Zemědělský půdní fond

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Zemědělský půdní fond (zemědělská půda) je jedna ze základních kategorií struktury půdního fondu každého území. Dalšími kategoriemi jsou lesní plochy (lesy) a ostatní (zastavěné plochy, vodní plochy, komunikace apod.) Zemědělský půdní fond, tedy souhrn všech zemědělsky využívaných ploch, tvoří orná půda, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a trvalé kultury (chmelnice, vinice, ovocné sady). Zastoupení jednotlivých složek zemědělského půdního fondu je ovlivněno přírodními podmínkami daného území.

Rozdíly ve vnitřní struktuře půdního fondu, jakož i jeho vývojové proměny, jsou způsobeny jednak přírodními podmínkami daného území, jednak působením člověka, tedy způsobem, jakým dané území využívá. Struktura půdního fondu tak vypovídá o vzájemném vlivu přírodní a socioekonomické sféry v území. 

Vývoj rozlohy orné půdy v Česku v období 1845–2010 Index vývoje orné půdy, stav v roce 1845 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.	Vývoj rozlohy lesních ploch v Česku v období 1845–2010 Index vývoje lesních ploch, stav v roce 1845 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.
Vývoj rozlohy trvalých travních porostů (TTP) v Česku v období 1845–2010 Index vývoje TTP, stav v roce 1990 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.

Cíle

Cílem je dokumentovat vývojové změny v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu v modelových územích. Hodnoceny jsou zejména změny v rozloze dvou hlavních kategorií zemědělského půdního fondu, tedy orné půdy a trvalých travních porostů.

Data a metody

Pro hodnocení změn v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu byla použita databáze LUCC Czechia, která byla vytvořena na Geografické sekci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlov v Praze.

Výsledky

Jde o divokou krajinu, kterou společnost po více než půl tisíciletí s velkým úsilím kultivovala, aby vytvořila základní podmínky pro přežití. Cílem bylo využít dostatečného množství vody v krajině k zakládání rybníků s chovem ryb, což vytvořilo v území specifickou formu hospodaření. Odvedení vody, stavba, údržba a napájené rybníků, stovkami pojmenovaných i bezejmenných stok vytvořily charakter této člověkem přetvořené krajiny. Krajinu tvoří Třeboňská pánev a okrajové vrchoviny v podobě Novohradských hor a České Kanady. Pánev je vyplněna čtvrtohorními sedimenty, které začaly být podél hlavních toků Lužnice, Nežárky či Dračice ve 20. století využívány k těžbě písků a štěrku, čímž vznikaly charakteristické písníky. Podmínky pro zemědělství nejsou příznivé, pouze při okrajích oblasti dosahuje podíl orné půdy zhruba polovinu rozlohy jednotlivých SUJ, v řadě míst je tento podíl podstatně nižší (kolem 20 %). Trvalé travní porosty mají v území vysoký podíl, který je dnes zhruba na úrovni stavu roku 1845. Lesní plochy kolem toku Lužnice mají podíl v území i nadpoloviční. Západní okraj oblasti má pak lesních ploch méně (do 40 %).

Podíl orné půdy na výměře zemědělského půdního fondu (v %)	Podíl trvalých travních porostů na výměře zeměděl. půdního fondu (v %)	Podíl lesních ploch na celkové výměře katastru (v %)

Literatura

• BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
• BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
• Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.