Zemědělský půdní fond
Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák
Zemědělský půdní fond (zemědělská půda) je jedna ze základních kategorií struktury půdního fondu každého území. Dalšími kategoriemi jsou lesní plochy (lesy) a ostatní (zastavěné plochy, vodní plochy, komunikace apod.) Zemědělský půdní fond, tedy souhrn všech zemědělsky využívaných ploch, tvoří orná půda, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a trvalé kultury (chmelnice, vinice, ovocné sady). Zastoupení jednotlivých složek zemědělského půdního fondu je ovlivněno přírodními podmínkami daného území.
Rozdíly ve vnitřní struktuře půdního fondu, jakož i jeho vývojové proměny, jsou způsobeny jednak přírodními podmínkami daného území, jednak působením člověka, tedy způsobem, jakým dané území využívá. Struktura půdního fondu tak vypovídá o vzájemném vlivu přírodní a socioekonomické sféry v území.
Cíle
Cílem je dokumentovat vývojové změny v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu v modelových územích. Hodnoceny jsou zejména změny v rozloze dvou hlavních kategorií zemědělského půdního fondu, tedy orné půdy a trvalých travních porostů.
Data a metody
Pro hodnocení změn v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu byla použita databáze LUCC Czechia, která byla vytvořena na Geografické sekci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlov v Praze.
Výsledky
Vcelku kvalitním podmínkám pro zemědělské hospodaření odpovídá podíl orné půdy v jednotlivých katastrech. Ten se pohybuje od 35 % po více než 70 % rozlohy katastrů, s vyším podílem zejména v jižní části území. Trvalé travní porosty vykazují dlouhodobý úbytek rozlohy, což odpovídá modernizaci a restrukturalizaci zemědělství na území Česka. To dokumentuje podíl mezi minimem (asi 25 %) a maximem (téměř 70 %) trvalých travních porostů v nejstarší době, zatímco v roce 2010 rozdíly minima (7,5 %) a maxima (cca 35 %) jsou celkově nižší a rozdíly mezi nimi až o polovinu menší.
U lesních ploch je charakteristický poměrně výrazný pokles rozlohy mezi rokem 1896 a 1948. To je spojeno s rozvojem hornické a průmyslové činnosti, který vedl k poklesu výměry lesních ploch na téměř polovinu jejich rozsahu v roce 1896. Ve všech ostatních časových horizontech jsou rozdíly mezi minimem a maximem velmi podobné, i když územně se rozložení jednotlivých tříd poněkud liší.
Podíl orné půdy na výměře |
Podíl trvalých travních porostů |
Podíl lesních ploch na celkové |
Literatura
- BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
- BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
- Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.