Odraz historie a proměn místní krajiny v obecních znacích

Miroslav Šifta

Každý obecní znak je nejen vizitkou, ale i „kronikou“ obce. Prostřednictvím užitých grafických prvků vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé). Pokud je znak obce zpracován podle heraldických zásad a pokud jeho ikonografie nezkresluje nebo neposouvá realitu, je cenným pramenem řady lokálních i regionálních historickogeografických informací.

Cíle

Nalezení odkazů ke krajině a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmového území.

Data a metody

Obsahová analýza znaků obcí v zájmovém území

Pro analýzu formy a obsahu grafického symbolu byla jako analytická metoda zvolena obsahová analýza (Krippendorff 2004; Rose 2007; Dvořáková 2010). Obsahová analýza byla původně zaváděna v mnoha oborech pro analýzu textů (v lingvistice, sociologii, antropologii, politologii ad.). Její jednotlivé kroky však lze velmi dobře použít i v rámci analýzy obrazových materiálů (Rose 2007), jimiž jsou i zkoumané regionální grafické symboly (znaky obcí). Znaky všech obcí v zájmovém území (k. 1. 10. 2019) jsou znázorněny v mapě (obr. 1). Ne všechny obce ale mají znak. Obecní znak mají tradičně města a městyse (dáno historickým právem měst vlastnit znak). Ostatní obce mohly začít „tvořit“ své komunální symboly až po roce 1990 (Šifta 2016). Mít komunální symbol povinností obcí není. Území obcí, které znak nemají, zůstávají v mapách na obr. 1 i 2 prázdná.

Při aplikaci obsahové analýzy je v prvním kroku zvolen typ zkoumaných materiálů, poté následuje jejich sběr. Na příkladu obsahové analýzy znaků obcí v Česku je zdrojem podkladů Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz). Ve druhém kroku je soubor znaků podroben analýze („čtení“, rozklíčování obsahu znaků) s výsledkem identifikace jednotlivých symbolů ve znaku (znak může obsahovat, a většinou obsahuje, více symbolů) a interpretace jejich významu. Ve třetím kroku je pak soubor identifikovaných symbolů rozřazen do předem stanovených kategorií (Buben 2003; Palát 2012). Pro nalezení odkazů k historii krajiny a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmových území byly do analýzy následně zařazeny pouze symboly, které se vývoje krajiny dotýkají.

Do analýzy jsou tak vybrány symboly v kategoriích: zemědělství, vodní toky a plochy, poloha obce (např. symbol polohy obce na návrší, v údolí apod.), krajinné a přírodní prvky (výskyt skalního útvaru, památného stromu apod.), lesnatost, symboly hospodářského charakteru. Do kategorie ostatní jsou zařazeny všechny ostatní kategorie symbolů znázorněných ve znacích obcí (historické, církevní, kulturní, administrativní). V dalším kroku jsou výsledky kvantifikovány (pomocí jednoduché popisné statistiky jsou analyzovány četnosti použití symbolů a porovnány rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi). Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území je znázorněno formou kartodiagramu (obr. 2). Následně jsou identifikovány prostorové vzorce ve využívání stejných či podobných symbolů ve znacích obcí v zájmovém území. Symboly využívané na více místech (ve více obecních znacích) tak často vypovídají o historii, vývoji a změnách krajiny v širším regionu.

Obr. 1: Znaky obcí v zájmovém území Želivka

Zdroj dat: Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz); oficiální webové stránky obcí.

Obr. 2: Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území Želivka

Zdroj dat: Obsahová analýza obecních znaků (2021).

Výsledky

Zájmové území Želivka v rámci projektu Zaniklé krajiny reprezentuje území poznamenané výstavbou rozsáhlého vodního díla – vodní nádrže Švihov (známé více pod názvem Želivka). Analýzy v rámci celého projektu mají postihnout, jak se zatopením proměnila kulturní krajina hlubokého říčního údolí řeky Želivky. Vodní nádrž Želivka byla dokončena v roce 1975. Dalo by se předpokládat, že obecní znaky (které zohledňují především historické a přírodní dědictví daných lokalit) tuto, byť zásadní proměnu krajiny v regionu a její nejpatrnější výsledek – samotnou vodní nádrž – reflektovat nebudou. Ale není tomu tak. Symbolika znaků obcí z okolí přehrady vodní dílo znázorňuje. Většina obecních znaků, respektive všechny znaky obcí, které nemají status města nebo městyse, vznikly až po roce 1990. Do té doby měly právo vlastnit a užívat obecní symboly (znak a prapor) právě pouze města a městysy. Přímé symboly pro přehradu Želivka se vyskytují sice jen ve dvou znacích (ve znaku obce Hulice je znázorněna modrým vlnitým polem, ve znaku obce Tomice také modrým polem), ale dalších „vodních“ symbolů (v kartodiagramu na obr. 2 znázorněných modře) se v symbolice obcí v regionu objevuje celá řada. Mnoho znaků odkazuje k řece Želivce – ta je znázorněna vlnitým břevnem ve znaku Šetějovic a modrou tinkturou (barvou) ve znaku Dolních Kralovic. Modré břevno ve znaku Chyšné a modré pole včetně zvlněného břevna ve znaku obce Dunice odkazují, i když to z popisu znaků není zcela jasné, také k vodní nádrži, ale i k místním potokům (které jsou přítoky řeky Želivky a voda z nich tak také míří do přehrady). Ještě častěji je v symbolice zobrazována řeka Sázava. Ve znaku obce Soutice jsou dvě modrá pole oddělená klínem symbolem pro soutok Želivky a Sázavy. Dále je pak Sázava znázorněna modrou tinkturou ve znacích obcí Chřenovice a Kácov, vlnitým polcením znaku ve znaku Jedlé a vlnitým břevnem spolu s modrou barvou ve znaku obce Tichonice. Modrá tinktura ve znaku obce Zdislavice poukazuje na Štěpánovský potok, přítok Sázavy. Ten je znázorněn (také modrou barvou) i ve znaku Chlumu, a modrá jako symbol pro vodní toky a plochy se vyskytuje i v dalších znacích – ve znaku Psářů modrá symbolizuje řeku Blanici a ve znaku Mnichovic vodní nádrž Němčice a Sedlický potok.

V symbolice obcí v zájmovém území Želivka se odráží i místní členitá krajina regionu s mnoha vrcholy a údolími. Ve znaku Chlumu je zelený vrch jak mluvícím znamením, tak i odkazem k poloze obce. Dalšími symboly polohy obce (v kartodiagramu „oranžová“ kategorie) je zlatý hrot poukazující na vyšší umístění obce Psáře, ve znaku Tichonic je vlnitým břevnem znázorněna Vlašimská pahorkatina a polohu obce Soutice v údolí symbolizuje v jejím znaku stříbrný klín. Obecní znaky často odkazují i k zemědělské tradici lokalit. Jinak tomu není ani v tomto zájmovém území. Zemědělský ráz obcí („žlutá“ kategorie) je znázorněn ve znacích Blažejovic, Ratajů a Chabeřic figurami obilných klasů a zelenou tinkturou (barvou), ve znaku obce Bělá jen zelenou tinkturou. Ve znaku obce Hulice pastýřská hůl poukazuje na tradici pastevectví. Ve znaku obce Tichonice je zemědělství symbolizováno zeleným zvlněním, a zelená tinktura ve znacích obcí Šetějovice a Děkanovice je kromě zemědělství odkazem i k okolním lesům. Lesy („zelená“ kategorie) jsou zelenou barvou reprezentovány i ve znacích obcí Javorník, Jedlá, Petrovice II a Psáře (společně s figurou dubového listu). Mnoho znaků zobrazuje také místní památné stromy a další krajinné a přírodní prvky (v obr. 2 fialově). Lipový list ve znaku obce Bělá poukazuje na místní staré a velké lípy a ve znaku obce Dunice je symbolem pro památnou lípu zvanou Strom svobody. Javorové listy ve znaku Javorníku jsou mluvícím znamením i dokladem místních typických javorových porostů. Stejnou funkci má i jedle ve znaku Jedlé. V regionu v okolí vodní nádrže Želivka se ve znacích obcí objevují i symboly historických hospodářských činností. Skleněný pohár ve znaku Bělé a sklářské píšťaly ve znaku obce Petrovice II odkazují k tradici sklářské výroby. Ve znaku Bělé jsou kromě toho znázorněny historické stříbrné doly (figurou hornických kladívek). Ke stříbrným dolům může odkazovat i stříbrná (bílá) tinktura ve znaku obce Chřenovice. Stříbrná ryba ve znaku Dolních Kralovic značí rybářskou tradici, mlýnské kolo ve znaku obce Tichonice odkazuje k historickému Posadovskému mlýnu a psí hlava ve znaku Psářů je kromě mluvícího znamení symbolem i pro historickou loveckou tradici v lokalitě.

K 1. 10. 2021 mělo v zájmovém území Želivka svůj znak 70,2 % obcí (33 ze 47 obcí).

Použitá literatura a zdroje

• BUBEN, M. (2003): Encyklopedie heraldiky: Světská a církevní titulatura a reálie. Libri, Praha.
• DVOŘÁKOVÁ, I. (2010): Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvantitativní obsahová analýza. AntropoWebzin, 6(2): 95–99.
• KRIPPENDORF, K. (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology. Sage, Thousand Oaks.
• PALÁT, P. (2012): Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence. Heraldická terminologická konvence. www.heraldika-terminologie.cz/mapa-terminologicky-slovnik-v-projektu-htk-428 (16. 9. 2019).
• ROSE, G. (2007): Visual Methodologies. An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. Sage, Thousand Oaks.
• ŠIFTA, M. (2016): Graphic Symbols and Local Identity: The Case of Use and Perception of Municipal Emblems in the Liberec Region (Czechia). Geografisk Tidsskrift-Danish Journal of Geography, 116(2): 147–158.
• Registr komunálních symbolů. https://rekos.psp.cz (1. 10. 2021).

Paměť krajiny představuje vztah mezi krajinou a kulturou. Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Také každý obecní znak je jakousi „kronikou“ obce a svým způsobem vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé).

Paměť krajiny

• Místa paměti a paměťové instituce
• Symbolika regionů, míst a obcí
• Kulturní památky a památková území

Místa paměti a paměťové instituce

Martina Tůmová

Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Zahrnují primárně muzea nebo samostatné stálé expozice, v širším významu pak archivy a sbírky, které obsahují a spravují související archivní dokumenty. Zejména muzea pak lze definovat jako instituce, které získávají, uchovávají a zkoumají; zprostředkují a vystavují hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, výchovy a potěšení (více viz Dolák 2013; Šobáňová 2012; Matero 2008).

Cíle

S využitím příkladu muzejních expozic vytvořit základní přehled a typologii paměťových institucí, které se nacházejí v širších hranicích zájmového území nebo se ve svých expozicích k zájmovému území vztahují.

Data a metody

Seznam paměťových institucí byl vytvořen zejména na základě rešerše elektronických informačních zdrojů. Z tohoto důvodu jej není možné považovat za zcela kompletní (existuje mnoho zejména soukromých sbírek, které se prostřednictvím internetu téměř neprezentují), avšak pro naplnění cílů projektu jej lze považovat za dostatečně validní.

V první fázi byla vytvořena databáze lokálních expozic vycházející z informací o českých muzeích poskytovaných Asociací muzeí a galerií ČR. Získané údaje byly dále doplněny informacemi dostupnými z popularizačních webových projektů „Do muzea!“ a „Muzeum.cz“. Ve druhé fázi byly expozice vyhledávány podle hlavních lokalit v zájmových územích, tedy podle větších měst s více než tisíci obyvateli. Výsledná databáze obsahuje bližší informace k jednotlivým paměťovým institucím – adresu, GPS lokalizaci, odkaz na web instituce.

Paměťové instituce (muzea a jednotlivé expozice) byly poté analyzovány s ohledem na zaměření expozic a sbírek, které jsou v nich uloženy a prezentovány veřejnosti. Expozice byly rozděleny do dvou základních kategorií:

1. podle vztahu k přeměně krajiny v zájmovém území (v mapě vyjádřeny sklonem mapové značky) na ty, které:

• se přímo vztahují k zájmovému území a prezentují minulost a proměny místní krajiny v zájmovém území;
• nepřímo, resp. pouze volně, prezentují minulost a proměny krajiny v zájmovém území (např. městská muzea, neprezentují konkrétní proměnu krajiny).

2. podle měřítkové úrovně (v mapě vyjádřeny velikostní mapové značky) na ty, které představují: 

• instituce lokálního významu;
• instituce regionálního významu.

V posledním kroku byly sbírky a expozice charakterizovány z obsahového hlediska a zaměření. Mapové značky pomocí barev zachycují maximálně tři nejtypičtější témata, kterým se expozice věnují.

Mapa: Muzejní expozice v zájmovém území Želivka

Tabulka: Přehled expozic zobrazených na mapě zájmového území

Výsledky

Zájmové území Želivka představuje krajinu hlubokého říčního údolí, která byla zasažena výstavbou vodní nádrže. Přestože fenomén výstavby nádrží se odráží nejen v razantní proměně krajiny, ale i jejího využití, není v místních paměťových institucích nijak významně reflektován. Jediným muzeem, které se věnuje problematice spjaté s vodní nádrží je Vodácké muzeum sídlící na zámku ve Zruči nad Sázavou. Přibližuje rekreační funkci sledované oblasti, vodáctví a tramping. Další instituce se věnují spíše hospodářským odvětvím, které ještě před výstavbou nádrže byly v území rozvíjeny. Zajímavé jsou expozice sklářství a hodinářství v ledečském muzeu nebo obuvnictví na zámku ve Zruči nad Sázavou.

K širšímu regionu Želivky se vztahuje také Muzeum středního Posázaví, které se však nachází až za hranicemi zájmového území, v Ratajích nad Sázavou. Představuje drobná lidová řemesla typická pro tento region, soukromou dřevorubeckou sbírku nebo expozici historických kočárků.

Archivní dokumenty vztahující se k zájmovému území jsou uloženy především ve Státním okresním archivu v Benešově nebo Státním okresním archivu v Havlíčkově Brodě.

Použitá literatura a zdroje

• Asociací muzeí a galerií ČR. http://www.cz-museums.cz/web/amg/titulni (20. 8. 2020)
• DOLÁK, J. (2013): Teoretická východiska muzejní prezentace. Muzeológia a kultúrne dedičstvo, 1: 21–38.
• MATERO, F. G. (2008): Heritage, Conservation, and Archaeology: An Introduction. Heritage, Conservation, and Archeology. Archeological Institute of America. Online [http://www.archeological.org/news/hca/89].
• ŠOBÁŇOVÁ, P. (2012): Muzejní edukace. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc.
• Webový portál: Do muzea! https://www.do-muzea.cz/ (20. 8. 2020)
• Webový portál: Muzeum.cz. http://www.museum.cz/ (20. 8. 2020)