Vývoj zalesnění v souvislosti s budním hospodářstvím - Oblast bud na Čertově stráni

Michal Dobíhal, Václav Treml

Oblast Vosecké boudy | Oblast Martinovy a Pudlovy boudy | Oblast bud na Čertově stráni

Cíle

Cílem bylo zachytit vývoj plošné pokryvnosti smrkových porostů v okolí horských bud na základě starých map a leteckých snímků, a to od druhé poloviny 18. století.

Data a metody

Míra zalesnění byla zachycena na základě Grauparovy mapy (1765) (Valenta 2016), Mapy stabilního katastru (1841-1842) (Fiedler 2007), Mapy dřevin velkostatku jilemnického (1879), Mapy přehledu porostů k vycházce České lesnické jednoty na velkostatky Vrchlabí a Maršov v roce 1906. Další časové řezy již byly reprezentovány leteckými snímky (horizonty 1936, 1950, 1964, 1984, 1998, 2012). Mapy byly před analýzou georeferencovány, letecké snímky ortorektifikovány. Klasifikace snímků byla provedena po jejich segmentaci a vytvoření trénovacích množin metodou náhodných regresních stromů. V okolí bud byla dále interpolována data o věku nejstarších stromů získaná dendrochronologicky, což poskytuje informaci o maximálním stáří porostů a dynamice jejich zapojování. Analýzy byly provedeny ve třech dílčích územích (Obrázek 1), vždy soustředěných kolem horských bud s významným budním hospodářstvím v minulosti.

Obrázek 1

Výsledky

Oblast bud na Čertově stráni (Obrázek 4)

Na základě porovnání Grauparovy mapy (1756) s mapami z poloviny 19. století je pravděpodobné, že se zde horní hranice lesa v 18. stol. nacházela výše než v polovině 19. století, a že byla vznikem bud výrazně stlačena do nižších poloh okolo 1 250 m n. m. Mezi lety 1851 a 1879 došlo k velmi významnému rozšíření lučních enkláv u jednotlivých bud. Na mapě z roku 1906 již není zakreslena luční enkláva Pramenné boudy, zbylé dvě enklávy mají menší rozlohu než v roce 1879. Diskutabilní je snížení hranice lesa až pod 1 200 m n. m., které nejspíše neodpovídá skutečnosti, ale je způsobeno rozdílným vyhotovením jednotlivých map, kdy na mapě z roku 1879 je odlesněná lokalita zakreslena jako rozvolněný porost smrku.

Dle změnové mapy pro období 1936 – 1950 dochází především k rychlému zarůstání luční enklávy pod Starou boudou v západní části území rychlostí 10 – 20 m2/rok. Výrazný proces zalesňování je viditelný na rozsáhlém území okolo Gottsteinovy boudy a pod Pramennou boudou (zhruba do 10 m2/rok). Dochází také k zahušťování zápoje smrku na rozsáhlých plochách nad Gottsteinovou a Pramennou boudou.
Změnová mapa pro období 1950 – 1958 zachycuje pouze část území. Je na ní dobře viditelná rychlá sukcese smrku na luční enklávě Staré boudy. Z období 1958 – 1984 se podařilo získat data jen pro střední část území, ale i z těchto dat je dobře viditelný výrazně zpomalený proces zalesňování (do 5 m2/rok), v některých místech až jeho stagnace. Rychlejší zapojování porostů smrku lze pozorovat pouze pod Pramennou boudou, kde se posouvá horní hranice lesa do 1 300 m n. m. Toto se děje i nad Gottsteinovou boudou.

V období mezi roky 1984 – 1998 dochází k výrazným procesům odlesnění ve sledovaném území. To je zapříčiněno těžbou následující imisní narušení porostů smrku. Výjimku tvoří pouze oblast v jihozápadní části území, kde na předtím vzniklé pasece (vzniklé někdy před rokem 1984) probíhá umělá obnova s vysokou rychlostí zapojování porostů (10 – 20 m2/rok). I v ekotonu horní hranice lesa nad Gottsteinovou boudou a v okolí Pramenné boudy (cca 1 300 m n. m.) došlo k výraznému úbytku počtu stromů. Pouze v oblasti klečového stupně lze pozorovat stagnaci nebo postupné zahušťování zápoje smrku.

Na změnové mapě pro období 1998 – 2012 lze pozorovat rychlé zapojování lesa na dříve vzniklých pasekách v dolní západní části území, a to rychlostí nad 20 m2/rok. Dochází již téměř k úplnému zalesnění luční enklávy pod Starou boudou. V oblasti ekotonu horní hranice lesa, v okolí 1 300 m n. m., dosahuje rychlost zapojování porostů smrku hodnot mezi 5 – 20 m2/rok.

Z dendrochronologického výzkumu vyplývá velice výrazný vrchol sukcese v období 1901 – 1920, který dobře odpovídá ukončení budního hospodaření na Gottsteinově boudě na přelomu století. Vývoj stáří porostů je v okolí Gottsteinovy boudy ve všech směrech velmi podobný. Dále od boudy (100 metrů a více) se nacházejí porosty s obdobím uchycení ke konci 19. století a blíže k boudě postupně na počátku 20. století. V blízkém okolí boudy (do 100 metrů) se pak nachází porosty uchycené převážně v období 1931 – 1950. Výjimku tvoří transekt přibližně severozápadním směrem dolů od boudy, na jehož 140. metru se nachází nejstarší měřený strom výzkumu uchycený kolem roku 1769, za kterým začíná oblast, která byla v období 1984 – 1998 zcela odlesněna.

Obrázek 4

Použitá literatura a zdroje

• FIEDLER, G. (2007): Krkonoše na mapách. Krkonoše: Příroda, historie, život. S 39-46. Zlín: Baset.
• VALENTA, A. (2016): Grauparova mapa velkostatku Jilemnice. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku.