Zemědělský půdní fond
Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák
Zemědělský půdní fond (zemědělská půda) je jedna ze základních kategorií struktury půdního fondu každého území. Dalšími kategoriemi jsou lesní plochy (lesy) a ostatní (zastavěné plochy, vodní plochy, komunikace apod.) Zemědělský půdní fond, tedy souhrn všech zemědělsky využívaných ploch, tvoří orná půda, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a trvalé kultury (chmelnice, vinice, ovocné sady). Zastoupení jednotlivých složek zemědělského půdního fondu je ovlivněno přírodními podmínkami daného území.
Rozdíly ve vnitřní struktuře půdního fondu, jakož i jeho vývojové proměny, jsou způsobeny jednak přírodními podmínkami daného území, jednak působením člověka, tedy způsobem, jakým dané území využívá. Struktura půdního fondu tak vypovídá o vzájemném vlivu přírodní a socioekonomické sféry v území.
Cíle
Cílem je dokumentovat vývojové změny v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu v modelových územích. Hodnoceny jsou zejména změny v rozloze dvou hlavních kategorií zemědělského půdního fondu, tedy orné půdy a trvalých travních porostů.
Data a metody
Pro hodnocení změn v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu byla použita databáze LUCC Czechia, která byla vytvořena na Geografické sekci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlov v Praze.
Výsledky
Vzhledem ke kvalitním přírodním podmínkám v modelové území trvalé travní porosty spíše jen výjimečně přesahují v minulosti 20 %, po roce 1990 10 % plochy katastru. Proti tomu stojí velké počty katastrů, které měly či mají jen nepatrnou výměru trvalých travních porostů (podíl na rozloze katastru pod 5 % i 2,5 % mělo v posledních třech časových horizontech kolem 20 katastrů). To dokumentuje vysokou intenzitu zemědělského hospodaření orientovaného na rostlinnou produkci a stájový chov dobytka.
Zde musíme zdůraznit i podstatné změny ve struktuře zemědělské produkce oblasti, kdy podstatně poklesly podíly orné půdy věnované cukrové řepě, a naopak vzrostl podíl řepky olejky pěstované v modelovém území po roce 1990. Za zmínku určitě stojí i fakt, že Kutná hora a její příslušné orgány věnovaly značnou pozornost obnově a nové tvorbě biokoridorů v zázemí města, což je ve srovnání s jinými oblastmi důležitý počin naznačující budoucí trendy krajinných změn na území Česka.
V současné době Kutnohorsko samozřejmě těží z mimořádné koncentrace stavebních památek ve městě a nejbližším zázemí. Ty přitahují domácí i zahraniční cestovní ruch, který spolu s novými výrobními podniky dává šanci budoucímu rozvoji města.
Podíl orné půdy na výměře |
Podíl trvalých travních porostů |
Podíl lesních ploch na celkové |
Literatura
- BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
- BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
- Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.