Zemědělský půdní fond

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Zemědělský půdní fond (zemědělská půda) je jedna ze základních kategorií struktury půdního fondu každého území. Dalšími kategoriemi jsou lesní plochy (lesy) a ostatní (zastavěné plochy, vodní plochy, komunikace apod.) Zemědělský půdní fond, tedy souhrn všech zemědělsky využívaných ploch, tvoří orná půda, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a trvalé kultury (chmelnice, vinice, ovocné sady). Zastoupení jednotlivých složek zemědělského půdního fondu je ovlivněno přírodními podmínkami daného území.

Rozdíly ve vnitřní struktuře půdního fondu, jakož i jeho vývojové proměny, jsou způsobeny jednak přírodními podmínkami daného území, jednak působením člověka, tedy způsobem, jakým dané území využívá. Struktura půdního fondu tak vypovídá o vzájemném vlivu přírodní a socioekonomické sféry v území. 

Vývoj rozlohy orné půdy v Česku v období 1845–2010 Index vývoje orné půdy, stav v roce 1845 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.	Vývoj rozlohy lesních ploch v Česku v období 1845–2010 Index vývoje lesních ploch, stav v roce 1845 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.
Vývoj rozlohy trvalých travních porostů (TTP) v Česku v období 1845–2010 Index vývoje TTP, stav v roce 1990 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.

Cíle

Cílem je dokumentovat vývojové změny v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu v modelových územích. Hodnoceny jsou zejména změny v rozloze dvou hlavních kategorií zemědělského půdního fondu, tedy orné půdy a trvalých travních porostů.

Data a metody

Pro hodnocení změn v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu byla použita databáze LUCC Czechia, která byla vytvořena na Geografické sekci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlov v Praze.

Výsledky

Trutnovsko je charakteristické převážně lesními a travnatými plochami. Nicméně na počátku sledovaného období v polovině 19. století byl charakter zdejší krajiny zčásti odlišný od toho současného. Lesní plochy v krajině existovaly, avšak travní porosty nebyly tak rozšířené, protože se zde nacházela zejména orná půda, která poskytovala zdejším obyvatelům dostatek potravin v rámci samozásobitelského zemědělství. Transformace orné půdy na trvalé travní porosty byla zapříčiněna především po druhé světové válce odlivem obyvatelstva (vysídlením českých Němců) a následným nedostatečným dosídlením této příhraniční lokality v její severní části. Proto se v mnohých katastrech orná půda téměř vytratila ze zdejší krajiny a byla nahrazena trvalými travními porosty, v současnosti mnohdy sloužícími jako pastviny pro skot, či postupnou sukcesí na lesní plochy.

V jižní části území však orná půda zachována byla a v dnešní době slouží jako prostor pro pěstování obilovin a kukuřice. Na závěr je nutné zmínit, že zdejší krajina byla známá po celé roky jako krajina textilní výroby, kdy mnohé plochy orné půdy sloužily před desítkami let pro pěstování lnu, který byl svážen do okolních center pro účely textilního průmyslu (viz například společnost Texlen atd.).

Podíl orné půdy na výměře zemědělského půdního fondu (v %)	Podíl trvalých travních porostů na výměře zeměděl. půdního fondu (v %)	Podíl lesních ploch na celkové výměře katastru (v %)

Literatura

• BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
• BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
• Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.