Odraz historie a proměn místní krajiny v obecních znacích

Miroslav Šifta

Každý obecní znak je nejen vizitkou, ale i „kronikou“ obce. Prostřednictvím užitých grafických prvků vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé). Pokud je znak obce zpracován podle heraldických zásad a pokud jeho ikonografie nezkresluje nebo neposouvá realitu, je cenným pramenem řady lokálních i regionálních historickogeografických informací.

Cíle

Nalezení odkazů ke krajině a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmového území.

Data a metody

Obsahová analýza znaků obcí v zájmovém území

Pro analýzu formy a obsahu grafického symbolu byla jako analytická metoda zvolena obsahová analýza (Krippendorff 2004; Rose 2007; Dvořáková 2010). Obsahová analýza byla původně zaváděna v mnoha oborech pro analýzu textů (v lingvistice, sociologii, antropologii, politologii ad.). Její jednotlivé kroky však lze velmi dobře použít i v rámci analýzy obrazových materiálů (Rose 2007), jimiž jsou i zkoumané regionální grafické symboly (znaky obcí). Znaky všech obcí v zájmovém území (k. 1. 10. 2019) jsou znázorněny v mapě (obr. 1). Ne všechny obce ale mají znak. Obecní znak mají tradičně města a městyse (dáno historickým právem měst vlastnit znak). Ostatní obce mohly začít „tvořit“ své komunální symboly až po roce 1990 (Šifta 2016). Mít komunální symbol povinností obcí není. Území obcí, které znak nemají, zůstávají v mapách na obr. 1 i 2 prázdná.

Při aplikaci obsahové analýzy je v prvním kroku zvolen typ zkoumaných materiálů, poté následuje jejich sběr. Na příkladu obsahové analýzy znaků obcí v Česku je zdrojem podkladů Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz). Ve druhém kroku je soubor znaků podroben analýze („čtení“, rozklíčování obsahu znaků) s výsledkem identifikace jednotlivých symbolů ve znaku (znak může obsahovat, a většinou obsahuje, více symbolů) a interpretace jejich významu. Ve třetím kroku je pak soubor identifikovaných symbolů rozřazen do předem stanovených kategorií (Buben 2003; Palát 2012). Pro nalezení odkazů k historii krajiny a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmových území byly do analýzy následně zařazeny pouze symboly, které se vývoje krajiny dotýkají.

Do analýzy jsou tak vybrány symboly v kategoriích: zemědělství, vodní toky a plochy, poloha obce (např. symbol polohy obce na návrší, v údolí apod.), krajinné a přírodní prvky (výskyt skalního útvaru, památného stromu apod.), lesnatost, symboly hospodářského charakteru. Do kategorie ostatní jsou zařazeny všechny ostatní kategorie symbolů znázorněných ve znacích obcí (historické, církevní, kulturní, administrativní). V dalším kroku jsou výsledky kvantifikovány (pomocí jednoduché popisné statistiky jsou analyzovány četnosti použití symbolů a porovnány rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi). Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území je znázorněno formou kartodiagramu (obr. 2). Následně jsou identifikovány prostorové vzorce ve využívání stejných či podobných symbolů ve znacích obcí v zájmovém území. Symboly využívané na více místech (ve více obecních znacích) tak často vypovídají o historii, vývoji a změnách krajiny v širším regionu.

Obr. 1: Znaky obcí v zájmovém území Nymbursko

Obr. 2: Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území Nymbursko

Výsledky

Zájmové území Nymbursko bylo vymezeno jako oblast ležící severně od města Nymburka (samotné město v zájmovém území obsaženo není) a v paletě zájmových území projektu Zaniklé krajiny reprezentuje oblast, na které je hlavním cílem sledovat proměny krajiny intenzivního nížinného zemědělství. Nymbursko je další z oblastí v rámci projektu, které leží v úrodném Polabí a které je krajinou rybníků. Nížinná poloha zájmového území je samozřejmě hlavním důvodem zemědělské tradice v oblasti. Symboly spojené s řekou Labe („modrá“ kategorie, obr. 2) a právě se zemědělstvím („žlutá“ kategorie) jsou nejčastějšími prvky, které znaky obcí (obr. 1) na Nymbursku znázorňují.

Úrodná polabská nížina a zemědělství je znázorněno ve znacích obcí na Nymbursku zlatou (žlutou) tinkturou (barvou) v případě znaku obcí Prodašice a Oskořínek. Mnohem častěji je zemědělský ráz obce ve znaku symbolizován zelenou tinkturou (Bystřice, Dymokury, Chudíř, Kobylnice, Loučeň, Nový Dvůr, Petkovy, Pěčice, Seletice, Semčice, Údrnice, Vestec). Obě tinktury, zlatou (žlutou) a zelenou pro vyjádření zemědělské tradice využívá znak obcí Hrubý Jeseník, Chleby, Chudíř, Košík, Velenice. Tradičním zemědělským symbolem je figura obilného klasu (Chotěšice, Krchleby, Nový Dvůr, Řitonice, Údrnice, Všechlapy, Velenice). Ve znaku Nového Dvora se objevuje figura kypřice, ve znaku obce Běchary jsou radlice. Radlice je i ve znaku Vestce (havran v tomto znaku je také, ne příliš jasným, odkazem k zemědělství – je tzv. mluvícím znamením pro dvůr Havransko). Znak obce Semčice obsahuje pluh, kosu a hrábě, znak obce Seletice zobrazuje kosy. Znak Petkov symbolizuje také místní třešňové sady.

Vodní toky a především zmíněné rybníky jsou samozřejmě znázorněny modrou tinkturou (Dlouhá Lhota, Pěčice, Úmyslovice), nebo vlnitými břevny (Bystřice, Chleby, Chudíř, Prodašice, Řitonice, Údrnice). Modrý kůl je symbolem vodního toku (potok Stříble) ve znaku Běchar. V obci Budčeves odkazuje modrý kůl k rybníku v jejím katastru. Rybníky jsou ve znacích obcí odkazovány i v případě obce Jabkenice (modrá pata znaku je symbolem pro 10 rybníků v obci a jejím okolí). Vlnitou patou ve znaku obce Velenice jsou znázorněny místní potoky (Velenický a Blatnický). Ve znaku obce Dymokury stříbrný vlnitý klín symbolizuje Štítarský potok a rybníky na něm (Pustý, Jakubský). Společně s rybou je modrá tinktura symbolem pro místní rybníky a sádky ve znaku obce Charvatce. Figura ryby znázorňuje rybolov i ve znaku Chotěšic.

Ojediněle ve svých znacích obce na Nymbursku zobrazují lesnatost (dubové listy a zelená tinktura ve znaku obce Seletice, dubový list ve znaku Košíku) a tradici dřevorubectví (sekyra ve znaku obce Budčeves, sekyra „širočina“ ve znaku Záhornice). Z dalších symbolů pro místní flóru se objevuje např. orobinec – opět ve znaku obce Budčeves (kde jsou rozsáhlé porosty orobince), svída obecná ve znaku obce Dymokury (původní porost, dnes mluvící znamení pro část obce Svídnice), hloh ve znaku Oskořínku (původní porost na území obce, dnes vzácná dřevina). Hojně je v kategorii krajinný/přírodní prvek („fialová“ kategorie) zastoupen i odkaz k památným stromům, především lípám (Bobnice, Krchleby), popř. památným lipovým alejím (Dlouhá Lhota, Hrubý Jeseník). Březové listy ve znaku Března jsou nejen mluvícím znamením, ale i odkaz k březovým porostům v kotlině, kde obec leží. Ve znaku Bobnice zlatá (žlutá) tinktura představuje místní písečné terasy a přesypy.

K 1. 10. 2019 má v zájmovém území Nymbursko obecní znak 66,7 % obcí (40 z 60 obcí).

Použitá literatura a zdroje

• BUBEN, M. (2003): Encyklopedie heraldiky: Světská a církevní titulatura a reálie. Libri, Praha.
• DVOŘÁKOVÁ, I. (2010): Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvantitativní obsahová analýza. AntropoWebzin, 6(2): 95–99.
• KRIPPENDORF, K. (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology. Sage, Thousand Oaks.
• PALÁT, P. (2012): Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence. Heraldická terminologická konvence. www.heraldika-terminologie.cz/mapa-terminologicky-slovnik-v-projektu-htk-428 (16. 9. 2019).
• ROSE, G. (2007): Visual Methodologies. An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. Sage, Thousand Oaks.
• ŠIFTA, M. (2016): Graphic Symbols and Local Identity: The Case of Use and Perception of Municipal Emblems in the Liberec Region (Czechia). Geografisk Tidsskrift-Danish Journal of Geography, 116(2): 147–158.
• Registr komunálních symbolů. https://rekos.psp.cz (1. 10. 2019).

Paměť krajiny představuje vztah mezi krajinou a kulturou. Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Také každý obecní znak je jakousi „kronikou“ obce a svým způsobem vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé).

Paměť krajiny

• Místa paměti a paměťové instituce
• Symbolika regionů, míst a obcí
• Kulturní památky a památková území

Místa paměti a paměťové instituce

Martina Tůmová

Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Zahrnují primárně muzea nebo samostatné stálé expozice, v širším významu pak archivy a sbírky, které obsahují a spravují související archivní dokumenty. Zejména muzea pak lze definovat jako instituce, které získávají, uchovávají a zkoumají; zprostředkují a vystavují hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, výchovy a potěšení (více viz Dolák 2013; Šobáňová 2012; Matero 2008).

Cíle

S využitím příkladu muzejních expozic vytvořit základní přehled a typologii paměťových institucí, které se nacházejí v širších hranicích zájmového území nebo se ve svých expozicích k zájmovému území vztahují.

Data a metody

Seznam paměťových institucí byl vytvořen zejména na základě rešerše elektronických informačních zdrojů. Z tohoto důvodu jej není možné považovat za zcela kompletní (existuje mnoho zejména soukromých sbírek, které se prostřednictvím internetu téměř neprezentují), avšak pro naplnění cílů projektu jej lze považovat za dostatečně validní.

V první fázi byla vytvořena databáze lokálních expozic vycházející z informací o českých muzeích poskytovaných Asociací muzeí a galerií ČR. Získané údaje byly dále doplněny informacemi dostupnými z popularizačních webových projektů „Do muzea!“ a „Muzeum.cz“. Ve druhé fázi byly expozice vyhledávány podle hlavních lokalit v zájmových územích, tedy podle větších měst s více než tisíci obyvateli. Výsledná databáze obsahuje bližší informace k jednotlivým paměťovým institucím – adresu, GPS lokalizaci, odkaz na web instituce.

Paměťové instituce (muzea a jednotlivé expozice) byly poté analyzovány s ohledem na zaměření expozic a sbírek, které jsou v nich uloženy a prezentovány veřejnosti. Expozice byly rozděleny do dvou základních kategorií:

1. podle vztahu k přeměně krajiny v zájmovém území (v mapě vyjádřeny sklonem mapové značky) na ty, které:

• se přímo vztahují k zájmovému území a prezentují minulost a proměny místní krajiny v zájmovém území;
• nepřímo, resp. pouze volně, prezentují minulost a proměny krajiny v zájmovém území (např. městská muzea, neprezentují konkrétní proměnu krajiny).

2. podle měřítkové úrovně (v mapě vyjádřeny velikostní mapové značky) na ty, které představují: 

• instituce lokálního významu;
• instituce regionálního významu.

V posledním kroku byly sbírky a expozice charakterizovány z obsahového hlediska a zaměření. Mapové značky pomocí barev zachycují maximálně tři nejtypičtější témata, kterým se expozice věnují.

Mapa: Muzejní expozice v zájmovém území Nymbursko

Tabulka: Přehled expozic zobrazených na mapě zájmového území

Výsledky

Sledované proměně krajiny intenzivního nížinného rolnictví v zájmovém území Nymbursko se přímo nevěnuje žádná z dohledaných paměťových institucí. Nejobecnější informace o této oblasti přináší Vlastivědné muzeum v Nymburce, které se však nachází mimo vymezené zájmové území. Patří mezi typická regionální muzea věnující se historii a základním informacím o Nymbursku v širších souvislostech. Historii regionu přibližují také expozice na zámcích Loučeň a Křinec.

Další expozice v zájmovém území se pak věnují specifickým tématům. Raritou je například Muzeum klasického knihařství v Rožďalovicích, které představuje pohled do dílny uměleckého knihaře Jendy Rajmana působícího v Rožďalovicích v první polovině 20. století. Nebo také Muzeum velkých volantů v Loučni, kde najdeme soukromé expozice k historickým autobusům. V neposlední řadě návštěvníky upoutá jistě také Muzeum piva v Dětenicích, které zpřístupňuje staré pivní sklepy zámeckého pivovaru a nabízí též možnost shlédnout a ochutnat výrobu pohádkového piva lásky.

Archivní dokumenty z tohoto zájmového území je možné nalézt ve Státním oblastním archivu v Praze nebo Státním okresním archivu v Nymburce.

Použitá literatura a zdroje

• Asociací muzeí a galerií ČR. http://www.cz-museums.cz/web/amg/titulni (20. 8. 2018)
• DOLÁK, J. (2013): Teoretická východiska muzejní prezentace. Muzeológia a kultúrne dedičstvo, 1: 21–38.
• MATERO, F. G. (2008): Heritage, Conservation, and Archaeology: An Introduction. Heritage, Conservation, and Archeology. Archeological Institute of America. Online [http://www.archeological.org/news/hca/89].
• ŠOBÁŇOVÁ, P. (2012): Muzejní edukace. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc.
• Webový portál: Do muzea! https://www.do-muzea.cz/ (20. 8. 2018)
• Webový portál: Muzeum.cz. http://www.museum.cz/ (20. 8. 2018)