Vývoj zalesnění v souvislosti s budním hospodářstvím - Oblast Vosecké boudy

Michal Dobíhal, Václav Treml

Oblast Vosecké boudy | Oblast Martinovy a Pudlovy boudy | Oblast bud na Čertově stráni

Cíle

Cílem bylo zachytit vývoj plošné pokryvnosti smrkových porostů v okolí horských bud na základě starých map a leteckých snímků, a to od druhé poloviny 18. století.

Data a metody

Míra zalesnění byla zachycena na základě Grauparovy mapy (1765) (Valenta 2016), Mapy stabilního katastru (1841-1842) (Fiedler 2007), Mapy dřevin velkostatku jilemnického (1879), Mapy přehledu porostů k vycházce České lesnické jednoty na velkostatky Vrchlabí a Maršov v roce 1906. Další časové řezy již byly reprezentovány leteckými snímky (horizonty 1936, 1950, 1964, 1984, 1998, 2012). Mapy byly před analýzou georeferencovány, letecké snímky ortorektifikovány. Klasifikace snímků byla provedena po jejich segmentaci a vytvoření trénovacích množin metodou náhodných regresních stromů. V okolí bud byla dále interpolována data o věku nejstarších stromů získaná dendrochronologicky, což poskytuje informaci o maximálním stáří porostů a dynamice jejich zapojování. Analýzy byly provedeny ve třech dílčích územích (Obrázek 1), vždy soustředěných kolem horských bud s významným budním hospodářstvím v minulosti.

Obrázek 1

Výsledky

Oblast Vosecké boudy (Obrázek 2)

Mezi rokem 1765 a polovinou 19. století došlo k přibližně 12 % úbytku lesních ploch, což bylo pravděpodobně zapříčiněno založením Vosecké boudy a rozvojem budního hospodářství. V roce 1879 lze pozorovat již opětný posun hranice lesa do vyšší polohy, na mapě jsou vymezeny i oblasti řidin nad horní hranicí lesa, jejichž hranice ovšem směrem k boudě klesá a dobře tak ilustruje rozsah vlivu hospodaření Vosecké boudy v té době. Nárůst zalesnění je přibližně o 16 % a pravděpodobnou příčinou je již úpadek budního hospodaření na této boudě v 2. polovině 19. století. V období 1936 – 1950 dochází téměř na celém území k nárůstu lesních ploch a to poměrně velkou rychlostí často v rozmezí 5 – 20 m2/rok. Tento proces lze pozorovat jak pod horní hranicí lesa, tak v klečovém stupni a velmi dobře odpovídá ukončení budního hospodářství na Vosecké boudě kolem roku 1920. Mezi lety 1964 a 1984 jsou trendy nevýrazné. Následně mezi lety 1984 a 1998 lze pozorovat rozpad smrkových porostů pod horní hranicí lesa v důsledku imisního poškození. Nad horní hranicí lesa ovšem probíhá poměrně rychlý proces zapojování porostů smrku.

Dendrochronologický výzkum dokládá výskyt velmi starých porostů smrku v západní až jihozápadní části okolí Vosecké boudy s obdobím uchycení stromů mezi lety 1850 – 1890. Jedná se o oblast, která je na mapách z poloviny 19. století ještě nezalesněna, ale na mapě z roku 1879 je již les zakreslen. Nejmladší porost se nachází v severním a severovýchodním směru od boudy, kde se výrazně projevuje vyšší nadmořská výška - jedná se o oblast horní hranice lesa až oblast klečového stupně. Nad boudou lze z dat pozorovat porost uměle vysazený v dekádě 1961 – 1970, který se projevil na změnových mapách rychlým procesem zalesnění v období 1984 – 1998. Výrazný a rychlý vrchol v uchycení stromů byl detekován v dekádě 1911 – 1920, o druhém mírnějším vrcholu v delším období lze mluvit v období 1951 – 1980. První vrchol poměrně dobře odpovídá době, kdy zde bylo budní hospodářství ukončeno, a druhý vrchol se objevuje přibližně 40 let po prvním a je představován další generací smrku.

Obrázek 2

Použitá literatura a zdroje

• FIEDLER, G. (2007): Krkonoše na mapách. Krkonoše: Příroda, historie, život. S 39-46. Zlín: Baset.
• VALENTA, A. (2016): Grauparova mapa velkostatku Jilemnice. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku.