Krkonoše: Kulturní památky a památková území

krkonose2

Kulturní památky a památková území

Jakub Jelen 

Kulturní památky představují komplex dědictví, reprezentují takové hodnoty a významy vztahující se k minulosti, které mají být chráněny a zachovány i pro budoucí generace. Památková péče se zaměřuje na výzkum památek, jejich identifikaci, ochranu, dokumentaci či správu (Kuča 2018; Harvey 2001; Smith 2006). V mezinárodní rovině se ochraně památek věnuje organizace UNESCO, v Česku pak Národní památkový ústav (NPÚ), který je odbornou organizací státní památkové péče zřizovanou Ministerstvem kultury ČR.

Cíle

Hlavním cílem je poznání památek a památkových území evidovaných v Památkovém katalogu NPÚ, které mají souvislost se sledovanou přeměnou krajiny v jádrových (případně v širších zájmových) územích.

Data a metody

Seznam kulturních památek byl vytvořen na základě podrobné rešerše zdrojů Národního památkového ústavu. Tato instituce vytváří a spravuje tzv. Památkový katalog, který je dostupný na webových stránkách https://www.pamatkovykatalog.cz. Jedná se o relativně nový systém evidence památek obsahující komplexní údaje o jednotlivých objektech, kterých se dotýká zájem památkové péče. Katalog obsahuje základní popisné informace o památkách včetně fotografií a odkazů na umístění památek v katastrální mapě.

Za kulturní památky vyhlašuje Ministerstvo kultury České republiky podle zákona České národní rady o památkové péči č. 20/1987 Sb., nemovitou nebo movitou věc (popřípadě jejich soubor), který je významným dokladem historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti. Jako památky jsou, pro jejich historické, umělecké, vědecké a technické hodnoty, vnímány projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti. Památky mohou také mít přímý vztah k významným osobnostem nebo historickým událostem.

Pro potřeby analýzy zájmových území byly z Památkového katalogu účelově selektovány pouze ty památky, které se přímo vztahují k charakterizované přeměně krajiny, tj. odkazují či připomínají specifický historický vývoj společnosti či hodnoty a významy odkazující na specifickou lidskou činnost v dané krajině. V Památkovém katalogu je každá památka textově popsána a zároveň je v něm uveden „popis památkové hodnoty“ určitého objektu. V mapě zobrazené památky byly selektovány na základě údajů obsažených v tomto popisu.

Výběr památek byl prováděn především z toho důvodu, aby došlo k co nejlepšímu vystižení charakteru zkoumané krajiny, jelikož Památkový katalog obsahuje velké množství záznamů, které reprezentují různá historická období či památkové hodnoty. V některých jádrových územích se však památky dokumentující sledovanou změnu krajiny nevyskytovaly, a proto bylo hledání rozšířeno na všechna katastrální území v zájmové oblasti. 

U každé památky je evidováno:

  • katalogové číslo,
  • název památky,
  • katastrální území, ve kterém se památka nachází,
  • kategorie památky (drobný objekt, objekt, areál, území),
  • datum získání statutu památky a památkové ochrany,
  • datum ztráty památkové ochrany,
  • typ památkové ochrany (kulturní památka, národní kulturní památka, dědictví),
  • anotace (stručný popis),
  • lokalizace (GPS souřadnice),
  • zdroj dat.

PU Krkonose 2018 02 final zmenseno

Výsledky

V zájmovém území Krkonoše je sledována krajina horského zemědělství a její proměny v lesní či rekreační krajinu. Z celkem osmi zobrazených objektů nacházejících se v jádrovém území jich památkovou ochranu (kulturní památky) získalo šest. Zbylé dva objekty (venkovský dům v Rokytnu v Krkonoších a turistická chata – horská bouda Dvoračky v katastru Horní Rokytnice nad Jizerou) jsou sice zařazeny v Památkovém katalogu spravovaném NPÚ, památkové řízení však v jejich případě bylo neúspěšné a stavby nebyly oficiálně prohlášeny kulturními památkami.

Státem chráněné kulturní památky v jádrovém území mají charakter jednotlivých staveb, domů nebo se jedná o církevní památky (kaple). Domy reprezentují především příklady místní formy krkonošského osídlení spjatého se zemědělskou výrobou, kdy se jedná o roubené chalupy s povětšinou dobře dochovanými interiéry a u některých je možné nalézt i dochované hospodářské části. Většina dochovaných zemědělských objektů pochází z 18. nebo 19. století a kulturními památkami se staly v 50. a 60. letech 20. století, naopak církevní památky jsou obvykle starší, pocházejí z 16. až 18. století, ale památkovou ochranu získaly až po roce 1990.

Použitá literatura a zdroje

  • HARVEY, D.C. (2001) Heritage pasts and heritage presents: Temporality, meaning and the scope of heritage studies. International Journal of Heritage Studies, 7(4): 319–338.
  • KUČA, K. a kol. (2018): Průvodce po památkách ve správě Národního památkového ústavu. Národní památkový ústav, Praha.
  • Národní památkový ústav (2006): Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví. Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. Národní památkový ústav – ústřední pracoviště, Praha.
  • Národní památkový ústav (2015): Památkový katalog. Dostupné z: https://pamatkovykatalog.cz
  • SMITH, L. (2006): The Uses of Heritage. Routledge, London–New York.
  • Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. In: Sbírka zákonů České republiky. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz (online 5. 11. 2018).