Vývoj využití krajiny

Lucie Kupková, Lukáš Brůha

Cíle

Cílem bylo porovnat využití krajiny přibližně v polovině 19. století na základě map stabilního katastru a současné využití krajiny a vyhodnotit změny.

Data a metody

Pro první časový horizont byly použity barevné rastrové kopie tzv. císařských povinných otisků map stabilního katastru Čech. Jedná se o mapy z let 1826-1843. Na rozdíl od tzv. originálních map stabilního katastru zachycují původní stav krajiny bez dodatečného zákresu pozdějších změn (viz http://geoportal.cuzk.cz). Rastrové mapy byly georeferencovány a mozaikovány v programu ArcView.

Jako podklad pro mapy současného stavu krajiny byly staženy katastrální mapy z Registru územní identifikace adres a nemovitostí (RÚIAN) - https://www.cuzk.cz/Uvod/Produkty-a-sluzby/RUIAN/RUIAN-(1).aspx(1).aspx. Protože obsahovaly velké množství chyb v kategoriích využití krajiny/půdy, byla data opravena s využitím aktuálního ortofota ČÚZK. To bylo přes službu WMS připojeno do ArcGIS. Pro mapové výstupy a hodnocení změn byla použita zjednodušená legenda (současný katastr eviduje pouze základní kategorie využití půdy).

Výsledky

Rozmístění kategorií využití krajiny v obou časových horizontech ukazuje obrázek 1, změny jsou kvantifikovány v tab. 1.

 

Obrázek 1: Změny využití krajiny mezi lety 1836 (stabilní katastr) a 2018 (současný katastr)

 

Tabulka 1: Změny využití krajiny mezi lety 1836 (stabilní katastr) a 2018 (současný katastr)

Kategorie využití půdy	rozloha 1836 [%]	rozloha 2018 [%]	změna [%]
zastavěné plochy	1,27	6,62	5,35
ostatní plochy	8,99	19,25	10,26
vodní plochy	0,83	0,63	-0,20
lesní plochy	1,03	12,95	11,92
orná půda	71,05	29,36	-41,69
trvalé travní porosty	11,06	6,02	-5,05
trvalé kultury	5,76	20,35	14,60
opuštěná půda	0,00	4,81	4,81

 

Krajina Kutnohorska se od roku 1836 významně změnila. K nejvýznamnějším změnám patří velký úbytek orné půdy, která byla z velké části nahrazena sady a vinicemi (trvalé kultury – nárůst o téměř 15%), lesy, zástavbou a ostatními plochami (komunikace, parkoviště apod.). Speciální kategorií, která se v současnosti ve sledovaném území vyskytuje, je opuštěná půda (tzv. nová divočina).

Zástavba byla v roce 1836 omezena v podstatě pouze na historické jádro Kutné Hory, jež bylo obklopené množstvím zelených zahrad. Totéž platí pro dnešní předměstí, tehdy samostatné obce Kaňk a Sedlec. Mezi nimi a vlastním městem Kutná Hora se všude rozkládala řádně obdělávaná zemědělská půda. Druhým rysem kutnohorské krajiny v době stabilního katastru je rozsah lesa. Krajina 19. století byla proti dnešní krajině doslova vyholená a spasená domácími zvířaty. Avšak tehdejší krajina i při minimálním zastoupení lesních porostů byla zřejmě ekologicky stabilnější než ta dnešní. Přispíval k tomu naturální charakter zemědělské výroby bez vnášení cizorodých látek (např. pesticidů či umělých hnojiv) do krajinného systému a pestrá krajinná struktura tvořená jemnou mozaikou drobných políček s rozmanitou skladbou pěstovaných plodin, hustou sítí polních cest, mezí a drobných plošek či pásků luk a pastvin (Lipský, 2000).

Zajímavý je pohled na mapu stabilního katastru Sedlce z roku 1838, na jehož katastrálním území nyní stojí největší kutnohorské sídliště Na studních. V Sedlci tehdy existoval ucelený feudální areál schwarzenberského zámku s velkostatkem, hřbitovním kostelem (proslulá Kostnice) a bývalou klášterní katedrálou Nanebevzetí Panny Marie s přilehlým areálem cisterciáckého kláštera, v mapě již tehdy značeným jako továrna na tabák (dnes Philip Morris). Obyčejných domů, tehdy spíše zemědělských usedlostí, tu bylo poskrovnu. V okolí Sedlce na všech stranách dominovala pole, a to i v místech později vysázených třešňových sadů.

Na jižním svahu Kaňkovských vrchů, kde je dnes největší kutnohorský příměstský les zvaný Macháčkův háj, byla pole a na hřbetu Kaňkovských vrchů se střídala pole s pastvinami. Neplodné haldy jalové hlušiny a vypálené strusky, které jsou historickou dominantou Kaňku a jeho dědictvím, byly ve stabilním katastru označeny jako neplodná půda (ödland – viz kateogorie „ostatní plochy“ v centru Kaňku na obrázku 1). Dnes je Kaňk obklopený lesy, ovocnými sady a vinicí.

Zalesňování středověkých hlad na Kaňku i jinde v nejbližším okolí Kutné Hory je klíčovým faktorem v utváření životního prostředí a kutnohorské postmontánní krajiny. Počátky zalesnění Kaňkovských vrch spadají do 1. poloviny 19. století, kdy patřily šlechtickému rodu Chotků. Ke Kutné Hoře dnes také neodmyslitelně patří ovocné sady a vinice, které nahradily dřívější pole na slunných svazích s výhodnou jižní expozicí. Plošná výsadba ovocných stromů do volné krajiny začíná až na přelomu 19. a 20. století v souvislosti s intenzifikací zemědělství, které začalo opouštět svažité polohy s mělkou půdou, nevhodné pro intenzivní pěstování polních plodin. Přibližně po roce 1980 však pěstování třešní upadlo, sady zůstaly postupně ležet ladem a zarostly hustými trnitými keři hlohu, šípku, trnek a ostružin, které tu vytvořily tzv. novou divočinu (viz kategorie „opuštěná půda“ na obrázku 1).

Prostředí opuštěných třešňových sadů na jižním svahu Kaňkovských vrchů je z přírodovědného pohledu v mnoha směrech unikátní. Vyskytují se tu vzácné stepní a lesostepní druhy rostlin a živočichů, které jinde v kutnohorském okolí nenajdeme. Z chráněných xerotermních rostlin je to např. charakteristická stepní tráva kavyl Ivanův („vousy svatého Ivana), bělozářka větevnatá nebo kriticky ohroženy čistec německý. Mimořádně se tu daří i chráněnému keři dřínu obecnému, který z okrajů světlého lesa spontánně proniká do opuštěných ovocných sadů. Teplomilné a světlomilné stepní druhy však vyžadují určitou formu managementu krajiny, extenzivní obhospodařování ve formě šetrného kosení nebo vypásání hospodářskými zvířaty. Aby všechna opuštěná půda nezarostla novou divočinou, v níž by pravděpodobně zanikly právě cenné stepní druhy, které potřebují otevřená stanoviště, ochrana přírody spolu s městem Kutná Hora přistoupily k vyřezávání náletových dřevin a na vybraných lokalitách byl dočasně zaveden chov ovcí.

 Použitá literatura a zdroje

• Lipský, Z. (2000): Historický vývoj kutnohorské krajiny. In: Štroblová, H., Altová, B. (eds.): Kutná Hora. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, ISBN 80-7106-186-7, s. 15-27
• Rastrové mapy stabilního katastru použité k vektorizaci: Český úřad zeměměřictví a katastru – ČÚZK.
• Současné katastrální mapy – RÚIAN ČÚZK.
• Ortofota použitá k aktualizaci a opravám současné katastrální mapy – WMS služba ČÚZK.