Krajina militární a postmilitární: vojenský újezd Libavá

Charakteristika krajinného rázu | Vojenský újezd Libavá

Současný krajinný ráz | Význam charakteristik krajinného rázu | Fotogalerie

Zdeněk Lipský

Největší vojenský výcvikový prostor na Moravě, v současné době vojenský újezd Libavá je typickým příkladem militární a postmilitární krajiny, která prodělala v průběhu 20. století dramatickou změnu své struktury a funkce. Kulturní krajina Libavska v Nízkém Jeseníku severovýchodně od Olomouce se začala formovat v období vrcholné středověké kolonizace od 13. století. Území bylo kolonizováno prostřednictvím německého obyvatelstva původem zejména z Porýní. Drsné přírodní podmínky, především málo úrodná půda však vedly k tomu, že území Libavska zůstalo poměrně řídce osídlené, tvořené menšími vesnicemi s jediným (malo)městským sídlem, jímž bylo Město Libavá.

Libavsko bylo dost dlouho bilingvní česko – německé, německy mluvící obyvatelstvo plně převládlo teprve po 30 leté válce. Od roku 1850 bylo Město Libavá sídlem okresu, v 19. století se zde začal rozvíjet textilní průmysl. Řídké osídlení spolu s absencí důležitých dálkových komunikací bylo hlavním důvodem pro zřízení vojenského výcvikového prostoru pro československou armádu po 2. světové válce. V roce 1947 zde vznikl vojenský výcvikový tábor Libavá (později vojenský výcvikový prostor a dnes vojenský újezd Libavá), který pohltil 24 venkovských sídel, jež postupně zanikla. Zástavba vesnic posloužila jako cíl pro dělostřeleckou palbu, postupně byla sídla cíleně destruována. Do vojenského prostoru bylo začleněno rovněž Město Libavá, které jako jediné sídlo zůstalo stát. Také v něm podlehlo ovšem mnoho domů demolici, bytový fond chátral a počet jeho obyvatel se od roku 1948 do roku 1990 snížil z 3265 na pouhých 361.

Dramatické snížení počtu obyvatel bylo způsobeno úplnou proměnou krajinné funkce: původní sídelní a produkční funkce krajiny se změnila na dominantní militární (vojenskou) funkci, která se stala určujícím způsobem jejího využití a utváření. Význam vojenské funkce krajiny ještě vzrostl po roce 1968, kdy bylo do vojenského prostoru Libavá soustředěno množství vojáků a vojenské techniky okupační sovětské armády. Sovětská armáda zbudovala ve vojenském prostoru řadu nových vojenských objektů a zařízení jako jsou střelnice, tankové pojezdy, heliporty.

Po odsunu sovětských okupačních vojsk po roce 1990 se prostor vojenského újezdu Libavá zmenšil a bylo z něj vyčleněno několik sídel včetně Města Libavá, které bylo obnoveno jako samosprávná obec. Město Libavá jako jediné plní i funkci obytnou a obslužnou, je v něm umístěna základní a mateřská škola. Zůstalo však stále sídlem vojenského újezdu, který i po zmenšení výměry zůstal největším vojenským újezdem na Moravě. Militární funkce krajiny Libavé je stále dominantní a rozhodujícím způsobem se projevuje na vzhledu krajiny. Jen velmi pomalu se rozvíjí také před rokem 1991 neexistující funkce rekreační a turistická, spojená i s některými pietními prvky. Ve vojenském újezdu sice zanikla celá sídla, ale zůstaly tam drobné památky na dřívější osídlení, jako je 16 hřbitovů nebo pomníčky. Zájemcům a návštěvníkům z řad turistů nebo potomků vystěhovaných sudetských Němců byla zpřístupněna některá místa, která byla půl století nepřístupná – např. poutní místo Stará Voda.