Současný krajinný ráz krajiny Vírské přehrady na Svratce - převzato

Charakteristika krajinného rázu | Vírská přehrada na Svratce

Současný krajinný ráz | Význam charakteristik krajinného rázu | Fotogalerie

Zdeněk Lipský

Hluboké, klikaté a zalesněné údolí Svratky a Vírská přehrada s téměř 10 km dlouhým přehradním jezerem představují jedinečný fenomén a určující prvek krajinného rázu celého území. S výjimkou umělé vodní nádrže, která ale již více méně splynula s okolním přírodním prostředím a vytvořila přírodě blízký prvek, je zásadní a jedinečný krajinný ráz území utvářen především dominantními přírodními prvky – geomorfologií a vegetačním krytem. Konkrétně jsou to příkré a zalesněné údolní svahy, které se zvedají od vodní hladiny údolní nádrže. Jejich součástí jsou i vypreparované skalní útvary, které často vizuálně vystupují přímo z vody nebo z lesního porostu, jindy jsou skryté v lesích a netvoří vizuální dominanty.

Ve vyšších partiích se strmé údolní svahy a srázy zmírňují a teprve tady začíná zemědělská půda, která je v současnosti převážně zatravněná. Krajinná struktura je pestrá, protože vlivem členitého reliéfu jsou plochy zemědělské půdy přerušované četnými údolními zářezy, lesíky a především liniovými strukturami rozptýlené zeleně na mezích, které jsou pozůstatkem dřívějších zemědělských teras ve svažitém terénu. V detailu dotvářejí krajinný ráz četné drobné struktury kamenic - hromad a řad kamení vysbíraného v minulých staletích z chudých svažitých políček, dnes zarostlé keři lísek, břízami a jinou zelení.

Lesy jsou převážně jehličnaté s nejvyšším zastoupením smrku, na skalách a příkrých suchých stráních roste hojně také borovice. Zvyšuje se podíl listnatých dřevin, mezi nimiž je nerozšířenější buk lesní, který tvoří rozsáhlé porosty zejména v masivu Karasínského kopce (významné biocentrum), jinde se vyskytuje v příměsi a uplatňuje se v přirozené obnově. Na skalách a příkrých suťových svazích roste dále hojně habr, bříza, javor klen, vyskytuje se i javor mléč, jilm, dub a osika. Chudobínská borovice, vyhlášená jako Evropský strom roku 2020, má vizuální i symbolický význam jako součást krajinného rázu Vírské přehrady.

Artefakty, antropogenní prvky jsou s výjimkou mohutné 400 m dlouhé a 70 m vysoké betonové přehradní hráze méně významné. Reprezentují je malé vesnice položené většinou s výjimkou Korouhvice vysoko nad zaříznutým údolím Svratky (Chlum, Hluboké, Veselí, Polom, Karasín, Vítochov), řídká síť vedlejších, málo frekventovaných silničních komunikací, lesní a polní cesty.

Jinak je tomu pod přehradní hrází, kde pokračuje hluboké zaříznuté údolí Svratky. Kromě přírodních prvků, které představuje samotná řeka, příkré zalesněné údolní svahy, je krajinný ráz údolí pod přehradou v mnohem větší míře utvářen také člověkem. Širší údolí řeky ve Víru je intenzivně využité především k sídelní zástavbě – údolí je zde zastavěné v délce cca 2 km a sídelní zástavba vybíhá i do bočních údolí podél toků Bystřičky a Rovečínského potoka. Kromě obytné zástavby jsou tu vybudovaná i sportoviště a rekreační zařízení, pod přehradou na místě bývalého Horního Hamerského Mlýna stojí tovární objekty textilní továrny (dnes mimo provoz).

Nad obytnou zástavbou, která je soustředěna dole v údolí, se na svazích až po okraj lesních porostů vyskytuje chatová zástavba indviduálních rekreačních objektů. Údolím řeky Svratky i zaříznutými bočními údolími jejích přítoků Bystřičky a Rovečínského potoka vedou silniční komunikace. Přímo ve Víru a v jeho bezprostředním okolí vystupují nad řekou skalní útvary (dominantní téměř 100 m vysoká skála Klubačice a na ni navazující skalní defilé Vírské skalky, skály Vířina, Horymírka, Hraběcí stolek, Rossiho vyhlídka, ferraty Jezerní stěna a Ledová stěna), mnohé z nich opatřené upravenou vyhlídkou, které zvyšují atraktivitu a jedinečnost údolí Svratky ve Víru. Pod Vírem, kde se údolí řeky opět zužuje, je postavena menší vyrovnávací vodní nádrž Vír II, kterou zde nazývají Dolní přehrada. Nad ní se na strmém kopci zvedá zřícenin středověkého hradu Pyšolec, v blízkosti Víru jsou dále zříceniny středověkých hradů Zubštejn a Aueršperk.

V širším zájmovém území nad Vírem a nad Vírskou přehradou utváří charakteristický krajinný ráz členitý reliéf Hornosvratecké vrchoviny, která je výškově nejčlenitější částí Českomoravské vrchoviny a s výškovými rozdíly 250 – 400 m má místy až horský charakter. Dominatními krajinnými útvary jsou zde mohutné masívy Horního lesa s rozhlednou (774 m – nejvyšší bod přírodního parku Svratecká hornatina), Povrchnice zvané též Kača (Bajerův kopec 672 m), Karasínského kopce (Přední skála 716 m), Zubštejna (688 m), Dubovice (640 m), nad přehradou se pak zvedají kopce Ostražka (680 m), Na jedli (728 m) s partyzánským památníkem, Hromobitek (712 m) a Kočího kopec (756 m) s vysílačem.

Zvlněná krajina je tady mozaikou lesních a zemědělských ploch a malých vesnic. Zemědělská půda je většinou již zatravněná, pole jsou převážně na rozvodních plošinách v nejvyšších polohách, zatímco příkré svahy do údolí Svratky a jejích přítoků jsou zalesněné.