Vegetační charakteristika

Jaroslav Vojta

Cíle

Zmapování a charakteristika aktuální vegetace na základě výsledků mapování Natura 2000.

Data a metody

Mapa aktuální vegetace Natura 2000 (http://www.nature.cz/natura2000-design3) byla generalizována pomocí ad hoc vytvořené sítě o velikosti buňky 1 km². Výsledné mapy zobrazují presenci jednotlivých pro území charakteristických biotopů nebo jejich skupin v rámci čtverce. Mapy rozšíření biotopů jsou založeny na výskytech biotopů s reprezentativností A nebo B podle metodiky mapování biotopů (Guth, 2002) případně V nebo P podle metodiky aktualizace vrstvy mapování biotopů (Lustyk a Guth, 2009). Dále byla vytvořena mapa diversity biotopů, tj. Počet biotopů ve čtverci. Nejsou uvažovány podjednotky.

Výsledky 

Diversita biotopů

Diversita biotopů je soustředěna do centrální části Oderských vrchů (mapa 1). Příčinou je releativně pestrý reliéf tohoto území, ale především specifický vojenský management, který udržuje pestrou mozaiku bezlesí, narušovaných ploch, křovin a lesů. Zemědělská krajina mimo vojenský újezd, ale s obdobnými přírodními podmínkami je biotopově výrazně chudší.

Mapa 1: Diversita biotopů

Rozšíření význačných biotopů

Horninový podklad je v území poměrně uniformní, proto je vegetace formována především nadmořskou výškou, reliéfem a hospodařením. V lesní vegetaci dominují pěkně zachovalé bučiny (mapa 2). Které však byl v minulosti na poměrně velkých plochách nahrazeny smrkovými monokulturami, které zase před nedávnem podlehly kůrovcové kalamitě. Území se nachází na rozhraní hercynské a karpatské biogeografické podprovincie a je pod vlivem nedaleké polonské subprovincie. Ve vegetaci se tak projevuje existence druhů typických pro všechny tyto oblasti, proto zde najdeme hned 3 typy dubohabřin (hercynské, karpatské a polonské, L3.1, L3.3 a L3.2) v nižších polohách na svazích Oderských vrchů (mapa 3). Na ochuzených substrátech těchto poloh najdeme suché acidofilní doubravy (mapa 4). Na svazích oderských vrchů a v údolích potoků jsou hojné suťové lesy (mapa 5).

Ve vegetaci bezlesí se projevuje opět členitý reliéf s četnými skalními výchozy (mapa 6). Přítomnost poháňkových pastvin (mapa 7) a horských a podhorských smilkových trávníků (mapa 8) indikuje relativní zachovalost lučního hospodaření v území.

Mapa 2: Rozšíření květnatých bučin	Mapa 3: Rozšíření dubohabřin

Mapa 4: Rozšíření suchých acidofilních doubrav	Mapa 5: Rozšíření suťových lesů

Mapa 6: Rozšíření štěrbinové vegetace silikátových skal a drolin	Mapa 7: Rozšíření poháňkových pastvin

Mapa 8: Rozšíření podhorských a horských smilkových trávníků

Použitá literatura a zdroje

• Guth J. (2002): Metodiky mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd (metodiky podrobného a kontextového mapování).- AOPK ČR, Praha.
• Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V., Lustyk P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky.- AOPK ČR, Praha.
• Lustyk P., Guth J. (2009): Metodika aktualizace vrstvy mapování biotopů. AOPK ČR, Praha.
• Data mapování Natura 2000 AOPK ČR, Praha.