Jádrové území		Širší území

Přeměněná krajina intenzivního zemědělství: Broumovsko (Martínkovice, Otovice)

Broumovsko představuje svérázný specifický typ české kulturní krajiny s unikátní církevní a lidovou architekturou. Staleté osídlení a hospodaření dalo vzniknout ekologicky a esteticky cenné oblasti, jedinečné v rámci celé naší země. Mozaika lesů a zemědělských pozemků, doplněná menšími sídly a liniemi stromořadí, remízky a drobnými stavbami, je protkaná sítí potoků. Převážně odlesněná Broumovská kotlina je na okrajích ohraničená zalesněnými horskými hřbety s pískovcovými skalními útvary. Kulturní krajina Broumovska vznikla ve 13. století, v období vrcholné středověké kolonizace, která zde vycházela od broumovského kláštera.

Kolonizace Broumovska byla benediktiny velkoryse promyšleným plánem, který měl za cíl posílit jejich hospodářskou základnu a tím i prestiž. Ze stejných důvodů podpořil tento plán darováním svého území i panovník. Proces kolonizace do té doby neosídleného pohraničí byl kolem poloviny 13. století součástí radikální proměny vrcholně středověké společnosti v rámci českého přemyslovského státu. Výslednou tvář jednotlivým obcím dali  německy mluvící kolonisté pocházející jednak ze sousedního Slezska, kde byl podobný způsob kolonizace již úspěšně realizován, ale také z Durynska a Flander. Benediktinský klášter v Broumově představuje i dnes jedinečný kulturně historický fenomén Broumovska.

Křídový pískovec, těžený především v Božanovském lomu, se stal významným stavebním materiálem pro celou oblast a nalezl zcela dominantní uplatnění při zhotovování zdobných architektonických prvků a umělecké i lidové plastiky, zastoupené na Broumovsku v míře jinde neobvyklé. Osídlení je koncentrované v Broumovské kotlině podél řeky Stěnavy a jejích bočních přítoků v typicky táhlých lánových vsích s unikátními dvorcovými statky.  Zemědělsky je pak využita většina vnitřní plochy kotliny. Tento charakter osídlení a hospodářského využití získalo Broumovsko v období kolonizace a zachovává si jej bez výraznějších změn dodnes. Většina osídlení a zemědělsky využitých ploch se nachází v nadmořské výšce mezi 350 - 500 m.

Po stránce přírodních podmínek, ale i kulturně má Broumovsko mnoho společného se sousedním Kladskem, které bylo v minulosti součástí českého království, ale od ztráty Slezska v polovině se nachází na území jiného státu – nejprve Pruska, poté Německa po roce 1945 Polska. Na území Broumovska, na rozdíl od sousedního Slezska, proběhla do počátku 18. století úplná rekatolizace, která našla své zhmotnění v razantním uplatnění barokního slohu. Na broumovském klášterním panství vznikla v té době tzv. skupina broumovských barokních kostelů. Baroko spolu s navazujícím empírem a klasicizmem takřka dokonale převrstvily předchozí stavební styly.

Původně slezskou oblastí inspirovaná kultura si pak na Broumovsku v mnohém vytvořila svébytné vzorce, které se po stavební stránce nejvýrazněji projevily v průběhu 19. století vznikem jedinečné formy klasicistního statku takzvaného „broumovského typu“, jež našla jednotné uplatnění v celé oblasti broumovského výběžku. Kulturní ovlivnění z druhé strany, z národnostně českého vnitrozemí, bylo daleko méně výrazné.

Dalším obdobím, které výrazně, ale poněkud rozporuplně ovlivnilo tvář Broumovska, bylo období druhé poloviny 19. a počátku 20. století. Razantním, někdy až neukázněně živelným vpádem průmyslu a s ním pojící se výstavby, stavebními styly historismu, eklekticizmu a méně významně secese (modernistické směry pak nenašly uplatnění prakticky vůbec) byla v mnohém narušena uměřenost, harmonie, jednota a slohová čistota pěstovaná v předchozích slohových obdobích. Zanechalo však i výrazně pozitivní otisk v řadě pozoruhodných staveb.

Po 2. světové válce nastal ve vývoji Broumovska obrovský zlom, který byl zapříčiněn odsunem Němců, zrušením samotného Broumovského okresu, kolektivizací zemědělství a mnoha dalšími změnami. Došlo k výměně obyvatelstva a celkově k výraznému poklesu počtu obyvatel, protože české a zčásti slovenské etnikum nestačilo početně vyrovnat odsunuté německé obyvatelstvo, které zde do roku 1945 výrazně převládalo. Malý zájem nově příchozích lidí bez vazeb k místu podpořený celorepublikovým špatným vývojem v oblasti péče o krajinu měl na zdejší krajinu, tak jako jinde v pohraničních oblastech České republiky, velký negativní dopad.

Slučování obcí a znárodnění průmyslu představují nepříznivé historické mezníky s negativním dopadem na hospodářství, osídlení, kulturu, ale i na celkový ráz staré kulturní krajiny. Společné znaky tyto negativní dopady mají právě ve ztrátě lokální identity, tedy vykořenění historických kořenů spojených v prostoru konkrétního místa, čímž zaniká i historická paměť a bohužel tímto došlo i k úpadku sociálního sebevědomí. Na venkovské zemědělské krajině v extravilánu mimo sídla se pak negativně podepsala socialistická kolektivizace, která nahradila předchozí jemnou mozaiku malých pásovitých políček hrubozrnnou mozaikou tzv. „large scale collective openfilelds“. Během kolektivizace zanikla řada drobných sakrálních památek ve volné krajině, byly zaorány, nebo utopeny v rybnících.

Dopady politické a hospodářské centralizace, podhorské zemědělství, nízká vzdělanost, odchod mladších obyvatel, spoléhání na pomoc exogenními způsoby regionálního rozvoje se promítají i v současném obrazu typických neduhů českého venkova i v této oblasti. Po roce 1990 dochází také zde k částečnému útlumu a extenzifikaci zemědělské výroby, což se v krajině projevilo především zatravněním hlavně v okrajových částech Broumovské kotliny. Velké lány orné půdy zůstaly v nejnižších rovinatých polohách kotliny v okolí Broumova a podél řeky Stěnavy k Martínkovicím. Region se díky své odlehlosti a uzavřeností potýká s ekonomickými problémy, s vysokou nezaměstnaností a odlivem mladých a vzdělaných skupin obyvatelstva.

V současné době jsme svědky další změny krajinné funkce kulturní krajiny Broumovska. Snížil se význam zemědělské produkční funkce, již dříve došlo zánikem textilek ke snížení a útlumu produkční funkce průmyslové, naopak stále rostou funkce mimoprodukční – turistická, rekreační, přírodoochranná. To se projevuje i na vzhledu krajiny budováním cyklostezek, občerstvovacích a ubytovacích zařízení, informačních panelů na naučných stezkách.  Pohraniční poloha Broumovska zůstává, tvoří slabou i silnou stránku potenciálního dalšího rozvoje a využití území. Jedním z důležitých rozvojových programů je program obnovy historických cest.

Broumovská kotlina je již z minulosti protkána cestami, které umožňovaly spojení mezi jednotlivými vesnicemi, ale i přístupy do krajiny. Ty významnější sloužily jako obchodní nebo poutní cesty z Čech do Slezska a Kladska. Drobná sakrální architektura, která přežila kolektivizaci, je oživuje dodnes: kapličky, křížky a sochy světců a světic, kamenné mezníky vytvořené anonymními tvůrci. Obnova historických cest vychází tedy z jejich historického významu a paměti našich předků, jejich obnova v Broumovském výběžku je motivována snahou vyrovnat se s negativní minulostí a dosáhnout přínosu pro místní obyvatele či turisty v pohledu na upravené biokoridory a krajinotvorné prvky. Díky tomuto programu se obnovily například Křinická cesta, Vambeřická cesta a Rožmitálská cesta.

Pro kulturní vyspělost Broumova byly určující dvě skutečnosti: Jednak sedm století kontinuálního působení benediktinského řádu (jakkoliv bývá tento fakt často nekriticky přeceňován) a zejména úspěšný hospodářský vzestup města, jež bylo od prvních let své existence závislé na prosperitě textilní výroby orientované na vývoz – zpočátku soukenictví, následně pak bavlnářském průmyslu. V krajině narážíme na bohatou historii: Broumovský klášter, kostely a statky jsou v architektuře pojmem. Pro tuto krajinu je příznačná její pestrost a prolínání krás přírody a historie.

Oživení Broumovska má mnoho cest. Kraj je ale pozitivně ovlivněn cestovním ruchem a díky němu může dále prosperovat, především udržovat své přírodní i kulturní krajinné prvky. Na podporu aktivit cestovního ruchu byly zdokumentovány drobné sakrální prvky architektury sdružením Collegium pro arte antiqua Brno, byla provedena fotografická výstava „Proměna Broumovska“, došlo k oživení broumovských kostelů, po 50 letech ležení ladem byla rekonstruována a zpřístupněna klášterní zahrada Broumova.