Historické změny vegetace

Jaroslav Vojta

Cíle

Cílem bylo zjistit jakému typu využití krajiny koncem 19. století odpovídají současné biotopy zjištěné mapováním NATURA 2000.

Data a metody

Stav krajiny v polovině 19. století zobrazuí data vytvořená vektorizací barevných rastrových kopií tzv. císařských povinných otisků map Stabilního katastru. Mapa aktuální vegetace je přejata z mapování NATURA 2000 (http://www.nature.cz/natura2000-design3). Obě vektorové vrstvy byly překryty (intersect). Jsou prezentovány generalizované mapy a grafy s vypočtenými podíly historického land use na současných biotopech NATURA 2000.

Výsledky: Travinná vegetace

Modelové území se nachází v oblasti velmi vhodné pro zemědělství a hustě osídlené již od neolitu. V důsledku toho zde nenajdeme mnoho přirozených lesních porostů a nejcennějšími typy vegetace jsou společenstva bezlesí svým vznikem i trváním úzce spjatá s lidskou činností. V suchém a teplém klimatu Podbořanska jsou to zejména teplomilné trávníky třídy Festuco-Brometea. Na jižně orientovaných strmých svazích v okolí Soběchleb, Siřemi i Blšan zaznamenal Kolbek (1979) v roce 1977 několik zachovalých lokalit teplomilných trávníků s velmi typickými druhy stepní květeny. Velmi významný je výskyt dominant úzkolistých teplomilných trávníků kontinentálního rozšíření, které ve Střední Evropě dosahují západního okraje svého areálu. Jsou to například dva druhy kavylů (Stipa capillata, Stipa pennata) nebo ostřice nízká (Carex humilis) i některé druhy bylin (pelyněk ladní – Artemisia campestris). Jsou to trávníky extrémních suchých stanovišť, které jsou však v této oblasti vázány na obhospodařování člověkem, všechna tato stanoviště byla v minulosti spásána. Dnes však většinou leží mimo jakýkoliv hospodářský zájem a pro pastvu jsou v oblasti využívána zejména bývalá pole. V důsledku toho lokality zarůstají křovinami (hlohy, trnkou a svídou) a dalšími dřevinami.

Všechny lokality zaznamenané Kolbekem v 70. létech jsou dnes značně zarostlé, avšak i na těchto lokalitách se dosud zacovaly fragmenty společenstev teplomilných trávníků byť většinou druhově ochuzené (viz mapa 1), kromě orientace a velkého sklonu svahu (často až 40°) přispěl k zachování této vegetace pravděpodobně i charakter substrátu permských sedimentů, který je náchylný k vytváření erozních rýh a nátrží a tím umožňuje existenci konkurenčně slabých druhů teplomilných trávníků. Podobný jev je známý z tzv. Bílých strání na křídových sedimentech v Českém Středohoří nebo v Polabí. Například v enklávách bezlesí na křovinatých stráních SV Soběchleb najdeme dodnes řadu typických druhů (například Carex humilis, Artemisia campestris, Alyssum alyssoides, Centaurea rhenana) ale společenstva již zdaleka nejsou tak bohatá jako dříve a výskyt některých druhů vyžaduje ověření. Přesto tyto lokality představují významné relikty staré kulturní krajiny. Kromě zarůstání dřevinami jsou teplomilné trávníky ohroženy vstupem živin z okolních polí a s tím související expanzí konkurenčně silných druhů, ve zkoumané oblasti je to zejména ovsík (Arrhenatherum elatius), invazní sveřep bezbranný (Bromus inermis), třtina křovištní (Calamagrosti epigeios) nebo kozinec cizrnovitý (Astragalus cicer).

Zatím jsme se zabývali společenstvy na bývalých pastvinách, kde předpokládáme kontinuální existenci travinného biotopu. V oblasti však převládají travinné biotopy na bývalých polích, která jsou dnes zatravněna a využívána k pastvě (viz graf 1), alespoň některé druhy teplomilných trávníků zde našly nové útočiště (např. Festuca rupicola, Centaurea rhenana). Tyto pastviny tak představují perspektivní biotop. Na méně svažitých terénech a v aluviích toků byly mapovány mezofilní ovsíkové louky.

Mapa 1: rozšíření travinných biotopů NATURA 2000 (T1.1, T3.3, T3.4)
na podkladě využití krajiny podle stabilního katastru.

Graf 1: Procentuelní podíl historického využití krajiny v současné vegetaci trávníků
(šrafovaně je vyznačen podíl méně reprezentativních lokalit) 

Výsledky: Lesy

Lesy přirozeného složení jsou ve zkoumané lokalitě vzácné a i ty, které se přirozenému složení blíží mají značně pozměněné stromové i bylinné patro. Na mezofilních a suchých stanovištích jsou mapovány nejčastěji acidofinlí doubravy, acidofilní teplomilné doubravy, dubohabřiny nebo bučiny (viz mapa 2). Lesy jsou většinou nahrazeny porosty stanovištně nepůvodních dřevin (zejména akátu, méně borovice) a značná část z nich představuje sekundární porosty na bývalé orné půdě nebo pastvinách (viz „Dynamika krajinné struktury“). Většina lesů má ruderalizované a silně pozměněné bylinné patro (v akátinách například roste hojně invazní rukevník východní – Bunias orientalis, bělotrn kulatohlavý – Echinops sphaerocephalus, šanta kočičí – Nepeta cataria, nebo měrnice černá – Ballota nigra). Nemnoho hájových druhů bylo zaznameníno paradoxně hlavně na bývalých polích (např. ječměnka evropská – Hordelymus europaeus nebo žindava evropská – Sanicula europaea). Lužní lesy představují většinou fragmenty zejména na místech bývalých vlhých luk.

 Mapa 2: rozšíření lesních biotopů NATURA 2000 (L2.2, L3, L5, L6.5 a L7.1)
na podkladě využití krajiny podle stabilního katastru.

 Graf 2: Procentuelní podíl historického využití krajiny v současné vegetaci lesů
(šrafovaně je vyznačen podíl méně reprezentativních lokalit)

Synantropní vegetace

Na Podbořansku se dodnes vyskytuje řada polních plevelů, které jinde vymizely ať již v důsledku hnojení, nebo změny agrotechniky. Významný je například teplomilný plevel dejvorec velkoplodý (Caucalis platycarpos), dnes již vzácně se vyskytuje černucha rolní (Nigella arvensis) (Votavová, 1964, Ondráček, 2016). Některé synantropní druhy si našly nová stanoviště, například drobná jednoletá tráva tužanka tvrdá (Sclerochloa dura) našla útočiště na manipulačních prostorech chmelnic (Broum 2017).

Použitá literatura a zdroje

• Broum M. (2017): České chmelnice jako možné současné refugium pro přežití tužanky tvrdé (Sclerochloa dura) v Čechách.- Severočes. Přír., Ústí nad Labem, 49: 71 – 77.
• Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V., Lustyk P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky - AOPK ČR, Praha.
• Data mapování Natura 2000 AOPK ČR, Praha.
• Guth J. (2002): Metodiky mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd (metodiky podrobného a kontextového mapování).- AOPK ČR, Praha.
• Kolbek J. (1979) Společenstva řádu Festucetalia valesiacae v Čechách, syntaxonomická revize. 1.-3. - Ms. [Kand. Dis. pr.; depon. in: Bot. Ústav ČSAV, Pràhonice.]
• Lustyk P., Guth J. (2009): Metodika aktualizace vrstvy mapování biotopů. AOPK ČR, Praha.
• Ondráček Č [Ed.], (2016): Výsledky floristického kurzu České botanické společnosti v Podbořanech (29.6.-6.5.2014), Severočes. Přír., Ústí nad Labem, 48: 1 – 111.
• Votavová S. (1964): Floristicko-fytogeografická studie východního předhoří Doupovských hor.- 149p., Ms. Dipl. pr. PřF UK v Praze.