Objekty pro zemědělskou výrobu
Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Vít Jančák
Cíle
Cílem je analyzovat objekty pro zemědělské hospodaření v jednotlivých modelových územích. U jednotlivých objektů pro zemědělské hospodaření bylo cílem zjistit jednak jejich aktuální fyzický stav (rekonstruované, zanedbané ale používané, zchátralé) a jednak jejich aktuální využití (zemědělství, jiný účel, nepoužíváno).
Data
Základem pro hodnocení byla terénní práce, resp. fotodokumentace jednotlivých objektů pořízená přímo v terénu.
Metody
Současný stav a aktuální využití zemědělských objektů bylo zjišťováno metodou přímého pozorování v terénu. Byla pořízena fotodokumentace zemědělských objektů a na jejím základě byly jednotlivé objekty zařazeny do typů podle současného fyzického stavu objektu a podle jeho současného využití.
Stav (před lomítkem)
A – opravené, po rekonstrukci
B – zanedbalé, ale používané
C – zchátralé (abrobrownfield)
Využití (za lomítkem)
A – pro zemědělství
B – pro jiné účely (výroba, obchod, rekreace a služby, obecní využití apod.)
C – nevyužito
Výsledky
|
Lokalita |
Číslo fotografie |
Stav / způsob využití |
Minulost |
Popis |
|
Staré Město pod Landštejnem |
1, 2 |
B/A |
objekty státního statku |
chov bizonů a skotu |
Zemědělský půdní fond
Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák
Zemědělský půdní fond (zemědělská půda) je jedna ze základních kategorií struktury půdního fondu každého území. Dalšími kategoriemi jsou lesní plochy (lesy) a ostatní (zastavěné plochy, vodní plochy, komunikace apod.) Zemědělský půdní fond, tedy souhrn všech zemědělsky využívaných ploch, tvoří orná půda, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a trvalé kultury (chmelnice, vinice, ovocné sady). Zastoupení jednotlivých složek zemědělského půdního fondu je ovlivněno přírodními podmínkami daného území.
Rozdíly ve vnitřní struktuře půdního fondu, jakož i jeho vývojové proměny, jsou způsobeny jednak přírodními podmínkami daného území, jednak působením člověka, tedy způsobem, jakým dané území využívá. Struktura půdního fondu tak vypovídá o vzájemném vlivu přírodní a socioekonomické sféry v území.
 |
 |
 |
|
Vývoj rozlohy orné půdy v Česku (1845–1948) |
Vývoj rozlohy orné půdy v Česku (1948–1990) |
Vývoj rozlohy orné půdy v Česku (1990–2000) |
 |
 |
 |
|
Vývoj rozlohy trvalých travních porostů (TTP) |
Vývoj rozlohy trvalých travních porostů (TTP) v Česku v období 1948–1990 Index vývoje TTP, stav v roce 1948 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia. |
Vývoj rozlohy trvalých travních porostů (TTP) v Česku v období 1990–2000 Index vývoje TTP, stav v roce 1990 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia. |
 |
||
| Vývoj rozlohy lesních ploch v Česku v období 1845–2000 Index vývoje lesních ploch, stav v roce 1845 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia. |
Cíle
Cílem je dokumentovat vývojové změny v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu v modelových územích. Hodnoceny jsou zejména změny v rozloze dvou hlavních kategorií zemědělského půdního fondu, tedy orné půdy a trvalých travních porostů.
Data a metody
Pro hodnocení změn v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu byla použita databáze LUCC Czechia, která byla vytvořena na Geografické sekci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlov v Praze.
Výsledky
Jihovýchodní část zázemí vykazovala v roce 1845 podíl orné půdy nad 50 %, v roce 2010 tento podíl byl nižší asi 35 %. Lze shrnout, že území dlouhodobě snižovalo podíl orné půdy prakticky ve všech katastrech. V roce 2010 navíc tento podíl bude celkově nižší, neb část pozemků orné půdy nebyla převedena do jiné kategorie využití (většinou trvalé travní porosty). Produkční schopnost zemědělské půdy je překvapivě poměrně vysoká (nad průměrem Česka), nejvyšší je na jihu a jihovýchodě širšího zázemí. Podíl trvalých travních porostů byl vždy vyšší v západní části území, kde se v jednotlivých časových horizontech pohyboval od 15 do 25 %, v roce 2010 spíše nad 25 %, což ovlivňuje vyšší nadmořská výška krajiny.
Klíčovou změnou byl pokles intenzity zemědělského hospodaření po ztrátě dotací poskytovaných před rokem 1989. Po roce 1950 došlo k zalesňování vyšších poloh (dnes 60–70leté stromy a v lesích dodnes zachované meze mezi jednotlivými poli) a také ke značné proměně chovu skotu (dříve především mléčný skot, dnes masný či masomléčný) a k podstatnému omezení chovu prasat. Druhou zásadní proměnou bylo zcelení pozemků a s tím související zrušení mnoha polních cest, mezí a remízků při výstavbě státního statku v 50. letech a v současnosti výrazné opouštění orné půdy a její náhrada trvalými travními porosty. Třetí proměnou byl odlišný způsob hospodaření, kdy čeští Němci hospodařili na malých rodinných farmách a farmář musel umět vše. Socializace zemědělství (a zvláště ve státních statcích) vedla ke specializaci profesí a jednotliví pracovníci uměli zpravidla jen tu jednu profesi (traktorista, dojička, krmič, ekonom atd.)
 |
 |
 |
|
Podíl orné půdy na výměře |
Podíl trvalých travních porostů |
Podíl lesních ploch na celkové |
Literatura
- BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
- BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
- Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.
Zemědělské využití krajiny
Přírodní podmínky pro zemědělství
Přírodní podmínky pro zemědělské hospodaření jsou souhrnem mnoha dílčích ukazatelů. Ovlivňují je zejména půdní a klimatické podmínky a charakter reliéfu. Souhrnně lze přírodní podmínky pro zemědělské hospodaření vyjádřit produkční schopností zemědělské půdy a průměrnou úřední cenou zemědělské půdy.
 |
 |
| Produkční schopnost zemědělské půdy (v bodech) Číslo udává vztah k nejúrodnější BPEJ v Česku (= 100 bodů) |
Úrodnost zemědělské půdy (průměrná cena zemědělské půdy v Kč na 1 m2) |
Cíle
Cílem je dokumentovat a zhodnotit přírodní podmínky jednotlivých modelových území pro zemědělské hospodaření. Pro hodnocení jsme zvolili syntetické ukazatele, které v sobě zahrnují jednotlivé dílčí složky přírodních předpokladů (půdní, klimatické, charakter reliéfu).
Data a metody
Produkční schopnost zemědělské půdy se udává v bodech, přičemž bodové ohodnocení konkrétní územní jednotky udává vztah k nejúrodnější bonitované půdně ekologické jednotce v Česku, která má hodnotu 100 bodů. Územní jednotka s bodovým ohodnocením 50 má tak poloviční úrodnost ve srovnání s nejúrodnější bonitovanou půdně ekologickou jednotkou. Druhým použitým ukazatelem vyjadřujícím úrodnost zemědělské půdy je průměrná cena jednoho m2 zemědělské půdy, která je stanovena na základě diferenciace bonitovaných půdně ekologických jednotek a vyjadřuje proto úrodnost zemědělské půdy (nejedná se tak o cenu tržní).
 |
 |
| Produkční schopnost zemědělské půdy (v bodech) Číslo udává vztah k nejúrodnější BPEJ v Česku (= 100 bodů) |
Úrodnost zemědělské půdy |
Výsledky
Kvalita přírodních podmínek pro zemědělské hospodaření je v modelovém území nízká. Bonita zemědělské půdy (většina modelového území do 50 bodů), jakož i její úřední cena zemědělské půdy (méně než 4 Kč/m2) je velmi nízká, plně pod průměrem za Česko. Vyšší kvalita (v rámci Česka průměrné hodnoty) vykazuje jihu a jihovýchod širšího zázemí.
Použitá literatura a zdroje
- BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
- BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
- Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.
- Jste zde:
-
Titulní stránka
-
Proměny krajiny a její ochrana
-
Modelová území
-
Staré Město p. L.
- Zemědělské využití krajiny