Zaniklá kulturní krajina českého pohraničí v Sudetech

Charakteristika krajinného rázu | Krajina pohraničního pásma v Sudetech

Současný krajinný ráz | Význam charakteristik krajinného rázu | Fotogalerie

Zdeněk Lipský

Území Českého lesa na Tachovsku je typickým příkladem pohraniční krajiny v Sudetech, osídlené až do roku 1945 téměř výhradně obyvatelstvem německé národnosti, které bylo po 2. světové válce odsunuto do Německa a česká pohraniční krajina již nebyla řádně dosídlena. Celé území prodělalo v posledních třech stoletích veliké změny ve způsobu a intenzitě využívání, s nimiž je nedílně spojena i zásadní změna krajinného rázu.

Nejprve od 18. století to bylo kácení původního pohraničního pralesa a vznik osídlené kulturní krajiny s řadou venkovských sídel a zemědělskou půdou. S odsunem německého obyvatelstva po roce 1945 většina sídel zanikla téměř beze stopy. Území nebylo dosídleno českým obyvatelstvem, domy zůstaly prázdné a podléhaly devastaci. Počátkem 50. let 20. století po zřízení pohraničního pásma byly rozbořeny a srovnány se zemí, aby nemohly sloužit jako úkryt při nelegálním přechodu státní hranice.

Tak zanikly a postupně zarostly hustým lesem nejenom obytné domy, ale i bývalé průmyslové budovy, budovy škol, kostely nebo i bývalá Güntnerova nemocnice v Jedlině. Jediná sídla, která se v území zachovala, ovšem v podobě několika rozptýlených domů, jsou Stará Knížecí Huť s objektem pohraniční roty a Ostrůvek s dřevěnou kaplí a loveckým zámečkem tachovských Windischgrätzů. Tato zásadní změna v osídlení a využití krajiny se odrazila v celkovém vzhledu krajiny a jejím fungování. Další změna nastává se změnou politických a společenských poměrů po Sametové revoluci v roce 1989.

Militární funkce území skončila, z pohraničního území se stáhly vojenské pohraniční jednotky a vylidněná krajina se otevřela pro veřejnost ekonomickému i turistickému využití. Byla obnovena propustnost státní hranice, vyznačeny cyklostezky a zřízeny nové oficiální přechody do Německa. Ekonomické využití území se omezuje na extenzivní využívání primárních zdrojů – těžbu dřeva v lesích a extenzivní pastvu dobytka na pastvinách, případně sekání trávy na loukách. Také turistické a rekreační využití je dosud značně extenzivní, protože v území prakticky chybí jakékoliv ubytovací nebo stravovací kapacity.

Krajina modelového území Českého lesa je doslova učebnicovým příkladem a potvrzením poznatku, že (kulturní) krajina je obrazem či zrcadlem stavu a vývoje společnosti a že jakékoliv ekonomické, demografické, politické či sociální změny ve společnosti se odrazí ve vývoji krajiny a na její tváři, tedy v krajinném rázu.