Vývoj zalesnění v souvislosti s budním hospodářstvím - Oblast Martinovy a Pudlovy boudy

Michal Dobíhal, Václav Treml

Oblast Vosecké boudy | Oblast Martinovy a Pudlovy boudy | Oblast bud na Čertově stráni

Cíle

Cílem bylo zachytit vývoj plošné pokryvnosti smrkových porostů v okolí horských bud na základě starých map a leteckých snímků, a to od druhé poloviny 18. století.

Data a metody

Míra zalesnění byla zachycena na základě Grauparovy mapy (1765) (Valenta 2016), Mapy stabilního katastru (1841-1842) (Fiedler 2007), Mapy dřevin velkostatku jilemnického (1879), Mapy přehledu porostů k vycházce České lesnické jednoty na velkostatky Vrchlabí a Maršov v roce 1906. Další časové řezy již byly reprezentovány leteckými snímky (horizonty 1936, 1950, 1964, 1984, 1998, 2012). Mapy byly před analýzou georeferencovány, letecké snímky ortorektifikovány. Klasifikace snímků byla provedena po jejich segmentaci a vytvoření trénovacích množin metodou náhodných regresních stromů. V okolí bud byla dále interpolována data o věku nejstarších stromů získaná dendrochronologicky, což poskytuje informaci o maximálním stáří porostů a dynamice jejich zapojování. Analýzy byly provedeny ve třech dílčích územích (Obrázek 1), vždy soustředěných kolem horských bud s významným budním hospodářstvím v minulosti.

Obrázek 1 

Výsledky

Oblast Martinovy a Pudlovy boudy (Obrázek 3)

Pudlova ani Martinova bouda v době vzniku Grauparovy mapy (1765) ještě neexistovaly. Dle map z poloviny 19. století došlo po vzniku Pudlovy boudy a skupiny Martinových bud vlivem umělého odlesnění a pastvy k výraznému snížení hranice lesa z ca 1290 m n. m. asi do 1 200 m n. m. Ve východní části území zůstává stále odlesněná oblast po vykácení lesa v 18. století. Na mapě z roku 1879 je již tato oblast zalesněna, podle stáří porostu na mapě, zde došlo k umělému zalesnění někdy mezi lety 1840 – 1850. V částech území mimo dosah bud došlo k významnému posunu hranice lesa do vyšší nadmořské výšky (1 275 m n. m.). Autor mapy pod Pudlovou a Martinovou boudou zakreslil poměrně rozsáhlé oblasti rozvolněných porostů smrku.

Na změnové mapě zalesnění v období 1936 – 1950 lze pozorovat téměř výhradně proces expanze porostů smrku. Ten zejména ve střední části území a západně od Pudlovy boudy dosahuje poměrně vysoké rychlosti okolo 10 – 20 m2/rok. Oblast se stejným vývojem lze najít ještě pod Martinovou boudou. V bezprostředním okolí obou bud se zatím proces zalesnění příliš neprojevuje.

V období 1950 – 1958 dochází k velmi rychlému a výraznému procesu zahušťování stromových porostů severovýchodně od Martinovy boudy, pod bývalou Wanzerlovou boudou a mezi Pudlovou a Martinovou boudou a západně od Pudlovy boudy přibližně nad 1 250 m n. m. V okolí Martinovy boudy je tento proces výraznější než v období 1936 – 1950. Vzhledem k tomu, že zde byla pastva dobytka ukončena až ke konci 20. let 20. století, odpovídá toto zpoždění nejrychlejší fáze sukcese tomuto časovému rozdílu oproti okolí Pudlovy boudy, kde se vyšší rychlost sukcese projevovala už v období 1936 – 1950.

V období 1958 – 1984 vývoj zalesnění stagnoval, pouze v okolí bud dochází k velmi pomalému zalesňování rychlostí okolo 0 – 5 m2/rok. V jižní a jihovýchodní oblasti území jsou viditelné oblasti poměrně rychlého odlesnění (1 100 – 1 150 m n. m. a 1 175 – 1 200 m n. m.). To je způsobeno kalamitní těžbou, která zde probíhala kolem roku 1980. Vliv imisní kalamity je pak zcela patrný v období 1984 – 1998, kdy došlo k téměř k úplnému odlesnění celé oblasti zhruba pod vrstevnicí 1 250 m n. m.

V období 1998 – 2012 dochází ve spodní části území převážně k umělému zalesňování předtím vzniklých pasek. Mezi Pudlovou a Martinovou boudou v okolí 1 250 m n. m. došlo k vytěžení lesa do výšky asi 1 280 m n. m. Interpretace vývoje v oblasti přibližně nad 1 300 m n. m. je silně ovlivněn rozdílnou kvalitou klasifikace panchromatického snímku z roku 1998 a multispektrálního snímku z roku 2012. Prokazatelná je pokračující sukcese lesa v okolí bud, nyní už přímo v místech bývalé Pudlovy a Staré Martinovy boudy. V okolí Martinovy boudy je proces sukcese o něco pomalejší.

Z dendrochronologického výzkumu v okolí Pudlovy boudy je dobře patrná oblast starého porostu v jihovýchodní části zkoumané oblasti. Jedná se o porost uchycený v průběhu 19. století, který se nachází na západně orientovaném svahu údolí Pudlavy. Tento svah údolí již nebyl hospodařením na Pudlově boudě ovlivněn. Největšího rozsahu hospodaření dosahovalo na svahu pod boudou, kde se louka udržovaná pastvou a travařením nacházela až do vzdálenosti 400 metrů od boudy v nadmořské výšce kolem 1 200 m n. m. Dva hlavní vrcholy sukcese v okolí Pudlovy boudy se objevily v období 1901 – 1930 a v období 1971 – 1980 a jsou dobře patrné jak na mapě dendrochronologického výzkumu, tak i s přibližně 20 letým zpožděním na změnových mapách v období 1936 – 1950 a 1984 – 1998.

Z dendrochronologického výzkumu v okolí Martinovy boudy vyplývá, že nejstarší porosty se nacházejí v jihovýchodním a jižním směru od boudy. Jedná se o porost uchycený zejména na přelomu století mezi lety 1891 – 1910. V jihovýchodním směru souvisí vznik tohoto porostu pravděpodobně s ukončením hospodaření na Wanzerlově boudě na přelomu století, v jižním směru se jedná přirozenou obnovu lesa v ekotonu horní hranice lesa a postupný posun hranice lesa vzhůru. Ten je znatelný především při porovnání mapy z roku 1879 (zakreslený rozvolněný porost pod boudami) a leteckých snímků z let 1936 a 1950 a je dobře vidět na změnové mapě z období 1936 – 1950.

Obrázek 3

Použitá literatura a zdroje

• FIEDLER, G. (2007): Krkonoše na mapách. Krkonoše: Příroda, historie, život. S 39-46. Zlín: Baset.
• VALENTA, A. (2016): Grauparova mapa velkostatku Jilemnice. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku.