Stabilní krajinné prvky

Land cover flows | Stabilní krajinné prvky

Tomáš Chuman

Cíle

Cílem bylo porovnat využití krajiny v polovině 19. století s využitím map stabilního katastru a v současnosti a vyhodnotit změny využití a identifikovat plochy, které jsou stabilní, tzn., vykazují v obou obdobích stejný způsob využití.

Data a metody

Obdobně jako pro mapy „Vývoje využití území“ byla pro stav krajiny v polovině 19. století využita data vytvořená vektorizací barevných rastrových kopií tzv. císařských povinných otisků map Stabilního katastru. Aktuální stav využití území byl vytvořen s využitím katastrálních map a aktuálního ortofota ČÚZK (blíže viz metodika v oddílu „Vývoj využití území“). Na základě prostorového překryvu obou mapových vrstev byly identifikovány plochy, které vykazují shodné využití v současnosti, jako v polovině 19. století.

Výsledky

Stabilní krajinné prvky, jejich rozmístění, rozsah a kategorizaci dle tříd krajinného pokryvu ukazují mapy jednotlivých modelových území. Rozsah stabilních ploch se pohybuje od 35 % v modelovém území Kutnohorsko po 65 % v modelovém území Rosicko-Oslavansko. Ve většině modelových území je rozloha stabilních ploch okolo 50 %. Znamená to tedy, že se za sledované období proměnila vždy přibližně polovina modelového území. Z hlediska změn je nejvíce konzervativním územím Rosicko-Oslavansko a naopak nejvíce pozměněným územím je Kutnohorsko.

Tabulka 1 Rozloha stabilních ploch v modelových územích.