolbekem v 70. létech jsou dnes značně zarostlé, avšak i na těchto lokalitách se dosud zacovaly fragmenty společenstev teplomilných trávníků byť většinou druhově ochuzené (viz mapa 1), kromě orientace a velkého sklonu svahu (často až 40°) přispěl k zachování této vegetace pravděpodobně i charakter substrátu permských sedimentů, který je náchylný k vytváření erozních rýh a nátrží a tím umožňuje existenci konkurenčně slabých druhů teplomilných trávníků. Podobný jev je známý z tzv. Bílých strání na křídových sedimentech v Českém Středohoří nebo v Polabí. Například v enklávách bezlesí na křovinatých stráních SV Soběchleb najdeme dodnes řadu typických druhů (například Carex humilis, Artemisia campestris, Alyssum alyssoides, Centaurea rhenana) ale společenstva již zdaleka nejsou tak bohatá jako dříve a výskyt některých druhů vyžaduje ověření. Přesto tyto lokality představují významné relikty staré kulturní krajiny. Kromě zarůstání dřevinami jsou teplomilné trávníky ohroženy vstupem živin z okolních polí a s tím související expanzí konkurenčně silných druhů, ve zkoumané oblasti je to zejména ovsík (Arrhenatherum elatius), invazní sveřep bezbranný (Bromus inermis), třtina křovištní (Calamagrosti epigeios) nebo kozinec cizrnovitý (Astragalus cicer).

Zatím jsme se zabývali společenstvy na bývalých pastvinách, kde předpokládáme kontinuální existenci travinného biotopu. V oblasti však převládají travinné biotopy na bývalých polích, která jsou dnes zatravněna a využívána k pastvě (viz graf 1), alespoň některé druhy teplomilných trávníků zde našly nové útočiště (např. Festuca rupicola, Centaurea rhenana). Tyto pastviny tak představují perspektivní biotop. Na méně svažitých terénech a v aluviích toků byly mapovány mezofilní ovsíkové louky.

Podboransko bezlesi zmenseno

Mapa 1: rozšíření travinných biotopů NATURA 2000 (T1.1, T3.3, T3.4)
na podkladě využití krajiny podle stabilního katastru.

 

podboransko graf bezlesi zmenseno

Graf 1: Procentuelní podíl historického využití krajiny v současné vegetaci trávníků
(šrafovaně je vyznačen podíl méně reprezentativních lokalit) 

Výsledky: Lesy

Lesy přirozeného složení jsou ve zkoumané lokalitě vzácné a i ty, které se přirozenému složení blíží mají značně pozměněné stromové i bylinné patro. Na mezofilních a suchých stanovištích jsou mapovány nejčastěji acidofinlí doubravy, acidofilní teplomilné doubravy, dubohabřiny nebo bučiny (viz mapa 2). Lesy jsou většinou nahrazeny porosty stanovištně nepůvodních dřevin (zejména akátu, méně borovice) a značná část z nich představuje sekundární porosty na bývalé orné půdě nebo pastvinách (viz „Dynamika krajinné struktury“). Většina lesů má ruderalizované a silně pozměněné bylinné patro (v akátinách například roste hojně invazní rukevník východní – Bunias orientalis, bělotrn kulatohlavý – Echinops sphaerocephalus, šanta kočičí – Nepeta cataria, nebo měrnice černá – Ballota nigra). Nemnoho hájových druhů bylo zaznameníno paradoxně hlavně na bývalých polích (např. ječměnka evropská – Hordelymus europaeus nebo žindava evropská – Sanicula europaea). Lužní lesy představují většinou fragmenty zejména na místech bývalých vlhých luk.

Podboransko lesy zmenseno

 Mapa 2: rozšíření lesních biotopů NATURA 2000 (L2.2, L3, L5, L6.5 a L7.1)
na podkladě využití krajiny podle stabilního katastru.

 

podboransko graf lesy zmenseno

 Graf 2: Procentuelní podíl historického využití krajiny v současné vegetaci lesů
(šrafovaně je vyznačen podíl méně reprezentativních lokalit)

Synantropní vegetace

Na Podbořansku se dodnes vyskytuje řada polních plevelů, které jinde vymizely ať již v důsledku hnojení, nebo změny agrotechniky. Významný je například teplomilný plevel dejvorec velkoplodý (Caucalis platycarpos), dnes již vzácně se vyskytuje černucha rolní (Nigella arvensis) (Votavová, 1964, Ondráček, 2016). Některé synantropní druhy si našly nová stanoviště, například drobná jednoletá tráva tužanka tvrdá (Sclerochloa dura) našla útočiště na manipulačních prostorech chmelnic (Broum 2017).

Použitá literatura a zdroje

  • Broum M. (2017): České chmelnice jako možné současné refugium pro přežití tužanky tvrdé (Sclerochloa dura) v Čechách.- Severočes. Přír., Ústí nad Labem, 49: 71 – 77.
  • Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V., Lustyk P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky - AOPK ČR, Praha.
  • Data mapování Natura 2000 AOPK ČR, Praha.
  • Guth J. (2002): Metodiky mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd (metodiky podrobného a kontextového mapování).- AOPK ČR, Praha.
  • Kolbek J. (1979) Společenstva řádu Festucetalia valesiacae v Čechách, syntaxonomická revize. 1.-3. - Ms. [Kand. Dis. pr.; depon. in: Bot. Ústav ČSAV, Pràhonice.]
  • Lustyk P., Guth J. (2009): Metodika aktualizace vrstvy mapování biotopů. AOPK ČR, Praha.
  • Ondráček Č [Ed.], (2016): Výsledky floristického kurzu České botanické společnosti v Podbořanech (29.6.-6.5.2014), Severočes. Přír., Ústí nad Labem, 48: 1 – 111.
  • Votavová S. (1964): Floristicko-fytogeografická studie východního předhoří Doupovských hor.- 149p., Ms. Dipl. pr. PřF UK v Praze.

podboransko

Typologie přírodní krajiny

Dušan Romportl

Cíle

Cílem typologie bylo zasazení modelových oblastí do širšího kontextu přírodních podmínek České republiky. Jako vhodný prostorový rámec slouží typologie přírodní krajiny vytvořená na základě syntézy klíčových fyzickogeografických faktorů prostředí.

Data a metody

Typologie přírodních krajin je založena na syntéze charakteristik klimatu, reliéfu a substrátových poměr. Odpovídající data (digitální model reliéfu, klimatologická data a geologická mapa) byly pomocí analýzy hlavních komponent sloučeny a výsledný vícepásmový rastr byl pak segmentován v prostředí programu eCognition do jednotlivých polygonů. Tyto byly následně klasifikovány do konečných typů přírodních krajin.

Výsledky

Výsledná mapa krajinných typů ukazuje vybraná modelová území v širším kontextu přírodních poměrů. Poskytuje jednak přehled o rozdílech mezi jednotlivými modelovými lokalitami a zároveň ukazuje vnitřní heterogenitu širšího okolí zájmových území. Současně pomáhá interpretovat sledované procesy v krajině modelových lokalit.

TPK 2018 model uzemi zmenseno

Použitá literatura a zdroje

  • D. ROMPORTL, T. CHUMAN, Z. LIPSKÝ: Typologie současné krajiny Česka, Geografie–Sborník ČGS 118 (1), 16-39.
  • T. Chuman, D. Romportl: Multivariate classification analysis of cultural landscapes: An example from the Czech Republic, Landscape and Urban Planning 98 (3-4), 200-209.

podboransko

NATURA 2000 a konsolidovaná vrstva ekosystémů

Ochrana přírody | NATURA 2000

Dušan Romportl

Cíle

Mapování biotopů představuje jeden z významných podkladů popisu současného stavu prostředí studovaných lokalit. Cílem mapového vyjádření bylo proto poskytnout přehled habitatových poměrů za modelová území.

Data a metody

Vrstva mapování biotopů NATURA 2000 (dále VMB N2000) je pořizována a pravidelně aktualizována Agenturou ochrany přírody a krajiny. Stejná organizace ve spolupráci s CzechGlobe, v.v.i, také připravila na základě syntézy VMB N2000 a dalších podkladů (ZABAGED, CORINE Land Cover, LPIS, Urban Atlas) unikátní podklad zachycující stav a rozšíření jak přírodních či přírodě blízkých, tak i antropogenně podmíněných ekosystémů. Konsolidovaná vrstva ekosystémů (© AOPK ČR 2013, s využitím dat ZABAGED (© ČÚZK 2012), Corine Land Cover 2006 (© EEA 2006), Urban Atlas 2006 (© EEA 2006), DIBAVOD (© VÚV TGM 2012) byla využita pro znázornění stavu a rozložení ekosystémů v rámci širších zájmových území, Vrstva mapování biotopů NATURA 2000 pak pro vyjádření detailních habitatových poměrů.

Výsledky

5 Podboransko KVES zmenseno

Použitá literatura a zdroje

  • AOPK ČR (2013). Konsolidovaná vrstva ekosystémů [elektronická geografická data]. Verze 2013. Praha. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Detailní data krajinného pokryvu v 41 definovaných třídách na území ČR.
  • LUSTYK, P.; OUŠKOVÁ, V. (2011). Vrstva mapování biotopů a její aktualizace - první možnosti srovnání dat. Ochrana přírody. 66, 4, s. 20-22. ISSN 1210-258X.

podboransko

Ochrana přírody

Ochrana přírody | NATURA 2000

Dušan Romportl

Cíle

Stav územní ochrany přírody a krajiny spolurozhoduje o dalším vývoji zaniklých krajin. Cílem analýzy je proto vyjádřit rozsah a prostorové rozložení hlavních kategorií zvláště chráněných území.

Data a metody

Pro vizualizaci stavu územní ochrany přírody a krajiny byla využita volně dostupná databáze zvláště chráněných území a vrstva lokalit soustavy NATURA 2000, které poskytuje AOPK ČR. Znázorněny tak byla jak velkoplošná, tak maloplošná chráněná území – národní parky a chráněné krajinné oblasti, (národní) přírodní rezervace a (národní) přírodní památky; a dále Ptačí oblasti a Evropsky významné lokality.

Výsledky

5 Podboransko CHU zmenseno

Použitá literatura a zdroje

  • AOPK ČR (2018): Databáze ochrany přírody a krajiny.
  • HOŠEK, M.; ŠKAPEC, L. (eds.) (2012). Příroda České republiky v mapách. Vyd. 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 36 s. ISBN 978-80-87457-26-9.

podboransko

Hodnocení / charakteristika krajinného rázu modelových území

Charakteristika krajinného rázu | Chmelařská oblast Podbořanska

Současný krajinný ráz | Význam charakteristik krajinného rázu | Fotogalerie

Zdeněk Lipský

Krajinný ráz je podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, daný přírodní, kulturní a historickou charakteristikou určitého místa nebo oblasti, resp. vnímatelnými znaky a hodnotami těchto charakteristik. Krajinný ráz úzce souvisí s typem krajiny. Jeho určujícím znakem je krajinná struktura, která je určená zastoupením a uspořádáním strukturálních složek krajiny - krajinných prvků a krajinných složek. 

Přírodní charakteristika krajinného rázu vychází z primární, tj. přírodní krajinné struktury. Zahrnuje vlastnosti krajiny určené jak trvalými přírodními podmínkami daného území resp. krajiny (geologické podloží, reliéf, klimatické podmínky, hydrografické poměry, vodní prvky, půdní kryt, potenciální přirozená vegetace), tak aktuální stav přírodních a přírodě blízkých ekosystémů včetně aktuálního stavu vodních toků a vodních ploch.

Kulturní charakteristika krajinného rázu vychází ze sekundární krajinné struktury, především ze současného způsobu využívání krajiny člověkem, tedy aktuálního land use/land cover. Zohledňuje také historické krajinné struktury, tj. artefakty a stopy dřívějšího využívání, které člověk v krajině zanechal.

Nedílnou součástí krajinného rázu je rovněž estetická stránka krajiny, která je vyjádřením přírodních a kulturních hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině. Hodnocení estetických vlastností krajiny obsahuje vždy subjektivní prvek osoby pozorovatele, vychází však z objektivních vlastností krajiny (skladba a formy prostorů, konfigurace prvků krajinné scény, struktura složek, harmonické vztahy a harmonické měřítko krajiny).

Hodnocení krajinného rázu je stejně jako typologii krajiny možné provádět v různém měřítku a na různých hierarchických úrovních. Za tím účelem se vymezují oblasti krajinného rázu (rozsáhlá území charakteristického krajinného rázu, např. České středohoří nebo Haná), krajinné celky, krajinné prostory a na nejnižší hierarchické úrovni jednotlivá místa krajinného rázu.

Rozlišují se tři formy hodnocení a ochrany krajinného rázu:

  • preventivní (hodnocení krajinného rázu rozsáhlejších území s cílem stanovení jeho základních charakteristik, limitů a naléhavosti ochrany)

  • kauzální (expertní hodnocení vlivu konkrétního záměru, činnosti na kvalitu krajinného rázu, často prováděné v souvislosti s procesem EIA/SEA)

  • tvůrčí (tvorba nové krajiny nebo dotváření krajiny silně narušené předchozí činností člověka).
    Poslední, tvůrčí forma hodnocení a ochrany krajinného rázu má úzkou souvislost s tzv. cílovou charakteristikou krajiny, jak ji definuje Evropská úmluva o krajině (2000), která přepokládá participativní přístup, tj. aktivní účast místních obyvatel na utváření krajiny. 

Podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je krajinný ráz „chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu“. Dále je konstatováno, že „zásahy do krajinného rázu, zejména umísťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině“. K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který není zvláště chráněn podle části třetí tohoto zákona, může orgán ochrany přírody zřídit obecně závazným předpisem přírodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území.

Pro hodnocení krajinného rázu bylo zpracováno více metodik, které vesměs vycházejí z jeho definice a příslušného zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. V případě popisu a hodnocení krajinného rázu modelových území zaniklých krajin se jedná o preventivní hodnocení rozsáhlejších území, pro něž je možné použít metodiku autorů Bukáčka a Matějky. Modelová území zde představují charakteristické krajinné celky, které se vyznačují svébytným krajinným rázem. V jejich rámci lze ještě rozlišit charakteristické krajinné prostory a specifická místa krajinného rázu.

Charakteristika krajinného rázu je částečně obsažena již v charakteristice přírodních podmínek a v popisu, jaký typ zaniklé krajiny sledujeme a jaký je současný typ krajiny.

 

  1. Podbořansko: Krajinný ráz
  2. Podbořansko: Krajinný ráz
  3. Podbořansko: Krajinný ráz
  4. Podbořansko: Krajinný ráz