Vegetační charakteristika

Jaroslav Vojta

Cíle

Zmapování a charakteristika aktuální vegetace na základě výsledků mapování Natura 2000.

Data a metody

Mapa aktuální vegetace Natura 2000 (http://www.nature.cz/natura2000-design3) byla generalizována pomocí ad hoc vytvořené sítě o velikosti buňky 1 km². Výsledné mapy zobrazují presenci jednotlivých pro území charakteristických biotopů nebo jejich skupin v rámci čtverce. Mapy rozšíření biotopů jsou založeny na výskytech biotopů s reprezentativností A nebo B podle metodiky mapování biotopů (Guth, 2002) případně V nebo P podle metodiky aktualizace vrstvy mapování biotopů (Lustyk a Guth, 2009). Dále byla vytvořena mapa diversity biotopů, tj. Počet biotopů ve čtverci. Nejsou uvažovány podjednotky.

Výsledky 

Diversita biotopů

Většina území je městskou nebo zemědělskou krajinou, přesto je celková diversita biotopů vysoká a vyplývá zejména z morfologické a substrátové variability. Většina diversity je soustředěna do členitých údolí Vltavy a jejích přítoků (mapa 1). Zejména vyniká na severu údolí Litovického potoka (Šárka, obr. 1) a členitá navazující část údolí Vltavy. Dalším ohniskem diversity přírodních biotopů je oblast Českého krasu (Prokopské a Radotínské údolí) a výběžek Středního Povltaví u Vraného nad Vltavou. Mimo říční údolí se hodnotnější biotopy zachovaly v některých lesních ostrovech (Klánovický les).

Mapa 1: Diversita biotopů	Obr. 1: Buližníkové skály Šáreckého údolí

Rozšíření význačných biotopů

V rovinatém terénu území bychom v minulosti nalezli především dubohabřiny i ty se však dodnes zachovaly zejména v hůře obhospodařovatelném a zastavitelném terénu říčních a potočních údolí (mapa 2). Dubohabřiny v celém území jsou přitom neobvykle variabilní, najdeme zde kyselé varianty na štěrkových terasách a ostatních kyselých substrátech, běžné mezotrofní typy i přechody k teplomilným doubravám. Do hry navíc vstupuje místy velmi vysoká ruderalizace porostů. Specifickou lesní vegetací jsou teplomilné doubravy s dubem šipákem na vápencích Českého krasu (mapa 3), představují nejbohatší lesní společenstva v území. Vikariantem šipákových doubrav na kyselých horninách jsou acidofilní teplomilné doubravy (mapa 4) opět vázané na jižní expozice v členitých částech území. Na mírnějších svazích a rovinách teras a v okolí pískovcových vrcholů se vyskytují chudé acidofilní doubravy (mapa 5). Specifickou vegetací jsou potom podmáčené acidofilní doubravy Klánovického lesa (mapa 7).

V území nalezneme význačné typy zachovalého primárního bezlesí (mapa 7, 9 a 10), naopak kulturní bezlesí je relativně vzácné nebo silně přeměněné (mapa 8). Skalní vegetaci najdeme na vápencových skalách Českého krasu (mapa 7) i na silikátových skalách. Na výslunné stráně v této teplé oblasti je vázána vegetace úzkolistých suchých trávníků (mapa 9, obr. 3). Vegetace teplomilných vřesovišť stojí na pomezí primární a sekundární vegetace (mapa 10, obr. 4).

Mapa 2: Rozšíření dobohabřin	Mapa 3: Rozšíření šipákových doubrav

Mapa 4: Rozšíření acidofilních teplomolných doubrav	Mapa 5: Rozšíření suchých acidofilních doubrav

Mapa 6: Rozšíření vlhkých acidofilních doubrav	Mapa 7: Rozšíření skalní vegetace na vápenci

Mapa 8: Rozšíření vlhkých pcháčových luk	Mapa 9: Rozšíření úzkolistých suchých trávníků

Mapa 10: Rozšíření suchých vřesovišť nížin a pahorkatin

Obr 2: Hermovy skály, jarní aspekt stepních trávníků na vápenci	Obr 3: Šárecké údolí, suché vřesoviště

Použitá literatura a zdroje

• Guth J. (2002): Metodiky mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd (metodiky podrobného a kontextového mapování).- AOPK ČR, Praha.
• Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V., Lustyk P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky.- AOPK ČR, Praha.
• Lustyk P., Guth J. (2009): Metodika aktualizace vrstvy mapování biotopů. AOPK ČR, Praha.
• Data mapování Natura 2000 AOPK ČR, Praha.