Vegetační charakteristika

Jaroslav Vojta

Cíle

Zmapování a charakteristika aktuální vegetace na základě výsledků mapování Natura 2000.

Data a metody

Mapa aktuální vegetace Natura 2000 (http://www.nature.cz/natura2000-design3) byla generalizována pomocí ad hoc vytvořené sítě o velikosti buňky 1 km². Výsledné mapy zobrazují presenci jednotlivých pro území charakteristických biotopů nebo jejich skupin v rámci čtverce. Mapy rozšíření biotopů jsou založeny na výskytech biotopů s reprezentativností A nebo B podle metodiky mapování biotopů (Guth, 2002) případně V nebo P podle metodiky aktualizace vrstvy mapování biotopů (Lustyk a Guth, 2009). Dále byla vytvořena mapa diversity biotopů, tj. Počet biotopů ve čtverci. Nejsou uvažovány podjednotky.

Výsledky 

Diversita biotopů

Z hlediska biodiversity patří zkoumaná oblast mezi světové unikáty, což se týká zejména diversity rostlin bělokarpatských luk. Diversita biotopů je naproti tomu podobná jako v jiných zachovalých přírodních krajinách. V geologicky relativně homogenní oblasti jsou vyšší hodnoty diversity biotopů vázány na členitější části území a hospodařením podmíněnou mozaiku lesa a bezlesí (mapa 1). K diversitě biotopů nejspíše kromě hospodaření a reliéfu jako takového přispívají i sesuvy časté na flyšovém substrátu.

Mapa 1: Diversita biotopů

Rozšíření význačných biotopů

V lesní vegetaci jsou nejčastější karpatské dubohabřiny (mapa 2), v jejichž podrostu zpravidla dominuje ostřice chlupatá. Ve vyšších polohách jsou dubohabřiny vystřídány květnatými bučinami (mapa 3). V okolí Bojkovic se vyskytuje těžkých jílovitých půdách specifický typ teplomilných doubrav (mapa 4). V jejich bohatém podrostu najdeme kombinaci lučních i hájových druhů. Chudé acidofilní doubravy jsou v oblasti s převahou bazických substrátů velmi vzácné (mapa 5). Ikonickou vegetací Bílých Karpat jsou širokolisté suché trávníky, které tvoří základ druhového bohatství bělokarpatských luk (mapa 6). Přestože tyto louky patří do skupiny "suchých" trávníků, najdeme zde pestrou kombinaci druhů sřídavě vlhkých půd, mezofilních druhů, druhů teplomilných doubrav a nakonec i některé druhy opravdu suchomilné. Tato kombinace je často podpořena bohatým mikroreliéfem sesuvů i existencí roztroušených stromů nebo křovin (obr. 1). Díky reliéfové variabilitě se tyto trávníky místy kombinují s daleko vhkomilnějšími typy vegetace (mapa 7). Obrázek doplňují mezofilní typy vegetace jako například poháňkové pastniny (mapa 8).

Mapa 2: Rozšíření dubohabřin	Mapa 3: Rozšíření bučin

Mapa 4: Rozšíření středoevropských bazifilních teplomolných doubrav	Mapa 5: Rozšíření suchých acidofilních doubrav

Mapa 6: Rozšíření širokolistých suchých trávníků	Mapa 7: Rozšíření vlhkých pcháčových luk

Mapa 8: Rozšíření poháňkových pastvin	Mapa 9: Rozšíření úzkolistých suchých trávníků

Obr. 1: Širokolisté suché trávníky, PR Draha

Použitá literatura a zdroje

• Guth J. (2002): Metodiky mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd (metodiky podrobného a kontextového mapování).- AOPK ČR, Praha.
• Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V., Lustyk P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky.- AOPK ČR, Praha.
• Lustyk P., Guth J. (2009): Metodika aktualizace vrstvy mapování biotopů. AOPK ČR, Praha.
• Data mapování Natura 2000 AOPK ČR, Praha.