Jádrové území |
Širší území |
|
Přeměněná městská a příměstská krajina: Praha – Hlubočepy
Území pražských Hlubočep na jihozápadě metropole je příkladem rychlých a dramatických proměn původní příměstské krajiny na urbanizovanou krajinu velkoměsta. Hlubočepy byly po dlouhou dobu samostatnou obcí ve vlastnictví různých bohatých majitelů a církevních řádů. V jejich okolí byly dávno v minulosti vysázeny chmelnice a vinice a území bylo poměrně intenzivně využíváno pro zemědělskou produkci (obilí, víno, ovce). Přes blízkost Prahy ležely Hlubočepy dlouho v periferní poloze, která se od konce 18. století jen zvolna měnila díky aglomerační výhodě v těsném zázemí rychle rostoucí Prahy. V roce 1921 se Hlubočepy staly součástí Velké Prahy. Součástí území historické obce Hlubočepy jsou i Starý a Nový Barrandov, Klukovice, Zlíchov a Žvahov. Jejich historie je odlišná a spojuje je především společné připojení k Praze po první světové válce, byť byly od ní dlouho územně oddělené nezastavěnou krajinou. Přírodní zdroje území, především ložiska kvalitních vápenců, se staly od konce 18. století důvodem pro intenzivní těžbu kamene a výrobu vápna, později také cementu (první proměna využití krajiny).
Druhá vlna proměny Hlubočep začala zhruba v polovině 19. století. Poloha na jižním okraji Prahy přitahovala zájemce o prostor pro výstavbu manufaktur a výrobních provozů. Byly to vápenky využívající vytěžený vápenec, sklárna, výroba šamotů a šamotek, lihovar a další. Z větších objektů je nutné uvést provoz Technoplynu, kde se vyráběl oxid uhličitý, dále provoz Hydroxen vyrábějící svářecí plyny. Důležitou funkci pro rozvoj Prahy měla cementárna Barta a Tichý dodávající portlandský cement. V roce 1857 po zákazu výroby vápna na území Prahy skoupil podnikatel Max Herget pozemky a otevřel skupinu lomů Pod Žvahovem. Odtud se vytěžený vápenec odvážel povozy do vápenky na Zlíchově. Některé lomy byly v provozu jen krátce, jiné i několik desetiletí. Do těchto provozů se koncentrovali pracovníci, jejichž bydlení bylo dlouho velmi chudé (v roce 1890 ve 162 domech bydlelo na 3000 lidí). Samotné sídlo Hlubočepy si dlouho uchovávalo vzhled venkovského a dělnického předměstí Prahy. V roce 1872 byla územím Hlubočep zprovozněna Buštěhradská dráha s cílem nahradit již nedostačující koňku pro přepravu uhlí a dříví z lánských lesů do Prahy. Železniční trať překonávající v impozantních obloucích a posléze Prokopským údolím výškový rozdíl 160 m od Vltavy na Pražskou plošinu je dnes chráněna jako technická památka („pražský Semmering“). Vápencové lomy a na ně navazující provozy byly postupně opuštěny, členitá krajiny Prokopského údolí začala zarůstat a stala se předmětem ochrany přírody (Třetí vlna krajinných změn).
Nejnovější bouřlivá vlna přeměna členité příměstské krajiny okolí Hlubočep nastává po roce 1990. Lákavé přírodní prostředí spojené s relativně levnými, většinou venkovskými domky se staly atraktivními cíli pro příchod nových obyvatel. Městská součást Prahy dostala řadu investic, které zásadním způsobem změnily charakter této lokality. K vnějšímu okruhu automobilové dopravy, který byl vklíněn do jižního svahu hlubokého údolí již v 70. letech 20. století, bylo nutné řešit masovou dopravu pro sídliště Barrandov (asi 20 000 obyvatel a stále roste!) a napojení Barrandovských filmových ateliérů. V letech 2001 – 2003 byla proto postavena již dlouho plánovaná nová tramvajová trať, spojující Hlubočepy a Barrandov s centrem metropole. Trať vedená v členitém terénu po mostních estakádách představuje jednu z architektonicky a technicky nejzajímavějších dopravních staveb na území Prahy.
Areál zkoumaného katastrálního území Hlubočepy představuje krajinu velmi specifickou, která prodělala opakovanou zásadní proměnu z obytně zemědělské funkce v tradiční společnosti do poloviny 20. století na atraktivní funkci obytnou, obslužnou a rekreační. Klíčová je přitom akcelerace proměny v posledních cca 40 letech, kdy se obytně řemeslnická a zemědělská funkce pozvolna vytratila a území se stalo spíše známé nabídkou nadstandartního bydlení, místem odpočinku pro obyvatele přilehlých částí Prahy a cyklisty či horolezce. Hlubočepy představovaly v minulosti jedno z nejzachovalejších venkovských sídel na území Prahy, v posledním období však z tohoto charakteru v posledním období výrazně ubylo. Příčinou byla nejen výraznější a stále více akcelerovaná propojenost jádra aglomerace a Hlubočep, ale především rozsáhlá výstavba obytných areálů (Barrandov, Stodůlky, Řeporyje aj.) v těsné blízkosti přírodně zajímavé krajiny. Před čtvrtstoletím se uvažovalo o zrušení obou železničních tratí vytvářejících kromě jiného i specifickou dominantu území, zatímco dnes obě tratě představují pro obyvatele suburbií a okrajových čtvrtí „velké Prahy“ velmi vítaný způsob rychlé dopravy do centra. Přitom původní funkcí tratí pro nákladní dopravu se zásadním způsobem změnila na dominantní dopravu osobní.
Ve výhledu lze očekávat další zvýšený tlak na přírodně hodnotnou krajinu, která je nyní novou zástavbou ještě více stísněna do zaříznutého Prokopského údolí. V jeho nejbližším okolí se totiž nachází velká koncentrace obyvatelstva a možné náhradní plochy pro další bytovou a komerčně obslužnou zástavbu. Z tohoto pohledu je nutné zajistit kvalitní a důkladnou ochranu zachovalých přírodních krajinných prvků i celkového krajinného rázu Prokopského údolí, jehož nedílnou součástí jsou i cenné technické a kulturní památky.