Odraz historie a proměn místní krajiny v obecních znacích

Miroslav Šifta

Každý obecní znak je nejen vizitkou, ale i „kronikou“ obce. Prostřednictvím užitých grafických prvků vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé). Pokud je znak obce zpracován podle heraldických zásad a pokud jeho ikonografie nezkresluje nebo neposouvá realitu, je cenným pramenem řady lokálních i regionálních historickogeografických informací.

Cíle

Nalezení odkazů ke krajině a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmového území.

Data a metody

Obsahová analýza znaků obcí v zájmovém území

Pro analýzu formy a obsahu grafického symbolu byla jako analytická metoda zvolena obsahová analýza (Krippendorff 2004; Rose 2007; Dvořáková 2010). Obsahová analýza byla původně zaváděna v mnoha oborech pro analýzu textů (v lingvistice, sociologii, antropologii, politologii ad.). Její jednotlivé kroky však lze velmi dobře použít i v rámci analýzy obrazových materiálů (Rose 2007), jimiž jsou i zkoumané regionální grafické symboly (znaky obcí). Znaky všech obcí v zájmovém území (k. 1. 10. 2019) jsou znázorněny v mapě (obr. 1). Ne všechny obce ale mají znak. Obecní znak mají tradičně města a městyse (dáno historickým právem měst vlastnit znak). Ostatní obce mohly začít „tvořit“ své komunální symboly až po roce 1990 (Šifta 2016). Mít komunální symbol povinností obcí není. Území obcí, které znak nemají, zůstávají v mapách na obr. 1 i 2 prázdná.

Při aplikaci obsahové analýzy je v prvním kroku zvolen typ zkoumaných materiálů, poté následuje jejich sběr. Na příkladu obsahové analýzy znaků obcí v Česku je zdrojem podkladů Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz). Ve druhém kroku je soubor znaků podroben analýze („čtení“, rozklíčování obsahu znaků) s výsledkem identifikace jednotlivých symbolů ve znaku (znak může obsahovat, a většinou obsahuje, více symbolů) a interpretace jejich významu. Ve třetím kroku je pak soubor identifikovaných symbolů rozřazen do předem stanovených kategorií (Buben 2003; Palát 2012). Pro nalezení odkazů k historii krajiny a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmových území byly do analýzy následně zařazeny pouze symboly, které se vývoje krajiny dotýkají.

Do analýzy jsou tak vybrány symboly v kategoriích: zemědělství, vodní toky a plochy, poloha obce (např. symbol polohy obce na návrší, v údolí apod.), krajinné a přírodní prvky (výskyt skalního útvaru, památného stromu apod.), lesnatost, symboly hospodářského charakteru. Do kategorie ostatní jsou zařazeny všechny ostatní kategorie symbolů znázorněných ve znacích obcí (historické, církevní, kulturní, administrativní). V dalším kroku jsou výsledky kvantifikovány (pomocí jednoduché popisné statistiky jsou analyzovány četnosti použití symbolů a porovnány rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi). Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území je znázorněno formou kartodiagramu (obr. 2). Následně jsou identifikovány prostorové vzorce ve využívání stejných či podobných symbolů ve znacích obcí v zájmovém území. Symboly využívané na více místech (ve více obecních znacích) tak často vypovídají o historii, vývoji a změnách krajiny v širším regionu.

Obr. 1: Znaky obcí v zájmovém území Trutnovsko

Obr. 2: Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území Trutnovsko

Výsledky

Trutnovsko je zájmovým územím, ve kterém je v rámci projektu Zaniklé krajiny cílem sledovat postmontánní krajinu a také změny místní krajin po útlumu zemědělství, včetně samozásobitelského zemědělství v místních osadách a vesnicích.

Tradice těžby černého uhlí (na obr. 2 součást kategorie hospodářská tradice, která je v kartodiagramu znázorněna červeně) se odráží ve znacích obcí Malé Svatoňovice, Velké Svatoňovice, Rtyně v Podkrkonoší a Suchovršice (ve všech případech je těžba černého uhlí symbolizována hornickými kladívky). Hornická kladívka ve znaku Zlaté Olešnice odkazují k těžbě barevných rud. Z hospodářských symbolů se vícekrát objevuje květ lnu jako odkaz k tradičnímu lnářství – ve znacích obcí Adršpach, Jívka a Libňatov. Nezvyklým symbolem jsou figury úlů ve znaku Lampertic, které znázorňují zdejší včelařskou tradici. Medvěd a strom, které zobrazuje znak Stárkova vycházejí jednak z místní pověsti, ale dokládají také tradiční dřevorubectví a lesnatost krajiny.

Lesy a lesnatost krajiny (na obr. 2 zeleně) jsou znázorněny také ve znacích obcí Batňovice, Libňatov, Rtyně v Podkrkonoší – ve všech těchto případech zelenou tinkturou (barvou). Figurami smrků je pak lesnatost v okolí obcí symbolizována ve znacích Bernartic a Maršova u Úpice. Ve znaku obce Radvanice jsou lesy znázorněny zelenou tinkturou i figurou smrku (v tomto znaku jde také o symboly CHKO Broumovsko). Ve znaku obce Úpice je symbolem okolních lesů také zelená a vykořeněný strom. Ve znaku obce Chvaleč je figura borovice, která je v okolí typicky rostoucím druhem stromu.

Ve znacích obcí v zájmovém území Trutnovsko je často znázorněna jejich poloha v horách (návrší ve znaku obce Batňovice, trojvrší ve znaku obce Zlatá Olešnice, krokve ve znaku Maršova u Úpice odkazují k poloze obce v Podkrkonošské pahorkatině), popřípadě v horských údolích (klín ve znaku Adršpachu). Zelené trojvrší ve znaku obce Bernartice symbolizuje Vraní hory, Jestřebí hory a Rýchory. Jestřebí hory jsou zastoupeny také ve znaku Velkých Svatoňovic – zeleným návrším a figurou letícího jestřába. Z dalších prvků odkazujících k poloze obcí (v kartodiagramu oranžově) je ve znaku Jívky obrácená vidlice jako symbol jejího umístění na křižovatce cest a plameny ve znaku Žďáru nad Metují, které připomínají způsob založení osady vyžďářením. Modrá tinktura ve znaku obce Lampertice symbolizuje zdravé horské ovzduší.

Ve znacích obcí v zájmovém území Trutnovsko jsou znázorněny mnohé konkrétní vrcholy a další krajinné prvky (v kartodiagramu fialově). Stříbrné hroty ve znaku Královce symbolizují Vraní hory, konkrétně pak Královecký Špičák. Ve znaku Žďáru nad Metují je zobrazena stolová hora Ostaš. Ve znaku Adršpachu a Teplic nad Metují je figurami skal znázorněno Adršpašsko-teplické skalní město. Zlatá skála ve znaku obce Chvaleč odkazuje ke skalnímu útvaru Krausova vyhlídka. Medvěd ve znaku obce Bernartice symbolizuje jeskyni Medvědí doupě. Lipové listy ve znaku Velkých Petrovic zastupují místní památnou Vavřenovu lípu. Specifickým symbolem, který je ale velmi častý v symbolice obcí v zájmovém území Trutnovsko, jsou symboly pro obecní zvonice. Zvonice jako krajinný prvek je zobrazena ve znacích obcí Maršov u Úpice, Rtyně v Podkrkonoší, Slatina nad Úpou a Suchovršice. Také jako krajinná dominanta obce je ve znaku Červeného Kostelce zobrazen kostel sv. Jakuba Většího. Ve znaku obce Havlovice je připomínka hradu Házmburk. Figura symbolická pro divadlo ve znaku Hronova odkazuje k místnímu divadelnímu festivalu Jiráskův Hronov. Ve znaku obce Slatina nad Úpou je osmicípou hvězdou poukázáno na mariánské poutní místo Boušín. Zázračná mariánská studánka, která je také významným poutním místem, je ve znaku Malých Svatoňovic symbolizována modrými prameny a třešní (podle pověsti).

Ve znaku obce Chvaleč je studánka pod Janským vrchem znázorněna také jako modrý pramen. Z kategorie vodních toků (v kartodiagramu modře) se nejčastěji objevuje odkaz k řece Metuji – modrý štít ve znaku České Metuje, modrá tinktura ve znaku Hronova, Teplic nad Metují a Velkých Petrovic a modré břevno ve znaku Žďáru nad Metují. Dále je znázorněna Úpa (modrá tinktura ve znaku Slatiny nad Úpou a Suchovršic), říčka Zlatá Olešnice (stříbrné břevno a modrá tinktura ve znaku stejnojmenné obce) a několik potoků (modrá pata ve znaku obce Bernartice odkazuje k potoku Dlouhá voda, zvlněné břevno a modrá tinktura ve znaku Libňatova symbolizuje Poklekovský potok, modrá ve znaku Rtyně v Podkrkonoší znázorňuje potok Rtyňka). Modrá tinktura ve znaku Velkých Svatoňovic symbolizuje vodu kolem místní tvrze (která je jako dominanta obce ve znaku také zobrazena).

Odkazy k zemědělské tradici (na obr. 2 žlutě) jsou pouze ve znacích obcí Maršov u Úpice (zelená a zlatá tinktura jsou barvami typickými pro venkovskou krajinu), Libňatov (zelená tinktura), Adršpach (zelená louka) a Rtyně v Podkrkonoší (kde zelená tinktura také symbolizuje louky).

K 1. 10. 2020 má v zájmovém území Trutnovsko obecní znak 100 % obcí (26 z 26 obcí).

Použitá literatura a zdroje

• BUBEN, M. (2003): Encyklopedie heraldiky: Světská a církevní titulatura a reálie. Libri, Praha.
• DVOŘÁKOVÁ, I. (2010): Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvantitativní obsahová analýza. AntropoWebzin, 6(2): 95–99.
• KRIPPENDORF, K. (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology. Sage, Thousand Oaks.
• PALÁT, P. (2012): Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence. Heraldická terminologická konvence. www.heraldika-terminologie.cz/mapa-terminologicky-slovnik-v-projektu-htk-428 (16. 9. 2019).
• ROSE, G. (2007): Visual Methodologies. An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. Sage, Thousand Oaks.
• ŠIFTA, M. (2016): Graphic Symbols and Local Identity: The Case of Use and Perception of Municipal Emblems in the Liberec Region (Czechia). Geografisk Tidsskrift-Danish Journal of Geography, 116(2): 147–158.
• Registr komunálních symbolů. https://rekos.psp.cz (1. 10. 2020).

Paměť krajiny představuje vztah mezi krajinou a kulturou. Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Také každý obecní znak je jakousi „kronikou“ obce a svým způsobem vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé).

Paměť krajiny

• Místa paměti a paměťové instituce
• Symbolika regionů, míst a obcí
• Kulturní památky a památková území

Místa paměti a paměťové instituce

Martina Tůmová

Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Zahrnují primárně muzea nebo samostatné stálé expozice, v širším významu pak archivy a sbírky, které obsahují a spravují související archivní dokumenty. Zejména muzea pak lze definovat jako instituce, které získávají, uchovávají a zkoumají; zprostředkují a vystavují hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, výchovy a potěšení (více viz Dolák 2013; Šobáňová 2012; Matero 2008).

Cíle

S využitím příkladu muzejních expozic vytvořit základní přehled a typologii paměťových institucí, které se nacházejí v širších hranicích zájmového území nebo se ve svých expozicích k zájmovému území vztahují.

Data a metody

Seznam paměťových institucí byl vytvořen zejména na základě rešerše elektronických informačních zdrojů. Z tohoto důvodu jej není možné považovat za zcela kompletní (existuje mnoho zejména soukromých sbírek, které se prostřednictvím internetu téměř neprezentují), avšak pro naplnění cílů projektu jej lze považovat za dostatečně validní.

V první fázi byla vytvořena databáze lokálních expozic vycházející z informací o českých muzeích poskytovaných Asociací muzeí a galerií ČR. Získané údaje byly dále doplněny informacemi dostupnými z popularizačních webových projektů „Do muzea!“ a „Muzeum.cz“. Ve druhé fázi byly expozice vyhledávány podle hlavních lokalit v zájmových územích, tedy podle větších měst s více než tisíci obyvateli. Výsledná databáze obsahuje bližší informace k jednotlivým paměťovým institucím – adresu, GPS lokalizaci, odkaz na web instituce.

Paměťové instituce (muzea a jednotlivé expozice) byly poté analyzovány s ohledem na zaměření expozic a sbírek, které jsou v nich uloženy a prezentovány veřejnosti. Expozice byly rozděleny do dvou základních kategorií:

1. podle vztahu k přeměně krajiny v zájmovém území (v mapě vyjádřeny sklonem mapové značky) na ty, které:

• se přímo vztahují k zájmovému území a prezentují minulost a proměny místní krajiny v zájmovém území;
• nepřímo, resp. pouze volně, prezentují minulost a proměny krajiny v zájmovém území (např. městská muzea, neprezentují konkrétní proměnu krajiny).

2. podle měřítkové úrovně (v mapě vyjádřeny velikostní mapové značky) na ty, které představují: 

• instituce lokálního významu;
• instituce regionálního významu.

V posledním kroku byly sbírky a expozice charakterizovány z obsahového hlediska a zaměření. Mapové značky pomocí barev zachycují maximálně tři nejtypičtější témata, kterým se expozice věnují.

Mapa: Muzejní expozice v zájmovém území Trutnovsko

Tabulka: Přehled expozic zobrazených na mapě zájmového území

Výsledky

Zájmové území Trutnovska ležící na úpatí nejvyššího českého pohoří Krkonoše je dodnes charakterizováno jako oblast podhorského zemědělství. Od minulosti, kdy místní lidé pěstovali zemědělské plodiny především pro svoji potřebu a obživu, však zdejší krajina prošla mnoha proměnami. Na celém území Trutnovska dnes najdeme pouze tři muzea, která se ve svých stálých expozicích tomuto tématu věnují.

Regionální dopad má Muzeum Podkrkonoší v Trutnově a Tkalcovské venkovské muzeum. To vedle historie místního zemědělství prezentuje také bohatou minulost textilního průmyslu v podkrkonošském regionu. Lokální instituce zaměřené na zemědělství a lidovou kulturu reprezentuje Muzeum chalupění Radeč.

Na rozdíl od zemědělství je v expozicích tohoto zájmového území daleko více zastoupena tematika vojenství nebo významných rodáků. Protože se jedná o pohraniční oblast, najdeme zde několik zpřístupněných objektů lehkého opevnění (bunkry, pěchotní sruby) a další instituce (např. Vojenské muzeum v Malých Svatoňovicích), které vojenskou historii regionu přibližují komplexně.

Z významných rodáků, jimž je věnováno hned několik expozic, je možné jmenovat spisovatele Boženu Němcovou a Aloise Jiráska.

Netradiční expozice dále nabízí Horolezecké muzeum v Adršpachu, které návštěvníky seznamuje s tradicí horolezectví v prostředí Adršpašsko-teplických skal nebo Muzeum Pod čepicí v Hronově. To vzniklo ze soukromé iniciativy místních občanů a má za cíl ukázat široké možnosti interaktivního zábavného vzdělávání dětí.

Archivní materiály k zájmovému území Trutnovsko je možné nalézt ve Státním okresním archivu v Trutnově.

Použitá literatura a zdroje

• Asociací muzeí a galerií ČR. http://www.cz-museums.cz/web/amg/titulni (20. 8. 2020)
• DOLÁK, J. (2013): Teoretická východiska muzejní prezentace. Muzeológia a kultúrne dedičstvo, 1: 21–38.
• MATERO, F. G. (2008): Heritage, Conservation, and Archaeology: An Introduction. Heritage, Conservation, and Archeology. Archeological Institute of America. Online [http://www.archeological.org/news/hca/89].
• ŠOBÁŇOVÁ, P. (2012): Muzejní edukace. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc.
• Webový portál: Do muzea! https://www.do-muzea.cz/ (20. 8. 2020)
• Webový portál: Muzeum.cz. http://www.museum.cz/ (20. 8. 2020)