Odraz historie a proměn místní krajiny v obecních znacích

Miroslav Šifta

Každý obecní znak je nejen vizitkou, ale i „kronikou“ obce. Prostřednictvím užitých grafických prvků vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé). Pokud je znak obce zpracován podle heraldických zásad a pokud jeho ikonografie nezkresluje nebo neposouvá realitu, je cenným pramenem řady lokálních i regionálních historickogeografických informací.

Cíle

Nalezení odkazů ke krajině a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmového území.

Data a metody

Obsahová analýza znaků obcí v zájmovém území

Pro analýzu formy a obsahu grafického symbolu byla jako analytická metoda zvolena obsahová analýza (Krippendorff 2004; Rose 2007; Dvořáková 2010). Obsahová analýza byla původně zaváděna v mnoha oborech pro analýzu textů (v lingvistice, sociologii, antropologii, politologii ad.). Její jednotlivé kroky však lze velmi dobře použít i v rámci analýzy obrazových materiálů (Rose 2007), jimiž jsou i zkoumané regionální grafické symboly (znaky obcí). Znaky všech obcí v zájmovém území (k. 1. 10. 2019) jsou znázorněny v mapě (obr. 1). Ne všechny obce ale mají znak. Obecní znak mají tradičně města a městyse (dáno historickým právem měst vlastnit znak). Ostatní obce mohly začít „tvořit“ své komunální symboly až po roce 1990 (Šifta 2016). Mít komunální symbol povinností obcí není. Území obcí, které znak nemají, zůstávají v mapách na obr. 1 i 2 prázdná.

Při aplikaci obsahové analýzy je v prvním kroku zvolen typ zkoumaných materiálů, poté následuje jejich sběr. Na příkladu obsahové analýzy znaků obcí v Česku je zdrojem podkladů Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz). Ve druhém kroku je soubor znaků podroben analýze („čtení“, rozklíčování obsahu znaků) s výsledkem identifikace jednotlivých symbolů ve znaku (znak může obsahovat, a většinou obsahuje, více symbolů) a interpretace jejich významu. Ve třetím kroku je pak soubor identifikovaných symbolů rozřazen do předem stanovených kategorií (Buben 2003; Palát 2012). Pro nalezení odkazů k historii krajiny a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmových území byly do analýzy následně zařazeny pouze symboly, které se vývoje krajiny dotýkají.

Do analýzy jsou tak vybrány symboly v kategoriích: zemědělství, vodní toky a plochy, poloha obce (např. symbol polohy obce na návrší, v údolí apod.), krajinné a přírodní prvky (výskyt skalního útvaru, památného stromu apod.), lesnatost, symboly hospodářského charakteru. Do kategorie ostatní jsou zařazeny všechny ostatní kategorie symbolů znázorněných ve znacích obcí (historické, církevní, kulturní, administrativní). V dalším kroku jsou výsledky kvantifikovány (pomocí jednoduché popisné statistiky jsou analyzovány četnosti použití symbolů a porovnány rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi). Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území je znázorněno formou kartodiagramu (obr. 2). Následně jsou identifikovány prostorové vzorce ve využívání stejných či podobných symbolů ve znacích obcí v zájmovém území. Symboly využívané na více místech (ve více obecních znacích) tak často vypovídají o historii, vývoji a změnách krajiny v širším regionu.

Obr. 1: Znaky obcí v zájmovém území Český kras

Obr. 2: Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území Český kras

Výsledky

Zájmové území Český kras bylo do analýzy projektu Zaniklé krajiny vybráno s cílem zdokumentovat přeměnu zemědělské krajiny, která byla v regionu historicky využívána především k pastevectví. Odkaz k pastevectví (stejně jako další symboly zemědělského rázu krajiny v obr. 2 znázorněno žlutou barvou) se objevuje ve znaku Zadní Třebaně (zelená tinktura/barva). Tradice chovu ovcí je symbolizována ve znaku Vysokého Újezdu figurou ovce. Zelená tinktura ve znaku Vysokého Újezdu je navíc dalším symbolem zemědělské tradice oblasti, ale odkazuje zároveň i k lesnatosti okolní krajiny. Zelená tinktura je symbolem zemědělství i ve znacích obce Suchomasty, Mořinka a Třebotov (v obou posledních případech je zelená také symbolem zároveň i pro lesy), dále se zelená tinktura společně s figurami klasů jako symbol pro zemědělský ráz krajiny objevují ve znacích obcí Železná a Nenačovice. Klasy jsou zobrazeny také ve znacích obcí Bubovice, Chyňava a Vonoklasy (kde jsou zároveň takzvaným mluvícím znamením). K původnímu zemědělskému rázu obce Vižina odkazují stříbrné srpy v jejím znaku. Višňový květ ve znaku Málkova symbolizuje ovocnářskou tradici.

Kromě výše uvedených příkladů, kdy je symbolikou zelené tinktury kromě zemědělského rázu obcí i lesnatost v jejich okolí, jsou lesy v zájmovém území zobrazeny (v kartodiagramu zelená kategorie) ve znacích obcí Vižina a Chyňava „smrkovým řezem“ (kde se spolu s královskou korunou jedná o symbol královských lesů), ve znaku obce Mořinka (spolu s výše zmíněnou zelenou tinkturou) stříbrnou krokví a ve znaku Roblína symbolem smrku. Zelená tinktura výhradně jen jako symbol lesnatosti se objevuje ve znacích obcí Karlín, Mezouň (křivoklátské lesy), Srbsko, Tachlovice a Trubská, kde je navíc figura dubu – ta ale odkazuje k vrchu Dubová v katastru obce jako krajinnému prvku (v kartodiagramu fialově). Dubová snítka ve znaku Nižboru symbolizuje Křivoklátskou vrchovinu (i s jejími lesy). Zelená a bílá (v heraldice stříbrná) tinktura ve znaku Málkova znázorňují lesy i skalní masivy v lokalitě. Sekyry ve znaku Železné odkazují k tradičnímu dřevorubectví (symboly hospodářské tradice jsou v obr. 2 červeně). K lovecké tradici v místních lesích odkazuje znak Měňan figurou paroží.

Mezi tradiční hospodářské činnosti v regionu patří těžba železné rudy. Ta je znázorněna ve znacích obcí Chrustenice (hornická kladívka), Otročiněves (také symbol kladívek), Nučice (kladívka, ale i černá tinktura a kahan), Chyňava (kladívko a kovářské kleště). Červený džbán ve znaku Mezouně symbolizuje těžbu keramického jílu v obci. Pec ve znaku obce Suchomasty je odkazem k pálení vápna. Ve znaku Suchomast je také ojedinělý symbol slunečních hodin, které znázorňují místní historickou tradici jejich zhotovování (rodina Engelbrechtů). Rozštěpovací klíny ve znaku obce Lety a lamačské špičáky ve znaku Tmaně jsou symbolem pro těžbu vápence, případně i břidlice (ve znaku obce Tmaň je to společně symbol také pro přírodní památku Kotýz). Zajímavé jsou odkazy k tradici ptáčnictví, která je v regionu často živá dosud. Ptáčnictví je znázorněno figurami kuřat ve znaku obce Tachlovice, ve znaku obce Ptice jsou vlaštovky zároveň i mluvícím znamením. Ve znaku obce Chýnice mlýnské kolo symbolizuje místní historický mlýn. Stříbrné ryby ve znaku Zadní Třebaně i modrá tinktura ve znaku Hlásné Třebaně odkazují k tradičnímu rybolovu na Berounce.

Berounka a další vodní toky jsou také častým symbolem (v kartodiagramu modře) vyskytujícím se ve znacích obcí zájmového území Český kras. Berounka je znázorněna ve znacích obcí Nižbor a Zadní Třebaň vlnitými břevny, ve znaku obce Lety vlnitou patou, ve znaku obce Řevnice vlnitým děleným štítem, ve znaku Srbska vlnitým břevnem, ve znaku Hlásné Třebaně modrou tinkturou. Modrá tinktura ve znaku obce Chýnice odkazuje k Radotínskému potoku, ve znaku Měňan je to symbol Stříbrného potoka a blízkosti Berounky. Stříbrný potok je stříbrným břevnem symbolizován také ve znaku Vysokého Újezdu. Dále je v několika případech znázorněna řeka Loděnice (modrá tinktura ve znaku stejnojmenné obce, vlnité břevno ve znaku obce Nenačovice). Vlnité dělení znaku Roblína znázorňuje vodní plochy v obci, jako je místní rybník a další místní potoky. Modré břevno ve znaku obce Karlík je odkazem ke Karlickému potoku a blízkosti Berounky. Ve znaku Libomyšle jsou zvlněná břevna symbolem pro říčky Litavka a Chumava.

Ve znacích obcí v zájmovém území Český kras se objevují také symboly znázorňující krajinu v okolí místních vodních toků. Typickou faunu a flóru jako krajinný prvek (v kartodiagramu fialově) symbolizuje znak Hýskova (figura ledňáčka a vrby). Zelená tinktura a květ kakostu ve znaku Hlásné Třebaně jsou odkazem přímo k CHKO Český kras. Ve znaku obce Tachlovice je stříbrná Vrba symbolem pro památný strom v obci – Tachlovickou vrbu. Lipové listy ve znaku Vysokého Újezdu odkazují k památným lípám. Ve znaku Srbska zlaté květy odkazují k místní typické rostlině – hlaváčku jarnímu.

Z dalších krajinných prvků a dominant nechybí odkaz k hradu Karlštejn (český lev s korunou symbolizuje, že byl Karlštejn královským hradem). Ve znaku Svatého Jana pod Skalou je Svatojánská skála znázorněna dvojvrším s figurou kříže. Zlatý kůň ve znaku Koněprus je symbolem pro místní přírodní památku Zlatý kůň a bílá kobyla pro přírodní rezervaci Kobyla (zároveň jsou obě koňské figury mluvícím znamením souvisejícím s názvem obce). V Třebotově je zobrazen vrch Kulivá hora. Ve znaku Málkova je vydutým štítem odkázáno k vrchu Lejškov a figura trilobita symbolizuje místní naleziště zkamenělin. K poloze obce obecně (v obr. 2 oranžově) odkazuje trojvrší ve znaku Zadní Třebaně a zelené návrší ve znaku Vráže. Zajímavým symbolem pro polohu obce je zlatá poštovská trubka ve znaku Rudné, která symbolizuje postavení obce na jedné z nejstarších poštovních tras.

K 1. 10. 2020 má v zájmovém území Český kras obecní znak 86,7 % obcí (52 z 60 obcí).

Použitá literatura a zdroje

• BUBEN, M. (2003): Encyklopedie heraldiky: Světská a církevní titulatura a reálie. Libri, Praha.
• DVOŘÁKOVÁ, I. (2010): Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvantitativní obsahová analýza. AntropoWebzin, 6(2): 95–99.
• KRIPPENDORF, K. (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology. Sage, Thousand Oaks.
• PALÁT, P. (2012): Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence. Heraldická terminologická konvence. www.heraldika-terminologie.cz/mapa-terminologicky-slovnik-v-projektu-htk-428 (16. 9. 2019).
• ROSE, G. (2007): Visual Methodologies. An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. Sage, Thousand Oaks.
• ŠIFTA, M. (2016): Graphic Symbols and Local Identity: The Case of Use and Perception of Municipal Emblems in the Liberec Region (Czechia). Geografisk Tidsskrift-Danish Journal of Geography, 116(2): 147–158.
• Registr komunálních symbolů. https://rekos.psp.cz (1. 10. 2020).

Paměť krajiny představuje vztah mezi krajinou a kulturou. Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Také každý obecní znak je jakousi „kronikou“ obce a svým způsobem vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé).

Paměť krajiny

• Místa paměti a paměťové instituce
• Symbolika regionů, míst a obcí
• Kulturní památky a památková území

Místa paměti a paměťové instituce

Martina Tůmová

Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Zahrnují primárně muzea nebo samostatné stálé expozice, v širším významu pak archivy a sbírky, které obsahují a spravují související archivní dokumenty. Zejména muzea pak lze definovat jako instituce, které získávají, uchovávají a zkoumají; zprostředkují a vystavují hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, výchovy a potěšení (více viz Dolák 2013; Šobáňová 2012; Matero 2008).

Cíle

S využitím příkladu muzejních expozic vytvořit základní přehled a typologii paměťových institucí, které se nacházejí v širších hranicích zájmového území nebo se ve svých expozicích k zájmovému území vztahují.

Data a metody

Seznam paměťových institucí byl vytvořen zejména na základě rešerše elektronických informačních zdrojů. Z tohoto důvodu jej není možné považovat za zcela kompletní (existuje mnoho zejména soukromých sbírek, které se prostřednictvím internetu téměř neprezentují), avšak pro naplnění cílů projektu jej lze považovat za dostatečně validní.

V první fázi byla vytvořena databáze lokálních expozic vycházející z informací o českých muzeích poskytovaných Asociací muzeí a galerií ČR. Získané údaje byly dále doplněny informacemi dostupnými z popularizačních webových projektů „Do muzea!“ a „Muzeum.cz“. Ve druhé fázi byly expozice vyhledávány podle hlavních lokalit v zájmových územích, tedy podle větších měst s více než tisíci obyvateli. Výsledná databáze obsahuje bližší informace k jednotlivým paměťovým institucím – adresu, GPS lokalizaci, odkaz na web instituce.

Paměťové instituce (muzea a jednotlivé expozice) byly poté analyzovány s ohledem na zaměření expozic a sbírek, které jsou v nich uloženy a prezentovány veřejnosti. Expozice byly rozděleny do dvou základních kategorií:

1. podle vztahu k přeměně krajiny v zájmovém území (v mapě vyjádřeny sklonem mapové značky) na ty, které:

• se přímo vztahují k zájmovému území a prezentují minulost a proměny místní krajiny v zájmovém území;
• nepřímo, resp. pouze volně, prezentují minulost a proměny krajiny v zájmovém území (např. městská muzea, neprezentují konkrétní proměnu krajiny).

2. podle měřítkové úrovně (v mapě vyjádřeny velikostní mapové značky) na ty, které představují: 

• instituce lokálního významu;
• instituce regionálního významu.

V posledním kroku byly sbírky a expozice charakterizovány z obsahového hlediska a zaměření. Mapové značky pomocí barev zachycují maximálně tři nejtypičtější témata, kterým se expozice věnují.

Mapa: Muzejní expozice v zájmovém území Český kras

Tabulka: Přehled expozic zobrazených na mapě zájmového území

Výsledky

V širším zájmovém území Český kras se nachází velké množství paměťových institucí, které různými způsoby prezentují bohatou historii i prvky kulturního dědictví této oblasti. Na okraji jádrového území najdeme pouze jedno muzeum – Muzeum ve Svatém Janu pod Skalou, které přináší tradiční expozice k dějinám lokality a místním lidovým řemeslům (především krajkářství). Sledované přeměny krajiny zaniklého pastevectví se však týkají expozice ve dvou od jádrového území poměrně vzdálených muzeí – Muzeum Českého krasu v Berouně a Muzeum užitkové techniky v Mníšku pod Brdy.

Obě tato muzea dokumentují přírodu na území Českého krasu, situaci v zemědělství a stroje potřebné k zemědělské výrobě. V Berouně se kromě tohoto muzea nachází i expozice Geopark Barrandien, která interaktivní formou představuje geologickou stavbu oblasti Barrandienu. S horninami a místním nerostným bohatstvím souvisí i další instituce, které na území Českého krasu najdeme (např. vápencové Solvayovy lomy a Chrustenická šachta).

Z dalších témat se v expozicích Českého krasu objevují opakovaně drobná lidová řemesla (např. keramika, výroba betlémů, hodinářství), vojenská problematika (uniformy, lehké opevnění Karlštejnska) a v neposlední řadě i několik významných rodáků a osobností spjatých s touto oblastí (M. D. Rettigová, Svatopluk Čech, Josef Jungmann). Zajímavou expozici přináší Nižborský zámek, v jehož prostorách najdeme Informační centrum keltské kultury. Slouží jako trvalá připomínka keltské minulosti Čech, a to zejména z důvodu své polohy nedaleko keltského oppida Stradonice.

Archivní dokumenty této oblasti je možné nalézt ve Státním okresním archivu v Berouně, popř. v Kladně.

Použitá literatura a zdroje

• Asociací muzeí a galerií ČR. http://www.cz-museums.cz/web/amg/titulni (20. 8. 2020)
• DOLÁK, J. (2013): Teoretická východiska muzejní prezentace. Muzeológia a kultúrne dedičstvo, 1: 21–38.
• MATERO, F. G. (2008): Heritage, Conservation, and Archaeology: An Introduction. Heritage, Conservation, and Archeology. Archeological Institute of America. Online [http://www.archeological.org/news/hca/89].
• ŠOBÁŇOVÁ, P. (2012): Muzejní edukace. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc.
• Webový portál: Do muzea! https://www.do-muzea.cz/ (20. 8. 2020)
• Webový portál: Muzeum.cz. http://www.museum.cz/ (20. 8. 2020)