Fyzickogeografická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Zdeněk Lipský

Přeměněná městská krajina - Praha Libeň a Karlín

Pražské městské části Libeň a Karlín leží v geomorfologickém celku VA-2 Pražská plošina, ale vzhledem k nízké terénní poloze při řece Vltavě, na jejím pravém břehu, je v tomto případě výstižnější pojmenování geomorfologického okrsku VA-2A-4 Pražská kotlina, v němž se nacházejí. Geologické podloží tvoří staropaleozoické břidlice, droby, pískovce a křemence, překryté fluviálními vltavskými sedimenty ze středního a mladšího pleistocénu a holocenními nivními sedimenty Vltavy a Rokytky. Přírodní geologická stavba je ovšem na převážné většině městského území překrytá antropogenní vrstvou – navážkami a zástavbou – a přírodní geologické podloží se uplatňuje jen na nezastavěných plochách – např. nivní povodňové sedimenty na vltavských ostrovech nebo skalní výchozy tvrdých ordovických sedimentů se zkamenělinami na pravém břehu Vltavy pod Bulovkou (lokalita Bílá skála), kde jsou i opuštěné lomy.

Reliéf je typicky kotlinový. Dno Pražské kotliny tvoří rovina podél Vltavy v nadmořské výšce 180 – 200 m, k východu protažená podél Rokytky až do Vysočan a Hloubětína. Kotlina je na severní i jižní straně omezená výraznými příkrými svahy, které nemohly být souvisle zastavěny. Na jižní straně se prudkým zalesněným svahem s převýšením 50 – 60 m nad Karlínem zvedá vrch Vítkov, na severu nad Libní a Trojou dosahuje převýšení 70 – 100 m (např. Prosecké skály, Bílá skála, Velká skála, Rokoska). V husté městské zástavbě dominují samozřejmě antropogenní tvary reliéfu, jako jsou uměle zarovnané urbánní povrchy, industriální plošiny, umělé zarovnané povrchy zástavby a komunikací, litorální tvary podél Vltavy (hráze, zpevněné břehy a nábřeží, zejména v uměle vyhloubeném holešovickém přístavu), komunikační náspy a zářezy včetně železničních tunelů a opuštěné lomy.

Osu Pražské kotliny tvoří řeka Vltava, která se stále významně uplatňuje v životě města. Průměrný průtok řeky v Praze dosahuje 150 m³.s^-1, průtok stoleté vody 4020 m³.s^-1. Jádrové území Karlína a Libně leží v dosahu záplav 100 leté a větší vody, jak ukázala poslední velká povodeň na Vltavě v srpnu 2002. Průtok Vltavy při ní dosáhl 5160 m³.s^-1, což odpovídá úrovni 500 leté vody. Většina Karlína byla tehdy zaplavená a povodeň přinesla katastrofální škody.

Podnebí Pražské kotliny je teplé, topoklimaticky ovlivněné kotlinovou polohou a hustou velkoměstskou zástavbou s převahou umělých povrchů. Průměrná roční teplota dosahuje 10°C, průměrná zimní teplota se pohybuje kolem 0°C a průměrná letní teplota kolem 20°C. Průměrný roční úhrn srážek dosahuje cca 500 mm. Zima je velmi mírná s nestálou a velmi nízkou sněhovou pokrývkou, léto dlouhé, teplé a suché. Vzhledem ke kotlinové poloze jsou časté krátkodobé, na podzim a v zimě i déletrvající inverze se zvýšenou koncentrací znečišťujících látek v ovzduší.

Původní přírodní půdní kryt tvořily kambizemě modální, v údolní nivě podél Vltavy a Rokytky fluvizemě modální. Přírodní půdy jsou ale na většině území transformovány a překryty navážkami a zástavbou, takže v současnosti zde převládají atroposoly (antropozemě) na antropogenních substrátech.

Podobně přeměněný a zástavbou potlačený je i přírodní vegetační kryt. Pražská kotlina leží ve fytogeografickém obvodu Českého termofytika, fytogeografický okres 10 Pražská plošina, fytogeografický podokres 10b Pražská kotlina. Příslušnost lesů k přírodní lesní oblasti (PLO) 17 Polabí je nepodstatná, protože větší lesní celky se zde nevyskytují. Potenciální přirozenou lesní vegetaci podle Neuhäuslové by tvořily lužní lesy v nízké poloze vltavské nivy a černýšová dubohabřina, případně lipová doubrava na zbývajícím území mimo dosah záplav.

V současném využití krajiny a krajinném pokryvu převládá městská zástavba jak sídelní, tak komerční, významný podíl zde zaujímají tovární objekty (zčásti opuštěné charakteru brownfields), skladové a dopravní plochy (areál přístavu a rozsáhlé kolejiště libeňského nádraží). Přírodě blízké plochy tvořené lesními a křovinatými porosty se vyskytují jen roztroušeně na malých plochách na příkrých svazích nevhodných k jinému využití – např. severní strmý svah Vítkova, Prosecké skály nebo Bílá skála nad Vltavou. Fragmentárně se na nich zachovala společenstva kyselé skalní stepi a malých vřesovišť, která jsou předmětem zájmu ochrany přírody. Jinak území Karlína a Libně vzhledem k dlouhodobé a intenzivní antropogenní přeměně z hlediska ochrany přírody význam nemá.