Kulturní památky a památková území

Jakub Jelen

Kulturní památky představují komplex dědictví, reprezentují takové hodnoty a významy vztahující se k minulosti, které mají být chráněny a zachovány i pro budoucí generace. Památková péče se zaměřuje na výzkum památek, jejich identifikaci, ochranu, dokumentaci či správu (Kuča 2018; Harvey 2001; Smith 2006). V mezinárodní rovině se ochraně památek věnuje organizace UNESCO, v Česku pak Národní památkový ústav (NPÚ), který je odbornou organizací státní památkové péče zřizovanou Ministerstvem kultury ČR.

Cíle

Hlavním cílem je poznání památek a památkových území evidovaných v Památkovém katalogu NPÚ, které mají souvislost se sledovanou přeměnou krajiny v jádrových (případně v širších zájmových) územích.

Data a metody

Seznam kulturních památek byl vytvořen na základě podrobné rešerše zdrojů Národního památkového ústavu. Tato instituce vytváří a spravuje tzv. Památkový katalog, který je dostupný na webových stránkách https://www.pamatkovykatalog.cz. Jedná se o relativně nový systém evidence památek obsahující komplexní údaje o jednotlivých objektech, kterých se dotýká zájem památkové péče. Katalog obsahuje základní popisné informace o památkách včetně fotografií a odkazů na umístění památek v katastrální mapě.

Za kulturní památky vyhlašuje Ministerstvo kultury České republiky podle zákona České národní rady o památkové péči č. 20/1987 Sb., nemovitou nebo movitou věc (popřípadě jejich soubor), který je významným dokladem historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti. Jako památky jsou, pro jejich historické, umělecké, vědecké a technické hodnoty, vnímány projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti. Památky mohou také mít přímý vztah k významným osobnostem nebo historickým událostem.

Pro potřeby analýzy zájmových území byly z Památkového katalogu účelově selektovány pouze ty památky, které se přímo vztahují k charakterizované přeměně krajiny, tj. odkazují či připomínají specifický historický vývoj společnosti či hodnoty a významy odkazující na specifickou lidskou činnost v dané krajině. V Památkovém katalogu je každá památka textově popsána a zároveň je v něm uveden „popis památkové hodnoty“ určitého objektu. V mapě zobrazené památky byly selektovány na základě údajů obsažených v tomto popisu.

Výběr památek byl prováděn především z toho důvodu, aby došlo k co nejlepšímu vystižení charakteru zkoumané krajiny, jelikož Památkový katalog obsahuje velké množství záznamů, které reprezentují různá historická období či památkové hodnoty. V některých jádrových územích se však památky dokumentující sledovanou změnu krajiny nevyskytovaly, a proto bylo hledání rozšířeno na všechna katastrální území v zájmové oblasti. 

U každé památky je evidováno:

• katalogové číslo,
• název památky,
• katastrální území, ve kterém se památka nachází,
• kategorie památky (drobný objekt, objekt, areál, území),
• datum získání statutu památky a památkové ochrany,
• datum ztráty památkové ochrany,
• typ památkové ochrany (kulturní památka, národní kulturní památka, dědictví),
• anotace (stručný popis),
• lokalizace (GPS souřadnice),
• zdroj dat.

Výsledky

V modelovém území Kutná Hora je sledována montánní krajina a přeměny sídelní městské krajiny. Historická Kutná Hora byla v období středověku od začátku 14. do první třetiny 16. století nejvýznamnějším městem Českého království hned po Praze. Jádro města prošlo složitým urbanistickým i architektonickým vývojem. Architektonická díla rozmanitých typů a různých slohů tvoří vysoce působivý kompaktní celek s mimořádnou panoramatickou působivostí.

Z hlediska památkové ochrany je tak jen v samotném vnitřním městě možné nalézt přes 300 objektů, které mají status kulturní či národní kulturní památky. Historické centrum města s kostelem sv. Barbory a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci je pak zapsáno na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Téměř veškeré památky v jádrovém území Kutné hory více či méně souvisí s dříve probíhající těžbou nerostných surovin. V mapě je však znázorněno devět objektů, které nejsou přímými pozůstatky po důlní činnosti, a přesto významně reprezentují montánní historii města. Jedná se z velké části o církevní památky, jelikož náboženství hrálo v životech středověkých horníků velmi významnou roli. Za nejvýznamnější památku je tedy bezesporu možné označit areál chrámu sv. Barbory s kaplí Božího Těla. Chrám symbolizoval bohatství středověkého města s jeho stříbrnými doly a měl konkurovat nejen nedaleké sedlecké katedrále, ale i samotné katedrále sv. Víta v Praze. Zasvěcení sv. Barboře není náhodné, jedná se totiž o patronku horníků, jejíž sochy je možné nalézt také v dalších částech města.

Za zmínku dále stojí např. palác Hrádek, jeden z nejvýznamnějších areálů historického jádra, s ohradními a opěrnými zdmi a těžním strojem. Zmiňovaný palác slouží jako muzeum stříbra a hornictví.

Použitá literatura a zdroje

• HARVEY, D.C. (2001) Heritage pasts and heritage presents: Temporality, meaning and the scope of heritage studies. International Journal of Heritage Studies, 7(4): 319–338.
• KUČA, K. a kol. (2018): Průvodce po památkách ve správě Národního památkového ústavu. Národní památkový ústav, Praha.
• Národní památkový ústav (2006): Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví. Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. Národní památkový ústav – ústřední pracoviště, Praha.
• Národní památkový ústav (2015): Památkový katalog. Dostupné z: https://pamatkovykatalog.cz
• SMITH, L. (2006): The Uses of Heritage. Routledge, London–New York.
• Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. In: Sbírka zákonů České republiky. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz (online 5. 11. 2018).