Jádrové území |
Širší území |
|
Radvanice u Trutnova: zaniklá hornická krajina
Radvanice leží v členité krajině severovýchodního českého pohraničí východně od Trutnova, na západní hranici CHKO Broumovsko poblíž státní hranice s Polskem. Představuje nevelký ostrov postmontánní (zaniklé hornické) krajiny, v níž hornická činnost skončila poměrně nedávno. Těžba černého uhlí se zde začala rozvíjet koncem 18. století a větších objemů dosáhla od 40. let 19. století. V roce 1840 se na Radvanicku vytěžilo pouze 300 tun uhlí, o deset let později to již bylo kolem 1300 tun. V 50 letech 19. století stoupla těžba na cca 2000 tun ročně. Doly měly charakter manufaktur, byla to mělká díla charakteru úpatních jam a štol do hloubky maximálně 30 – 40 m. U
hlí se těžilo v okolí Radvanic a Chvalče. Mnohé pokusy o založení dolů byly neúspěšné, období konjunktury a zvýšené těžby střídala období poklesu nebo dokonce zastavení těžby. Období konjunktury koncem 30. let a potom za války bylo vyvolané potřebami zbrojního průmyslu. Roční těžba uhlí na Radvanicku tehdy dosáhla až 95 tisíc tun. Po odtržení Sudet byla těžba řízena přímo z Německa.
Po roce 1945 pokračovala v Radvanicích těžba v dolu Kateřina, který byl přejmenován na Stachanov. Dočasně v letech 1952 - 1957 spadala činnost pod správu Jáchymovských dolů, protože zde byl zjištěn výskyt radioaktivních surovin. V následujících letech opět rostla těžba uhlí až na 250 tisíc tun ročně. Maxima bylo dosaženo v roce 1978, kdy byla odbytová těžba 321 tisíc tun. Po roce 1980 dochází na Radvanicku k výraznému poklesu těžby. V blízkosti radvanického nádraží byla vyhloubena nová těžní jáma Stachanov II, byla projektována doprava uhlí přímo do elektrárny Trutnov – Poříčí. K tomu ale nedošlo, v roce 1994 byl důl v rámci útlumu těžby uzavřen. Na Radvanicku bylo za celou dobu důlního podnikání vytěženo téměř 13 milionů tun uhlí.
Po uzavření posledního dolu Stachanov II (po roce 1990 opět přejmenovaného na Kateřina II) došlo k asanaci a ozelenění povrchových pozůstatků těžby, především hald v severním i jižním okolí Radvanic, takže dnes již jen minimum skutečně montánních památek připomíná ještě nedávnou těžbu uhlí. Na povrchu však zůstaly opuštěné mohutné haly a další objekty, především severně od Radvanic v prostoru, kde se nacházel nejmladší a největší důl Kateřina II (Stachanov II). Krajina zde na pohled nese typické postindustriální rysy více než rysy postmontánní.
Poloha Radvanic v periferní oblasti sudetského pohraničí, navíc v členitém reliéfu na rozhraní Jestřebích hor a Broumovska, má za následek ještě jednu charakteristickou proměnu zdejší krajiny, a sice extenzifikaci a útlum zemědělské činnosti. Původní samozásobitelské horské nebo podhorské zemědělství je dávno minulostí. Z okolí Radvanic prakticky zmizela orná půda. Zvýšila se výměra lesa, zbývající nelesní zemědělská půda je vesměs zatravněná a využívaná k extenzivnímu chovu dobytka. Tyto nelesní plochy, např. v prostoru Paseky na hřbetu Jestřebích hor, je třeba udržet i s ohledem na ochranu a zachování charakteristického krajinného rázu zdejší kulturní krajiny.
Po skončení těžby a s extenzifikací zemědělského vyžívání krajiny tak pozorujeme výrazný posun od výrobní funkce krajiny Radvanicka k funkci přírodoochranné a rekreační. Jižní a východní část modelového území je součástí chráněné krajinné oblasti Broumovsko. Hřbetem Jestřebích hor je vyznačena cyklotrasa i značené cesty pro pěší. Na nejvyšším vrcholu Jestřebích hor Žaltmanu byla v roce 2020 obnovena tradiční rozhledna, další nová rozhledna je na nedalekém Markoušovickém vrchu. Nad Radvanicemi vznikl lyžařský areál s dvěma vleky a uměle zasněžovanou sjezdovkou.
Radvanice si zachovaly rovněž svou sídelní funkci. Mají statut pověřené obce a obce s rozšířenou působností, žije zde necelý tisíc obyvatel. Většina obyvatel však musí vyjíždět za zaměstnáním, nejvíce do nedalekého Trutnova. Budoucnost využívání krajiny Radvanicka spočívá především v posílení její rekreační funkce.