Zemědělský půdní fond
Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák
Zemědělský půdní fond (zemědělská půda) je jedna ze základních kategorií struktury půdního fondu každého území. Dalšími kategoriemi jsou lesní plochy (lesy) a ostatní (zastavěné plochy, vodní plochy, komunikace apod.) Zemědělský půdní fond, tedy souhrn všech zemědělsky využívaných ploch, tvoří orná půda, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a trvalé kultury (chmelnice, vinice, ovocné sady). Zastoupení jednotlivých složek zemědělského půdního fondu je ovlivněno přírodními podmínkami daného území.
Rozdíly ve vnitřní struktuře půdního fondu, jakož i jeho vývojové proměny, jsou způsobeny jednak přírodními podmínkami daného území, jednak působením člověka, tedy způsobem, jakým dané území využívá. Struktura půdního fondu tak vypovídá o vzájemném vlivu přírodní a socioekonomické sféry v území.
Cíle
Cílem je dokumentovat vývojové změny v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu v modelových územích. Hodnoceny jsou zejména změny v rozloze dvou hlavních kategorií zemědělského půdního fondu, tedy orné půdy a trvalých travních porostů.
Data a metody
Pro hodnocení změn v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu byla použita databáze LUCC Czechia, která byla vytvořena na Geografické sekci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlov v Praze.
Výsledky
Kvalitním přírodním podmínkám pro zemědělské hospodaření odpovídají vysoké podíly orné půdy na rozloze většiny katastrů, kdy maxima kolem 80 % na rozloze katastru je dosahováno od roku 1896 prakticky dodnes. Na severovýchodě a jihu zájmové oblasti měly některé katastry v roce 1896 nejmenší podíl orné půdy kolem 40–45 %, dnes se minimální podíl orné půdy u některých katastrů dostal až pod 20 % jejich výměry. To dokumentuje diferencovaný úbytek rozlohy orné půdy v modelovém území, v nejúrodnějších katastrech se dlouhodobě podíl orné půdy pohybuje kolem 80 %, zatímco v méně kvalitních podmínkách se k dnešku dostal až pod 20 % rozlohy katastru. T
omuto trendu a kvalitě přírodních podmínek na většině území odpovídá dlouhodobě klesající podíly trvalých travních porostů v nejúrodnějších katastrech. Na méně úrodných katastrech je podíl trvalých travních porostů vyšší, nicméně i zde je patrný pokles významu trvalých travních porostů prakticky v celém sledovaném období 1845–2010. Tento vývoj byl ovlivněn především změnami v organizaci a struktuře zemědělských aktivit v úrodných oblastech Česka. Zároveň musíme zdůraznit, že data po roce 1990 ne vždy odpovídají stavu v terénu, protože část opuštěné orné půdy zůstala ladem a samovolně zarostla travinami a náletem. Na úrovni Česka dosahoval podíl takto nevyužívané orné půdy (2004) až téměř půl milionu hektarů, dnes to bude podstatně méně. Je zřejmé, že k této diskrepanci dat Katatrálního úřadu a faktického stavu rozsahu orné půdy a trvalých travních porostů ovlivnil i oblast Kačiny.
Vzhledem k charakteru území je rozloha lesních ploch v oblasti Kačiny velmi rozdílná. Zhruba polovina katastrů vykazuje dlouhodobě podíl lesních ploch na úrovni pod 10 % rozlohy katastru, na severovýchodě v méně kvalitních podmínkách je podíl lesních ploch nadpoloviční z výměry katastru.
Podíl orné půdy na výměře |
Podíl trvalých travních porostů |
Podíl lesních ploch na celkové |
Literatura
- BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
- BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
- Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.